Článek
Recenzentka Mirka Spáčilová označila film za zjevení a událost roku, což přinejmenším na české poměry sedí. Na CSFD.cz získalo historické drama se silným příběhem vysokých 83 procent. Přesto mám pocit, že u domácího publika nezabodovalo tak, jak by si zasloužilo, a proto je dobré si jej znovu připomenout.
Děj ve zkratce
Osmnáctiletý Petr se vrací ze studií v Praze domů do Havířova, kam bere i svou první lásku Janu, kterou přivedl do jiného stavu. Petrovi rodiče přes počáteční protesty dvojici přijmou a mladík nastoupí do dolu Dukla, aby v budoucnu získal pro rodinu byt. V Dukle pracuje i jeho otec Milan, havíř tělem i duší, jehož bohužel poslední dobou pronásledují záchvaty úzkosti po prožitém závalu, při němž přišel o nejlepšího kamaráda.
Jana tráví dny s Petrovou matkou Marií, ráznou ženou, která křehkou dívku později nemůže vystát. Petr pod vlivem drsného prostředí v práci hrubne a jeho otce Milana kvůli úzkostem přeřadí na hůře placené místo dispečera. Marie nutí Janu, aby šla na potrat.
7.7. 1961 se Dukla kvůli zanedbání bezpečnostních pravidel promění v hořící peklo. Strach, chaos, panika. Ženy vyhlížejí manžely, syny, milence. A počítají se mrtví.
Drsné podmínky a skvělá Martha Issová
Klobouk dolů před všemi, kteří zvládli natáčení pod povrchem, protože to muselo být neuvěřitelně náročné. Režisér David Ondříček měl zpočátku klaustrofobii. Filmaři v dole zakusili tvrdé podmínky: vlhkost, prach, tmu a teploty kolem třinácti stupňů. Od výtahu k místu natáčení museli podzemními chodbami ujít zhruba kilometr. V podzemí dolu, kde se točilo, nebyl záchod, a tak filmaři chodili na stranu stejně jako dřív horníci, tedy kam se dalo. Jediný Marek Taclík to odmítl a nechal si přivézt malý kempový suchý záchod.
V roli Petrovy matky Marie exceluje Martha Issová. Ne náhodou byla za svůj výkon nominována v ženské kategorii na mezinárodním televizním filmovém festivalu v Monte Carlu. Také jejím prostřednictvím poznáváme život v drsném kraji, kde „haviřske baby nerobi“, ale starají se o domácnost a manžela. A někdy vládnou i dost pevnou rukou. Když například manžel Milan (Marek Taclík) po přeřazení na povrch přinese domů menší výplatu, Marie ho uzemní, že s tím nemohou vyjít, přestože Milan namítá, že pořád vydělává „třikrát víc, než normální lidi“. Obrovsky pravdivá je také scéna, kdy Marie nad ránem leží na boku se zkroušeným výrazem, a Milan se na ní ukájí. Když toto nutné zlo pro Marii skončí, v klidu vstane a prohlásí: „Urobim ti vaječinu.“
Martha Issová (na snímku z roku 2020) mě coby drsná Marie Šlachtová naprosto oslnila
Výtečný Marek Taclík
Marek Taclík se mi jako hornický srdcař Milan Šlachta líbil velmi. U něj jsem měl jediný problém s jeho ostravským přízvukem, do kterého se moc nevžil. Několikrát kombinoval pražskou češtinu s ostravštinou, což neznělo věrohodně. Nicméně si mě podmanil několika dojemnými scénami. Například situací, kdy se dostane do sporu se synem Petrem, kterému klade na srdce, aby neopouštěl školu. Šlachtu teď možná nebudu citovat úplně přesně: „Kde si myslíš, že tě zaměstnají - bez školy?“ říká naštvaně Petrovi hned na začátku filmu. A Petr drze odpoví: „Na Dukle? Tam muže robit každý debil!“ Milan synovi vlepí pořádnou facku a běsní: „O haviře se otirat nebudeš!“ Toto jsou velmi silné momenty.
