Řádová sestra Mirjam okusila exil v Bílé Vodě a zahynula tragicky

„Baví mne to připomínat,“ objasňuje pan Havel pátrání v rodinné minulosti, „protože jsou to první vysokoškolačky v naší rodině, které vystudovaly, i když pocházely z chudých poměrů. A hlavně: nenechaly se zlomit!“

Sestra Alma

Marie Kolíková, neboli sestra Alma, mladší z obou pratet, se na rozdíl od své sestry Františky (řeholním jménem Mirjam) do Bílé Vody nedostala, jelikož ji 26. září 1950 odsoudili za sabotáž a uvěznili na osm let. Důvodem bylo, že v hodině náboženství „narušovala mravní a politickou výchovu školních dětí tím, že jim vštěpovala mínění, že zázrak v kostele v Číhošti se skutečně stal“. Tento rozsudek je příkladem perzekuce řeholnic a duchovních v komunistickém Československu, které bylo v 50. letech ostře zaměřeno proti církvím.

Františka Kolíková, sestra Mirjam

Narodila se v roce 1917 jako desáté dítě Vincence a Boženy Kolíkových, což byli praprarodiče pana Havla. Po maturitě na Státním gymnasiu v Brně nastoupila studium latiny a řečtiny na Filozofické fakultě Masarykovy univerzity, později vystudovala i historii. Studium přerušila válka. V letech 1938 – 1941 pracovala jako výpomocná učitelka v řádovém dívčím gymnasiu. V roce 1945 dokončila studium na Masarykově univerzitě a současně na škole pracovala jako suplent. Dne 7.12. 1945 byla jmenována zatímní profesorkou. Žádosti o započítání praxe za období války jí nebylo vyhověno. Definitivní profesorkou byla jmenována 15.5.1948, to už se nad gymnasiem stahovala mračna. Od 1.1.1949 nesměly řádové sestry učit a církevní školy byly zrušeny.

Akce Ř

Dne 28. 9. 1950 došlo v českých zemích k internaci řeholních sester, takzvané Akci Ř. Násilná internace se nevyhnula ani 47 sestrám cyrilometodějkám. Řeholnice, včetně s. Mirjam, byly odvezeny do budovy bývalé piaristické koleje v Bílé Vodě u Javorníka, na hranici s Polskem. Jednalo se o sestry, které nebyly zaměstnány v ústavech sociální péče. Kromě členek Kongregace sester sv. Cyrila a Metoděje byly do Bílé Vody internovány i příslušnice dalších řádů a kongregací. Podle svědectví jedné z nich bylo zařízení v Bílé Vodě ubohé: „Budova byla z velké části celá léta neobydlená. Od 21. do 27. září dostal komunální podnik příkaz vyklidit haraburdí, odstranit nejhorší špínu, vystříkat místnosti vápnem a zavést nouzové osvětlení, aby se tam mohly sestry 28. září nastěhovat.“

Aby měly sestry na živobytí, musely pracovat na poli u soukromých zemědělců nebo u státních statků až do konce listopadu. Později byly řeholnice zaměstnány jako dělnice domácí výroby u Oděvních závodů Jiřího Wolkera Prostějov. Tuto činnost vykonávaly do poloviny roku 1951. Sestry starší 30 let (bylo jich 27) byly přemístěny do Javorníka, kde až do roku 1956 šily oděvy. Bydlely v objektu bývalého kláštera Chudých školských sester de Notre Dame za kostelem Nejsvětější Trojice, nyní se v objektu nachází domov důchodců. Pracovaly ve velké upravené tělocvičně, která sousedila s budovou kláštera. Sestra Mirjam pocházela z rodiny, kde se práce nebáli, a z dopisů je znát, že ji zaměstnání těšilo. Ráda objevovala okolní přírodu, místní zámek s jeho dávnou i nedávnou historií, a s oblibou navštěvovala Račí údolí po cestě alejí ze zámecké zahrady kolem kaple sv. Antonína.

Od roku 1951 spravovala všechny ústavy, jež dříve patřily řeholním společnostem, Charita v Praze. Na žádost kongregace byly sestry, které pracovaly v Javorníku, postupně uvolněny pro práci v charitních ústavech. V lednu 1956 vystřídala s. Mirjam Koliková dosavadní představenou ve Skaličce u Hranic na Moravě v charitním domově pro postižené děti. Podle žádosti z 1. 12. 1958 se převedl ústav ve Skaličce do správy Československého státu – odboru sociálního zabezpečení ONV v Hranicích.

Smrt s velkým otazníkem

Sestra Mirjam vykonávala funkci vedoucí ústavu, ale po nástupu komunistického vedoucího v roce 1960 byla právě jím sesazena na místo uklízečky. Dne 14. října 1961 tragicky zahynula. Při mytí oken v prvním poschodí vypadla a během převozu do nemocnice zemřela. Byla to velmi nadaná sestra, vzdělaná, zbožná. Měla vystřídat s. Marii Nesvadbovou v úřadu generální představené.

Mirjam byla pochována na hřbitově ve Skaličce, ale v roce 2019 byla přenesena do společného místa odpočinku sester na Velehradě. Spočívá tam i se svou pokrevní sestrou Marií - Almou. Pan Havel oficiální verzi o podivném úmrtí jeho pratety Františky (Mirjam) příliš nevěří. V současné době sbírá materiál o sestře Almě. O hrdinkách cti a svědomí by se totiž mělo vědět.

Článek byl sestaven z informací shromážděných panem Bohušem Havlem, který laskavě poskytl i fotografie a dokumentaci