Článek
Když ho v roce 2010 objevili západní novináři, zářil Ordos novotou, ale zel absolutní prázdnotou, za což si vysloužil nálepku „největšího města duchů na světě“. Vznikl z uhelného šílenství a miliardových spekulací jako dubajská napodobenina uprostřed pouště Gobi.
Jeho existence ale nekončí realitním kolapsem, jak tehdy předpovídal Západ. Peking totiž rozehrál své typické sociální inženýrství. Pomocí vládních nařízení, elitních škol a nucených přesunů obyvatel dokázal přepsat ekonomické zákony a vdechnout život projektu, který byl celému světu pro smích. Město muselo začít žít příkazem.
V drsných polopouštích Vnitřního Mongolska propukla nefalšovaná uhelná horečka, když geologové objevili obrovská ložiska uhlí a zemního plynu, což z chudého regionu prakticky přes noc udělalo jedno z nejbohatších míst v Číně. Místní rolníci bohatli ze státních kompenzací za půdu, uhelní baroni nevěděli, co s penězi, a kapsy místní samosprávy praskaly ve švech.
„Tehdy se v Ordosu říkalo, že každý, kdo má do žlabu, vlastní aspoň jedno luxusní SUV značky Land Rover,“ vzpomínali později místní na éru absurdního a náhlého luxusu. Vznikla specifická vrstva novodobých zbohatlíků – tzv. tuhao (neurvalí boháči) –, kteří kupovali luxusní zboží po paletách. Vládní elity, opojené miliardovými příjmy z těžby, tehdy dostaly megalomanský nápad: postavit na zelené louce, zhruba 25 kilometrů od starého znečištěného centra Dongsheng, hypermoderní utopickou čtvrť Kangbashi, která měla pojmout až milion obyvatel a demonstrovat světu nově nabytou moc, technologickou dominanci a prestiž regionu.
Architektonický boom uprostřed ničeho
Futuristické město snů spolklo přes 5 miliard dolarů. Špičkoví architekti dostali absolutní svobodu a neomezený rozpočet. Pekingské studio MAD Architects zde navrhlo monumentální Ordos Museum – architektonický skvost připomínající zvlněný, obří měděný koráb, který měl chránit místo před drsnými pouštními větry. Městská knihovna byla zase navržena tak, aby vypadala jako obří řada opřených knih, reprezentující moudrost lidstva. Centrem všeho se stalo Náměstí Čingischána, monstrózní prostranství o rozloze několika fotbalových hřišť, kterému dominují dvě gigantické bronzové sochy legendárního vojevůdce na vzpínajících se koních.
Jenže když bylo architektonické dílo v roce 2010 dokončeno, stal se z něj propadák. Do města dorazili první západní novináři a našli tam dokonale funkční infrastrukturu, svítící pouliční lampy a robotické sekačky na trávu, jenže v ulicích nebylo ani živáčka. Reportérka stanice Al Jazeera, Melissa Chan, tehdy šokovaně popisovala, jak hodiny bloudila městem, aniž by potkala jediného chodce, a její záběry prázdné metropole působily jako z apokalyptického sci-fi filmu. Něco jako v dobách lockdownů za covidu. V té době tam žilo sotva 20 000 lidí, což znamenalo úděsnou, méně než 2% obsazenost.
Realitní šílenství a mýtus o zkáze
Ordos se okamžitě stal globálním symbolem „čínských měst duchů“ (gui cheng) a vděčným terčem západních ekonomů, kteří v něm viděli nezvratný důkaz blížícího se kolapsu čínského realitního trhu. „Je to obří investiční bublina postavená na dluhu, která dříve či později praskne a stáhne s sebou celou globální ekonomiku,“ varovali tehdy analytici.
Město se stalo obětí specifického čínského fenoménu. V Číně je vlastnictví nemovitosti vnímáno jako zdaleka nejbezpečnější uložení peněz, protože akciový trh je nestabilní a investice v zahraničí jsou státem přísně regulovány. Bohatí lidé z celé země tak byty v novostavbách masivně skupovali. Projekty byly vyprodané během několika hodin. Lidé však kupovali tzv. „maopi“ – betonové skořápky bez podlah, omítek a rozvodů – s čistým úmyslem nechat je prázdné a prodat je se ziskem, až jejich cena stoupne. Ceny vyletěly tak vysoko, že si je běžní pracující nemohli dovolit. Navíc zde chyběla jakákoliv pracovní místa mimo těžební průmysl. Město tak sice bylo kompletně vlastněné soukromými osobami, ale fyzicky zelo prázdnotou. Ulice křižovali pouze metaři a údržbáři, kteří leštili zrcadlové fasády mrakodrapů, v nichž nikdo nebydlel ani nepracoval.