Jazyková poradkyně na „kratke zobaky“
Ještě se vrátím k tomu dialektu. Ten nebyl autentický ani u jiných herců, například u Jiřího Langmajera coby ředitele Dukly. Chápu, že herci z Prahy nemohou ostravsky mluvit perfektně, nicméně třeba u Marthy Issové jsem s tím neměl problém. Zde se také nabízí otázka, proč režisér Vondříček neobsadil více herců pocházejících z regionu, například Richarda Krajča nebo Miroslava Etzlera. Ti by si s „kratkymi zobaky“ poradili na výbornou.
Oskar Hes v roli Petra Šlachty je ten mladík, který byl nedávno nominován na Českého lva za výkon ve filmu Bratři, takže o něm jistě ještě hodně uslyšíme. Oskar se s akcentem popasoval poměrně dobře. Asi pozorně naslouchal jazykové poradkyni, kterou měli herci k dispozici. Zdeňka Miklušová se do natáčení vžila tak moc, že když se jí David Ondříček zeptal, co říká na uvedenou scénu, odpověděla, že se jí zdá málo upřímná. Ondříček ji musel usměrnit slovy: „To nech prosím na mě, já se ptám na hornický žargon.“
Jindy zase potřeboval režisér vědět, jak se v místním jazyce řekne: Nepleť se do něčeho, po čem ti nic není. A zazněla odpověď, kterou zde bohužel nemohu uvést v původní podobě: „Nekálej se do toho, po čem je ti stolice.“
Region, kde každého „cypa“ hned pošlou „do dupy“
Takhle to na Ostravsku mezi horníky chodilo a částečně dodnes chodí. Nelidská práce, pitky, bitky, vulgarity, agresivita. V určité míře tato „kultura“ přežívá dodnes. Jeden můj známý mi například vyprávěl historku, že začátkem devadesátých let, kdy už docházelo ke značnému útlumu těžby a horníci už platově ani sociálně zdaleka nebyli taková šlechta, popíjel s kamarády v hospodě, kam později přišla i parta havířů. Ti se dali snadno poznat podle černých obrysů kolem očí. A jeden havíř posléze přišel ke stolu mého známého, párkrát pleskl pěstí do dlaně a radostně oznámil: „Hoši, za chvilku dostanete do držky.“ Prostě jen tak. Pro zábavu. V rázovitém regionu to tak občas bývá. Kluci pak horníkům poslali na stůl rundu panáků a byl klid.
Že se na Ostravsku nejde pro ránu daleko, o tom se ostatně kdysi přesvědčil i herec a bohém Jiří Kodet, který prý po nějaké pařbě z auta pokřikoval na horníky, jdoucí do práce, že se měli líp učit. No a oni ho za to zbili.
Další jazykové přešlapy a výjimečný biják
Ve filmu mě také zatahalo za uši několik výrazů, které se v té době určitě nepoužívaly. Třeba slovo „blbka“, které pronesla Jana v podání Antonie Formanové. Dal bych ruku do ohně za to, že blbka se začala používat až drahně let po revoluci, natož aby ji někdo skloňoval v roce 1961. Stejně jako slovní obrat „bláto na hřišti“ znamenající, že si dotyčný upustil do trenek. To jsem začal slýchat až v poslední dekádě, maximálně dvou. Jsou to sice drobnosti, ale trknou vás. Nemusely tam být.
I tak ale režisér David Vondříček, strůjce kultovních Samotářů i oceňovaného filmu Zátopek, přivedl na svět výjimečný biják o životě havířů a jedné obrovské tragédii. Toto dílo si zaslouží i vaši pozornost, pokud jste ho ještě neviděli. Vřele doporučuji!
Dukla 61
Česko, 2018, 154 min (Televizní verze: 82+74 min)
Režie: David Ondříček
Scénář: Jakub Režný, Matěj Podzimek
Kamera: Marek Dvořák
Hudba: Beata Hlavenková
Hrají: Martha Issová, Marek Taclík, Oskar Hes, Antonie Formanová, Peter Nádasdi, Robert Mikluš, Petr Buchta, Jiří Sedláček, Štěpán Kozub, Jiří Langmajer (více)
Anketa
Zdroj:
https://cs.m.wikipedia.org/wiki/Dukla_61
https://ct24.ceskatelevize.cz/clanek/kultura/reziser-ondricek-sfaral-pod-zem-aby-vytezil-nestesti-na-dole-dukla-93823
https://www.csfd.cz/film/497828-dukla-61/prehled/
