Článek
Ohnivé nebe nad Thanh Hóa a pád do močálu
Narodil se 15. července 1924 v Mobile v Alabamě a navštěvoval nejméně 13 gymnázií po celém Jihu. Jeho otec byl potulný hotelový úředník, hazardní hráč a velký pijan, kterého Jeremiah Denton později popsal jako milujícího, ale nespolehlivého.
Dne 18. července 1965 poručík Denton, velitel úderné letky VA-75 z letadlové lodi USS Independence, seděl v kokpitu svého letounu A-6A Intruder. Jeho úkolem bylo vést koordinovaný úder dvaceti osmi strojů na klíčový železniční a silniční uzel Ham Rung u Thanh Hóa – strategický most, kterému se mezi piloty přezdívalo „Dračí čelist“.
Pro Dentona, hluboce věřícího katolíka a zkušeného vojenského pilota, to byla 12. bojová mise. Vedle něj na sedadle navigátora a operátora zbraňových systémů seděl nadporučík Bill Tschudy.
Při druhém průletu nad cílem ve výšce pouhých několika stovek metrů prolétal Intruder peklem protiletadlové palby. Krátce po odhození pum zazněla těžká rána. Letoun byl zasažen přímo do oblasti zádi a okamžitě ztratil hydraulický tlak. Stroj přešel do neovladatelné vývrtky a začal se řítit k zemi. Posádka se musela katapultovat.
O několik desítek sekund později Denton přistál na padáku v bahnitém močálu v deltě řeky. Než stihl vytáhnout záložní zbraň nebo aktivovat záchrannou radiostanici, obklíčil ho dav místních rolníků spolu s příslušníky severovietnamské lidové milice.
Během několika minut z něj strhali kombinézu, sebrali mu veškeré vybavení a se svázanýma rukama za zády ho vlekli do nejbližší vesnice. Pro velitele Dentona tím započal boj o holé přežití.
V hanojském Hiltonu
Po několika dnech nočního transportu v krytém nákladním voze, kdy byl Denton neustále vystaven fyzickému napadání a výslechům na improvizovaných stanovištích, dorazil do Hanoje. Cílem byla neblaze proslulá věznice Hỏa Lò, kterou američtí piloti s černým humorem přejmenovali na „Hanojský Hilton“.
Tento rozsáhlý vězeňský komplex, vybudovaný francouzskou koloniální správou na konci 19. století, byl navržen tak, aby deptal lidskou psychiku. Zdi tlusté více než půl metru, okna chráněná masivními mřížemi a vnitřní dvůr oddělený vysokými zdmi se skleněnými střepy navrchu vytvářely neprostupnou pevnost.
Severní Vietnam odmítl uznat status amerických pilotů jako válečných zajatců podle Ženevských konvencí z roku 1949. Argumentoval tím, že mezi USA a severním Vietnamem nebyla oficiálně vyhlášena válka. Piloti byli označeni za „nebezpečné válečné zločince“ a „piráty nebes“, což věznitelům rozvázalo ruce při používání metod, které mezinárodní právo striktně zakazuje.
Denton byl umístěn do cely o rozměrech 1,8×2 metry. Podlaha byla ze špinavého betonu, cela neměla okno, pouze malý větrací otvor u stropu. V létě se měnila v saunu s teplotami přesahujícími 40 °C, zatímco v zimě vlhký chlad pronikal až do morku kosti.
Dentonova denní dávka jídla se skládala ze dvou misek vodnaté polévky (často z dýňových listů připomínajících hnůj nebo z tuřínu) a malé porce spálené rýže či chleba plného červů. Systematické podvyživení vedlo k rychlé ztrátě hmotnosti, kurdějím a dysenterii.
Denton si velmi rychle uvědomil, že největším nepřítelem zajatce není jen fyzická bolest, ale izolace a ztráta identity. Jako služebně nejstarší důstojník v daném sektoru se ovládl a jeho heslem bylo: „Válka se nepřestává bojovat jen proto, že vás zavřeli.“
Klíčem k udržení morálky byla komunikace. Vězni zdokonalili takzvaný Tap Code (klepací kód). Pomocí tohoto kódu, vyklepávaného klouby prstů, kostmi nebo špinavými kartáčky na zuby o betonové zdi, se vězni navzájem informovali o nových příchozích, předávali si rozkazy a poskytovali si psychickou oporu v těžkých časech.
Jeremiah Denton promlouvá k davu příznivců a médií po svém příletu z letecké základny Clark na Filipínách
Diverze v přímém přenosu
V květnu 1966 se severovietnamské oddělení propagandy rozhodlo připravit velkolepý rozhovor pro zahraniční média. Cílem bylo ukázat světu, že s americkými zajatci je zacházeno vlídně a že samotní piloti litují svých „zločinů“. Jako hlavního aktéra si vybrali právě Dentona, vzdělaného, důstojně vyhlížejícího velitele.
