Článek
Oba jsou tu soudně. Jeden má na triku vraždu a druhý vraždu ve stadiu pokusu. Dokonavší vrah v nemocnici vegetuje již 18 let. Už si tak zvykl na to, že je někde zavřený, že když ho chtěl soud před rokem pustit, zalekl se a řekl soudci, aby ho tu nechal, protože nemá peníze a vlastně ani neví, co by venku dělal. Do podrobností jeho zločinu zabíhat nebudu, už takhle mám strach, abych se jednoho rána neprobudil s židlí zaraženou v hlavě.
Když jsem sem v pondělí nastoupil, dýchla na mě atmosféra hluboké tísně a beznaděje. Jsou tu bezdomovci, které museli ostříhat dohola, protože měli vši, vyskytují se tu v hojné míře bývalí vězni a ten zbytek jsou nejspíš ti budoucí.
Tak bezútěšné prostředí jsem na psychině ještě nezažil. Mám za sebou několik pobytů napříč celou Moravou, ale toto je absolutní topovka v negativním vydání.
Když jsem se před sestrou podivil, proč léky, které se neberou na lačno, vydávají ještě před snídaní, bylo vidět, že ji moje drzá poznámka zaskočila. Zjevně jsem po dlouhé době první, kdo se o to zajímá.
Chlapi jsou tu zanedbaní, hrubí a vulgární, jak už to tak v polokriminále bývá. Moc mezi ně nezapadám. Ale jelikož už mám s podobnou společností jisté zkušenosti, dokážu s nimi vyjít. Strašně důležité je, aby z vás necítili ani špetku povýšenosti. To je vlastně to nejdůležitější. Skoro všechno ostatní už se poddá a nějak uhraje. Jo, vlastně ještě jedna věc je neméně důležitá. Nechtít se vyrovnat těm, na které nemáte. Vůbec se nesnažit poměřovat síly s protřelými alfasamci a zkušenými bitkaři.
U klientů vidím vyholené hlavy, neupravené špinavé vousy, jizvy, modřiny, boláky, kožní infekce, tetování, úrazy, polyneuropatii dolních končetin a impulzivní chování. Chodí oblečeni jak z nejhoršího sekáče. Za sebou mají alkoholovou, drogovou, gamblerskou a kriminální minulost. Před sebou dluhy až na půdu (nejen kvůli závislostem a alimentům). Nechápu, jak to s nimi může zvládnout naše mlaďounká lékařka (s krásnými kučeravými vlasy, mimochodem). Ještě jí určitě nebylo 30 a mít na starost 35 takovýchhle banditů, to teda klobouk dolů.
Fakt jsou tu svérázné existence. Jeden maník například chodí s rapperskou čepičkou na stranu i do sprchy. Jestli si tohle chlapi přečtou, bude mě to stát pěkných pár cigaret, abych nedostal bití.
Když jsme u toho kouření, tak kromě něj, braní prášků a krátké pracovní terapie se tu nic moc jiného nedělá a neděje. Můžete si zaskočit na pokec k psychologovi, ale vizity s lékařem bývají spíše formální. Já o psychologa nestojím. Pár jsem jich v životě vyzkoušel a dospěl jsem k názoru, že psychologie otevírá spoustu otázek, ale nenabízí téměř žádné odpovědi.
Nejspíš se teď ptáte, k čemu mi takováto „léčba“ je. Přiznám se bez mučení, že ji potřebuji hlavně proto, abych se pak dostal do chráněného bydlení, ta léčba je totiž podmínka.
Oddělení jako takové vypadá stejně zanedbaně jako většina klientů. Ve sprchách smrdí odpad až na chodbu a kachličky na WC jsou znečistěny od stolice, věčně počůrané prkýnko je samozřejmě klasika. Na kuřárně imrvére rozsypaný tabák a vydrolené vajgly. Když vám chce sanitářka změřit tep, udělá to pohmatem a čas pouze odhaduje, k digitálním přístrojům zde ještě nedospěli. Zdi na pokojích pokryty šedým voděodolným nátěrem. V místnosti není ani umyvadlo. Prý se tu dost krade, takže mě hned při příchodu vybavili zámkem na skříňku. Mříže v oknech jsou povinnou výbavou.
Drží mě tu zatím plně pod zámkem, do areálu nemocnice se dostanu až po 14 dnech. Ale komu by se chtělo na vycházku v tomhle mrazivém počasí. Nemocniční kantýna je stejně v rekonstrukci a mimo provoz, takže se tam chlapi neohřejou ani po sociálce, kdy by nějaké ty peníze na kafíčko snad i měli.
Přestože se místní borci snaží potlačovat hněv a frustraci, jejich agresivita průběžně probublává. Jeden týpek už zde málem vyskočil na druhého a to jsem tu teprve dva dny. Slabší kus naštěstí zavčas couvnul, jinak by možná tekla krev. Co tady celkem ujde, to je jídlo, na to si stěžovat nemohu. V pondělí hovězí ragú s těstovinami, včera kuře s rýží a kompotem. Obojí chutnalo dobře a dokonce to bylo i teplé.
Za chvíli mě čeká vizita s primářem, prý trvá tak minutu, říkali chlapi. Ale já to vím, nejsem v léčebně bohužel poprvé. Jelikož jsem zde nový, tak možná moje vizita potrvá i minutu a půl.
Prozatím se s vámi loučím. Mějte se líp než já, ať už si za to můžete sami, nebo ne.
