Článek
Čeští výrobci lahůdek se opravdu předhánějí v tom, co do bulharky dají, takže občas připomíná spíše dort pejska a kočičky. Rozemletý salám v ní skutečně nemá co dělat!
Ze sedmi bulharek, které si koupím, je tak jedna poživatelná. Přesto se do tohoto adrenalinového sportu pouštím znovu a znovu. Moje kdysi tak oblíbená dobrota se pomalu stává mou noční můrou, ale ani to mě neodradí. Někdo hledá poklady, jiný smysl života a já prostě hledám dobrou bulharku. Je to takový můj koníček.
Bulharskou pomazánku zdaleka nemají všude jako třeba Pařížský či Pochoutkový salát, případně vlašák či rybák. Proto, když někde bulharku objevím, dost často neodolám. Jenže kdybych měl dostat zpátky všechny peníze, které jsem vyhodil oknem za bulharky, co po ochutnání putovaly rovnou do koše, splatil bych dluhy, a ještě by mi zbylo.
Pokaždé si říkám: Nekupuj ji, zase bude hnusná. A pokaždé si ji koupím a je odporná.
V době mého dětství a raného mládí, kdy tráva byla zelenější, se tato pomazánka dělala z mletého hovězího masa a byl to mercedes mezi lahůdkami. Po období nemoci šílených krav se z bulharky hovězí vytratilo a už se do ní nikdy úplně nevrátilo. Maximálně v menší míře a v kombinaci s vepřovým. Poctivou bulharku s plnotučnou porcí hovězího jsem už desítky let neviděl. Jestli o nějaké víte, napište mi prosím na: bulharka.zije@bulharka.bg
Výrobci samozřejmě omezili hovězí i kvůli jeho ceně, protože plnokrevnou bulharku za tři stovky za kilo by asi kupoval málokdo. Možná jenom já a to by se výrobcům nevyplatilo.
Mimochodem, mám dojem, že za komančů se ta pomazánka jmenovala Tatarská, a pak ji bůhvíproč přejmenovali, ale jistý si tím nejsem, takže to radši nikde nešiřte, abych nebyl za dezinformátora.
Jdu si teda dneska na nákup do Hrušky, kam obvykle nechodím a co nevidím v pultovém prodeji lahůdek. Bulharku! Srdce mi zaplesalo, jak když se splaší kardiostimulátor, ale v hlavě se mi okamžitě rozsvítila varovná kontrolka, že to dopadne jako obvykle. A dopadlo. Díky tomu alespoň znám prozatímního vítěze soutěže o nejhorší Bulharskou pomazánku.
Mimochodem podruhé: Velice zdárně a vynalézavě se soutěží i u jiných pomazánek a salátů, které českému konzumentovi také způsobují reflux. Co jsou do nich výrobci schopni nacpat za odpad, to člověku hlava nebere.
Ne vždycky se vám chce studovat složení výrobku a pak doma jen tiše žasnete, kde se v bulharce vzal kabanos a tolik brambor, nebo proč je kyselá jak šťovík. To potom máte sto chutí jim to v příslušném obchodě rozmazat po zdech.
No a zrovna dnes jsem narazil na bulharské peklo. Výrobce se neobtěžoval dát do pomazánky naprostý základ, který z ní dělá Bulharskou pomazánku, a sice maso. A to dokonce ani v té nejhorší podobě - coby rozemletou nekvalitní uzeninu.
U pultového prodeje složení lahůdek předem nikde nevyčtete a prodavačku jsem dotazem na obsah pomazánky otravovat nechtěl. S tím by mě poslala do háje. Vždyť v dnešní době je člověk rád, když ho vůbec někdo obslouží a nemusí si zboží vážit a balit sám.
Doma jsem záhy zjistil, že v bulharce z Hrušky je sója. A sója, byť pod názvem „sójové maso“, to opravdu není argentinské hovězí z mladého býčka, že? Mrknul jsem na složení toho blivajzu (viz foto) a kromě sójové pomsty jsem z etikety žádné opravdové maso nevyčetl. A z chuti taky ne. Což mi u masové lahůdky přijde dost ťululum. Asi jako kdyby prodávali jablečnou limonádu pod názvem šampaňské.
Ani bych se nedivil, kdybych příště pod názvem Bulharská pomazánka dostal mletou cuketu s rajčatovým protlakem a kořením. Je to prostě moje blbost, že to pořád kupuju.
Za ten sójový přízrak si účtovali 135 korun za kilo. Bulharka z Temu nebo z Wishe by byla lepší. Na to já jim zvysoka kašlu a Bulharskou pomazánku si už nekoupím! Nikdy.
Leda bych si ji koupil, ale to bude fakt už naposled. Ještě jednou jí teda šanci dám. Ale jestli to zase dopadne blbě, jako že dopadne, tak už opravdu napíšu stížnost na bulharskou ambasádu. Protože kdybych pokaždé, když narazím na odpornou bulharku, měl o tom napsat článek, tak už bych do smrti nepsal nic jiného.
