Článek
Byt, či nebýt? Téměř hamletovská otázka se v Česku dlouhodobě neřeší. Spíše tady platí ono pokondrovské: „Seš domu majitel, nájem zvedej - ať si jdou na hotel, nájem zvedej…“
Kdo v devadesátkách koupil levně byt(y), dnes je majitelem velmi silné nevirtuální měny nepodléhající inflaci, která by se mohla jmenovat bytcoin.
Profesor slibuje, ale skutek utek
Vzpomínám si, jak pan profesor, který se ucházel o přízeň voličů, mazal občanům Nutellu kolem pusy, když sliboval, že za jeho vlády se postaví 40 tisíc nových bytů. Kolik bytů se zatím postavilo, nevím, ale mám svůj betonový odhad, že zásluhou této vlády se bytová situace a bytová politika vůbec nijak nezlepšila. Dlouhodobě špatný stavební zákon i nedobré fungování stavebních úřadů teď nepříliš úspěšně řeší ministr na odstřel Ivan Bartoš.
V dané situaci je mi trochu záhadou, jak se u nás podařilo umístit pod střechu několik set tisíc Ukrajinců, když sehnat bydlení byl nemalý problém už před válkou. Ale to jen pro zajímavost a na okraj. Jako příklad toho, že když se chce, tak to i vládě jde.
Za peníze v Praze dům a ve Vídni dva
Že Česko není v otázce bydlení v kondici, si ukažme například na Praze. Naše hlavní město disponuje pouze okolo 20 tisíci obecních bytů. Naproti tomu jen o málo větší Vídeň jich má víc jak patnáctinásobek! Ve Vídni si podáte žádost o byt a do půl roku bydlíte, zatímco v Praze se můžete jít se svou žádostí každý rok vyfotit, abyste aspoň měli památku na to, jak při čekání na bydlení stárnete.
Otřepaná fráze, že ten, kdo nemá na koupi vlastního bytu, může žít v nájemním, u nás neplatí. Dostupnost nájemního bydlení v Praze je oproti srovnatelným evropským metropolím nejnižší. „Zatímco Pražané za nájem utrácejí v průměru téměř 40 procent své mzdy, v Mnichově či ve Varšavě je to sotva čtvrtina a ve Vídni dokonce jen dvanáct procent příjmu! Odhalila to analýza Institutu plánování a rozvoje (IPR) Praha.“
Sbohem, hypotéko!
Tři čtvrtiny lidí neberou ani průměrnou mzdu. Jejich špatně placené profese jsou většinou ty nejnamáhavější, takže nějaký druhý či třetí džob pro ně prakticky nepřipadá v úvahu. Neboli sbohem, hypotéko! Zbývá tedy předražené nájemní bydlení.
Pronajímatelé dnes nevědí, co by za kdejakou špeluňku chtěli, ale ani tak není nabídka bytů nijak závratná. Když vyloučíte obrovské byty s nájemným nad 15 tisíc, které by utáhl jen člověk, který má takové příjmy, že by pravděpodobně dosáhl i na hypotéku, zbydou vám byty střední a malé. Pokud jako já potřebujete balkon, odpadne vám další půlka bytů. No a když ke všemu jako já ještě chcete i psa, moc vám toho na výběr nezůstane. Přičemž na každý volný byt jsou desítky zájemců. Někdy si říkáte, že snad seženete byt rychleji, když si podáte žádost na obecním úřadě. A v důchodu budete mít vystaráno.
Česko hledá superstar
Na Prostějovsku marně sháním vhodný byt už tři čtvrtě roku. V jiném regionu možná byty jsou, ale zase tam není práce, nebo máte za sousedy nepřizpůsobivé občany a z okna koukáte na vytěžený důl. Tak či onak: stěhovat se někam do Tramtárie se stejně nehodlám.
Takže stále hledám a nenacházím. Už při výběrovém řízení si připadáte jako na konkurzu „Česko hledá superstar nájemníka“. První kolo castingu začíná výslechem po telefonu, ze kterého je zcela jasné, že v tomto byznysu zákazník rozhodně není pán. Pracujete? Kouříte? Kolik vám je? Máte zvíře? Kolik vás tam bude bydlet? Jste v insolvenci/exekuci? Máte malé děti? Čistíte si pravidelně zuby?
