Článek
Spousta mužů by chtěla být jako on. Když se umíte prát, nenecháte pak se sebou vymetat podlahu. A Jiří je v boji zatraceně dobrý. Až tak dobrý, že dosáhl na pás šampiona UFC - nejslavnější organizace smíšených bojových umění (MMA). Což znamená, že se v dané době v polotěžké váhové kategorii (do 93 kilogramů) pral nejlépe na světě. Brzy nato ale při tréninku utrpěl ošklivé zranění ramene, které ho na několik měsíců vyřadilo ze hry, a on se rozhodl pás šampiona uvolnit. Zranění a výpadek z tréninku se pak možná trochu podepsaly na jeho formě, jelikož v posledním zápase podlehl Brazilci Alexu Pereirovi, ačkoliv měl jistou převahu. Aby si pro titul mohl dojít znovu, je potřeba za dva týdny porazit rakouského bojovníka Rakiće. Duel se odehraje již 13.4. v Las Vegas na turnaji UFC 300.
Jestliže Karlos Vémola upozornil Čechy na to, že MMA vůbec existuje, Jiří Procházka u nás tento sport zpopularizoval natolik, že ho s trochou nadsázky naučil sledovat i kněží nebo babičky z Podhradní Lhoty. Něco podobného jsem napsal v úvodu rozhovoru, který jsme s Jiřím vedli loni v červnu. Několikrát v něm zopakoval slovo vítězství, jako by tím chtěl naznačit svou životní filozofii. A nyní před bitvou, která by mohla vést k návratu na trůn, jsem se ho zeptal:
Jak probíhá závěrečná fáze přípravy?
Závěrečná fáze přípravy probíhá výborně. Minimálně o sto procent líp, než probíhala na zápas s Pereirou, a jsem za to velmi rád. Jsem za to šťastnej, že prostě díky bohu to všechno sedí. I s týmem to dobře šlape. Ve sparingách to dobře jede. A teď je hlavní prostě neříkat hop, co se týče zdraví, udržet se prostě fresh a v plné síle následující dva až tři týdny. A jdeme pro to. Věřím, že to dokážu.
Jak se vám zamlouvá Město hříchu v porovnání s New Yorkem, kde jste bojoval naposledy?
Las Vegas bych nenazval Městem hříchu, ale městem zážitku. A takhle k tomu přistupuju, byl jsem tam už víc než čtyřikrát, pětkrát snad, takže město dobře znám. A byť jsem se tam teda naposledy zranil, a pak jsem tam byl na rekonvalescenci, tak to tam dobře znám, znám dobře i místní hory, takže se tam těším a těším se i na tuhle výzvu.
Pokud porazíte Aleksandara Rakiće, v což všichni doufáme, kam to zajdete oslavit?
Nebudu říkat hop, co se týče oslav, ale oslava vždycky náleží až na chvilku, kdy nechám odpočinout té zápasové atmosféře, což znamená s přáteli, se svými přáteli z rodné vísky (jihomoravské Hostěradice, pozn. red.) tady z Česka. A jestli poletíme znovu do Vegas, tak to ještě uvidím, ale spíš to necháme na nějaký domácí klidný místečko, všem očím uzavřené, protože to bývá divoký.
Jak vůbec probíhají oslavy velkých bojovníků a drsných chlapů? Nezvrhnou se občas v nějakou melu?
Jak jsem říkal, oslavy jsou ne divoký, ale velkolepý, a je potřeba prostě následovat ducha toho večera… a to nevíme, kam nás vždycky zavede, ať už je to prostě bar někde, nebo spíš někde na samotě, ale spíš dávám přednost té samotě… prostě v soukromí, protože je to to nejlepší, co člověk může udělat. Držet se mezi svýma lidma a pořádně si zařádit.
Máte nějaký nesportovní životní sen?
Wau, nesportovní životní sen! Mistrovství ve všech ohledech. A to ani ne tak mistrovství, ale spíš žít ten život naplno. Žít ho plnohodnotně, naplno, radovat se z každodenní činnosti, držet disciplínu, mít jasné cíle. A mít upřímné přátele a rodinu kolem sebe. A žít prostě plnohodnotnej život. Fakt tohleto je asi nejvíc, co může být. A jestli je tam něco, nějakej jako sen, nebo něco, co bych chtěl, tak je to určitě procestovat svět, být určitě pravým mužem, pravým lídrem a tím nejlepším zápasníkem.
Děkuji za rozhovor, Jiří. Vítězství!
