Článek
Vulgaritami gynekoložka z Líbeznice ve svém vzteklém výstupu rozhodně nešetří. Podívejte se také, jak agresivně odstrčí zdravotní sestru. Video obletělo internet. Veřejnost je pobouřena. Prezident ČLK Milan Kubek šokující jednání lékařky označil za naprosto nepřijatelné, neprofesionální a lidsky hnusné.
S paní doktorkou evidentně není něco v pořádku a měla by vyhledat odbornou pomoc. Video zachycující její otřesné chování naleznete v tomto článku. Kromě nepublikovatelných výrazů z jejích úst zaznělo mimo jiné: „Vaši imunologii, ať platí váš starej, kterej vám neumí udělat haranta!“
Laik žasne, odborník se diví. Na „zlatý prciny“ to nevypadá, ale že by gynekologie byla tak nervy drásající, aby v doktorce musely bouchnout saze až takhle? Gynekoložka se kaje, prý je impulsivní. S impulsivitou takového zrna ale nepatří ani do rádia Impuls, natož do ordinace.
A víte, že se tomu vlastně ani moc nedivím? O podivném chování lékařů a zdravotníků jsem psal už mnohokrát, a pokud pod článkem byla i anketa, čtenáři mi vždy mohutně přitakávali, že se s podobným zacházením setkávají také. Proč lékařů s arogancí bez hranic přibývá? Co se to s našimi doktory děje? Před časem primář domažlické nemocnice podezřelý z vraždy, nedávno obrovská korupční kauza v Motole a nyní vzteklá vulgární gynekoložka… To je jen výběr několika kamenů z mozaiky hrubnoucího českého zdravotnictví poslední doby.
Většina z nás obyčejných smrtelníků cítí, že ve zdravotnictví přitvrzuje. Přihodím svůj nejčerstvější zážitek.
Můj praktický MUDr., který se za cca 35 let praxe naučil psát na klávesnici pouze oběma ukazováčky stylem „zpomalený film“, mě nedávno sice nevyhazoval z ordinace, ale jeho chování rovněž nelze označit za příkladné. Jednalo se o to, že jsem po něm chtěl recept na lék na hyperkalémii, kterou mi diagnostikovali během hospitalizace v jednom zdravotnickém zařízení. Pan doktor to měl napsané ve zprávě a hledal příslušný lék v počítači, jenže po chvilce mi oznámil, že mi to nenapíše, protože to prý musí specialista. Tak jsem se ho zeptal: který. On na to, že neví, a vzápětí zablekotal cosi o nefrologii.
„Je v Prostějově nefrologie, nebo musím do Olomouce do fakultky?“
„Nevím. Ale tam vám to taky nenapíšou.“
„A kdo mi to teda napíše?“
„Nevím, asi nikdo. Ale já vám můžu napsat draslík.“
„A proč byste mi psal draslík, když potřebuju lék proti draslíku?“
V hlavě mi zaznělo: Tu du-du tůůů… S tímhle blekotou se nedomluvím, pomyslel jsem si. ChatGPT by mi poradil líp, možná ho chtě nechtě budu muset začít používat. Byl jsem v pasti. Nato jsem řekl, že si to teda nějak zařídím. Ovšem pokud bych neměl v rodině lékaře, zařizoval bych si to asi dost těžko. Řešením by možná bylo změnit praktika, že? A víte o nějakém? Povídejte, přehánějte. Já to ještě upřesním: Víte o nějakém dobrém a zároveň volném? Tu du-du tůůů…
Jsem rád, že mám vůbec někoho, kdo na mě nekřičí, nevyhazuje mě z ordinace a může mi napsat aspoň Omeprazol.
Je to tak týden zpátky, co jsem četl o případu, kdy v Prostějově, tedy ve stejném městě, jako se odehrála tato příhoda s ochotným praktikem, vypukla aféra šikanované zdravotní sestry. Nedávno jsem zde na Médiu publikoval rozhovor s jinou sestrou, která vydala knihu o šikaně ve zdravotnictví. Moji mámu taky vystrkoval doktor z ordinace jak ožralu z hospody. Na operaci bolestivé kyčle ji objednali za 3 roky. Je to normální? Dnes skoro ano, ale nebývalo to tak vždy. Nová doba: Lékař vyhazuje pacienta.
Rovněž už se mi několikrát stalo, že lékař mě (nebo někoho z mých blízkých) odmítl tu se žádankou, tu s nějakým lékem s odůvodněním, že mu to neproplatí pojišťovna. Mě to ale nezajímá, co komu kdo proplatí či neproplatí, já chci být léčen a nikoliv zesměšňován, urážen a vyhazován. Je to tak neskromné přání?