Peking se odmítl smířit s tím, že by se z Ordosu stal pomník vládního selhání, a rozehrál strategickou hru. Publicista Wade Shepard, autor přelomové knihy Ghost Cities of China, který v Ordosu strávil měsíce výzkumem a jako jeden z mála situaci nepokrýval jen z okna projíždějícího taxíku, tehdy upozornil na zásadní chybu v západním vnímání:
„Zatímco na Západě se město staví tak, že reaguje na poptávku obyvatel, v Číně se nejprve postaví kompletní infrastruktura – silnice, metro, sítě, vládní budovy – a teprve poté se do ní lidé postupně začnou lákat. Je to urbanismus plánovaný na třicet let dopředu, nikoliv na pět.“
Stát nařídil městu žít
Státní aparát sáhl po svých nejtvrdších administrativních pákách, aby město uměle oživil. Do prázdné čtvrti kompletně přestěhoval všechny regionální vládní úřady, soudy a pobočky státních bank. Tisíce úředníků tak byly postaveny před hotovou věc: buď budete denně hodiny dojíždět, nebo se přestěhujete.
Tím nejrafinovanějším a nejúčinnějším magnetem se však stalo školství. Čínská společnost je doslova posedlá akademickým úspěchem dětí. Vláda v Kangbashi vybudovala megalomanské, moderní školní kampusy a přesunula sem ty nejprestižnější střední školy v celé provincii, včetně elitní Ordos High School No. 1. Vzhledem k tomu, že čínský systém registrace obyvatel striktně podmiňuje přijetí na školu vlastnictvím nemovitosti i trvalým pobytem v daném školním obvodu, tisíce ambiciózních rodin střední třídy byly doslova donuceny se do Ordosu fyzicky přestěhovat a začít tam žít. Touha rodičů zajistit dětem elitní vzdělání tak udělala to, co volný trh nedokázal.
K tomu stát přidal program Fangpiao (bytové poukázky) – zboural staré chatrče a slumy v okolních oblastech a namísto finančního odškodnění dal lidem poukazy, které mohli uplatnit pouze jako slevu na nákup nového bytu.
Co na to říkají místní
Dnes už je tedy označení „město duchů“ spíše přežité. Oficiální sčítání lidu ukázalo, že populace samotného distriktu Kangbashi překročila hranici 150 000 stálých obyvatel. Ulice ožily auty, otevřely se mezinárodní kavárenské řetězce, hipsterská bistra, nákupní centra a z původně vysmívaných architektonických skvostů se dokonce stala oficiální národní turistická atrakce nejvyšší kategorie. Do Ordosu dnes paradoxně jezdí sami Číňané z přelidněných megaměst jako Peking nebo Šanghaj, aby si odpočinuli.
Sociologickou zajímavostí jsou komentáře samotných obyvatel Ordosu na čínských sociálních sítích jako Xiaohongshu nebo Weibo. Obyvatelé se západním narativům otevřeně smějí:
„Západní novináři nás v dokumentech litovali, ale já jsem sem přestěhoval rodinu ze Šen-čenu. Máme tu nejlepší školy v provincii, obří parky pro děti, čistý vzduch a nulovou kriminalitu. Život je tu sice klidnější, ale mnohem lidštější,“ píše jeden z uživatelů.
Další místní student dodává: „Když se podívám na stará videa, kde říkají, že tu nikdo nežije, přijde mi to vtipné. Dneska tu v pátek večer v centru nezaparkujete.“
Přesto v sobě Ordos stále nese zvláštní, tak trochu surrealistickou atmosféru. Město bylo totiž od základu navrženo pro obrovské masy lidí. Jeho gigantická, prázdnotou zářící náměstí, megalomanské parky a široké osmiproudé bulváry i s dnešními 150 tisíci obyvateli stále působí poněkud naddimenzovaně. Člověk zde nemá pocit klasického, organicky rostlého evropského města, ale spíše dokonale vyčištěné, symetrické laboratoře na bydlení.
Ordos ukazuje obě tváře čínského ekonomického zázraku: na jedné straně stojí děsivé plýtvání zdroji, nucené přesuny obyvatel a gigantické dluhy místních vlád, na straně druhé nepopiratelná schopnost autoritářského režimu přetlačit ekonomické zákony a silou peněz i nařízení nakonec vdechnout život projektu, který byl původně celému světu pro smích.
Volných fotek Ordosu není mnoho, zato si můžete prohlédnout super video.
Zdroje:
https://en.wikipedia.org/wiki/Ordos_City
https://www.e15.cz/zahranicni/ordos-z-velkolepych-cinskych-planu-zbylo-mesto-duchu-756973
https://www.lidovky.cz/cestovani/ordos-nejvetsi-mesto-duchu-v-cine.A120403_151233_aktuality_glu
https://www.poznatsvet.cz/clanek/ordos-mesto-cina.html
https://youtu.be/0brcZTVde-I?si=W13TRA1Q-5Yw9YgC