Tohle svlékání z kůže fakt nechcete - stejně jako vás nepotěší kauce a provize realitní kanceláři. Když už se jdete na nějaký byt osobně podívat, zjistíte například, že se v něm topí „vafkami“, které jste v inzerátu přehlédli. A vafky jsou to nejhorší topidlo, jaké znám. Neustále v nich cosi praská a lupe a imrvére v bytě cítíte plynový odér. Poměrem cena/výkon jsou taktéž katastrofální. Dokonce jsem četl, že jsou zdraví škodlivé a že v mnohem větší míře než jiná topidla likvidují kyslík.
Přijdete do dalšího kvartýru a zjistíte, že jsou v něm čerstvě natřené kouty. Pojmete menší podezření, že se někdo snaží zamaskovat plíseň, a opatrně se zeptáte, jak to je. Majitel nebo realitní makléř se začne ošívat, vykrucovat a drmolí něco v tom smyslu, že za plíseň může předchozí nájemník, protože málo větral. Že do bytu zatéká, to už nepřizná. Už jsem to také zažil. A zplesnivěla mi kvůli tomu úplně nová postel, takže jsem ji musel vyhodit. Stěžoval jsem si a pan domácí se mnou vyběhl jak Usain Bolt ze startovacích bloků.
Další typy pronajímatelů
Kromě bytových pronajímatelů -hochštaplerů jsou tu i takzvaní pronajímatelé - kontroloři. S jedním takovým jsem si málem plácnul. Kvartýr i cena byly přijatelné, tak jsme se předběžně dohodli, než ovšem přišel s návrhem nájemní smlouvy. Přečetl jsem si jej a zjistil jsem, že pan domácí se tak trochu chystá žít s námi. Ve smlouvě totiž stálo, že bude chodit každý měsíc na inspekci. Tak to teda ani omylem! Abych se každý měsíc stresoval, jestli náhodou na nové kuchyňské lince není mikroskopické škrábnutí, nebo jestli jsem špatně vytřel podlahu, to tedy ani náhodou! To už bych se víc doma cítil i na hotelu.
Globálně vzato se mi někteří pronajímatelé zdají celkem arogantní. Jiní zase bývají zaskočeni tím, že jim na inzerát volají zájemci. Otevřou si hospodu a diví se, že jim tam chodí lidi.
Nebo vás některý z nich pozve na prohlídku s tím, že se „nějak domluvíte“, když vám předtím po telefonu odmítl podat jakékoliv informace. Tak to je skoro stoprocentní jistota, že se k vaší spokojenosti nedomluvíte a tenhle člověk vás chce odrbat.
Používají k tomu různé fígle. Přítelkyně například zažila, že pan domácí od ní vybíral zálohy na inkaso, ale energie, vodu a další věci neplatil. Následovaly tahanice, kdo vzniklý dluh uhradí, a bylo to velice nepříjemné.
Kdo hledá, (ne)najde
Uvažoval jsem také o koupi mobilního domku. V dezolátní edici ho seženete i za 50 tisíc. A byla by to střecha nad hlavou bez nutnosti platit nájemné. Jenže s pozemkem a uvedením do provozu (voda, kanalizace, elektřina, plyn) už by cena vystřelila na půl milionu, což je nad moje možnosti.
Říká se, že kdo hledá najde. Spoléhám na to a obrňuji se trpělivostí. Nakonec i v Bibli stojí: Tluč a bude ti otevřeno. Tak já tedy tluču, ale zatím jen prázdnou slámu. Ten pravý pan domácí stále ne a ne mi otevřít. A na bytného typu: „Evičko, opražil jsem mandličky!“ opravdu nejsem zvědavý.
Zdroj:
https://www.novinky.cz/clanek/ekonomika-bartos-chysta-dalsi-velkou-zmenu-vystavbu-bytu-muze-zrychlit-vic-nez-stavebni-zakon-40478895
https://zpravy.aktualne.cz/domaci/vyzvy-bydleni-komunalni-volby/r~9841a2f2328811ed8c6f0cc47ab5f122/
https://www.novinky.cz/clanek/ekonomika-nejhorsi-v-evrope-najmy-v-praze-jsou-mezi-evropskymi-metropolemi-nejmene-dostupne-40471021
https://www.idnes.cz/zpravy/domaci/ivan-bartos-digitalizace-stavby-fiasko-system.A240724_185633_domaci_stud