„Oslepující světla reflektorů mě donutila mrkat a najednou jsem si uvědomil, že mi hrají přímo do karet,“ napsal. „Podíval jsem se přímo do kamery a mrkl očima jednou, pomalu, pak ještě třikrát, pomalu…“
Tím, co vypadalo jako mrkání, vysílal do světa zprávu. Zpaměti převáděl písmena do Morseovy abecedy a přesným časováním krátkých a dlouhých zamrkání signalizoval slovo: T-O-R-T-U-R-E (Mučení).
Mezitím klidným a vyrovnaným hlasem říkal: „Nevím, jaký je přesný průběh války… ale má vláda mě tam poslala a já ji podporuji. Ať už jsou podmínky jakékoliv, zůstávám loajální svému prezidentovi.“
Záznam byl odvysílán v USA. Specializovaný analytik americké Námořní zpravodajské služby si při detailním zkoumání všiml podivného rytmu mrkání. Po dešifrování získal Pentagon vůbec první nezvratný a přímý důkaz od žijícího svědka, že američtí zajatci ve Vietnamu nejsou drženi v lidských podmínkách, ale jsou systematicky mučeni.
Jakmile vietnamské úřady zjistily, že Denton a skupina dalších neústupných důstojníků dál organizují odpor a narušují vietnamskou propagandu, rozhodly se je definitivně izolovat. V říjnu 1967 vytvořily speciální zařízení s nejvyšším stupněm zabezpečení, nacházející se nedaleko ministerstva národní obrany v Hanoji. Místo dostalo název Alcatraz.
Do Alcatrazu bylo převezeno 11 nejvýznamnějších lídrů odboje (tzv. Alcatraz Gang), mezi nimiž byli Jeremiah Denton, James Stockdale, Sam Johnson (pozdější člen Sněmovny reprezentantů) nebo Ronald Storz.
Podmínky v Alcatrazu byly extrémní. Cela byla bez oken, s jedinou žárovkou u stropu, která svítila 24 hodin denně, nebo naopak místnost ponechali v absolutní temnotě po celé týdny.
Všichni vězni byli noc co noc (a často i celé dny) spoutáni v těžkých železných okovech upevněných k patám postele. Rány na kotnících hnisaly a prořezávaly se až na kost. Zajatci nesměli promluvit ani slovo. Jakýkoliv pokus o kontakt byl trestán brutálním mlácením.
Denton strávil v této absolutní samotce více než dva roky. Ztrácel pojem o čase, bojoval s halucinacemi a těžkými depresemi. Přesto se vězňům i přes tyto podmínky podařilo udržet kontakt pomocí tichého vyklepávání do zdí u podlahy.
Výslechové metody v severním Vietnamu nebyly zaměřeny na získání vojenských tajemství (které piloti stejně po měsících v zajetí neměli), ale na zmanipulování vězňů k podepsání „přiznání k válečným zločinům“ nebo napsání dopisů proti válce.
Nejobávanější metodou byl tzv. provazový trik. Vězeň byl posazen na podlahu se svázanýma nohama. Ruce mu byly svázány za zády v loktech i zápěstích. Mučitelé potom pomocí páky přetáhli svázané ruce přes hlavy směrem dopředu k nohám. Tento postup způsobil vykloubení ramen, stlačení hrudního koše znemožňující dýchání a extrémní napínání svalů a šlach. Vězeň se během několika minut začal dusit.
Denton podstoupil tuto proceduru. Když fyzicky tělo selhávalo, upínal se k vnitřní disciplíně. V duchu si stavěl dům, detailně si vybavoval architekturu, přepočítával matematické rovnice a recitoval nazpaměť liturgické texty a poezii.
Klíčovou roli hrála jeho hluboká katolická víra. V cele bez jakýchkoliv náboženských předmětů si vyrobil malý růženec ze střídek chleba a nití vytažených z vězeňského oděvu. „Když dojdete na samotné dno lidských možností a bolest je nesnesitelná,“ napsal později, „uvědomíte si, že už nejste závislí na své vlastní síle, ale na síle, která vás přesahuje.“
Jeremiah Denton s manželkou
Operace Homecoming a návrat do vlasti
Zlom v podmínkách zajatců nastal až koncem roku 1969 po smrti vietnamského vůdce Ho Či Mina a pod tlakem mezinárodního veřejného mínění, které bylo ovlivněno i odhalením Dentonovy morseovky. Mučení postupně ustalo a vězni byli sloučeni do větších skupin.
Po podepsání Pařížských mírových dohod v lednu 1973 začala Operace Homecoming – postupné propouštění 591 amerických válečných zajatců.
Dne 12. února 1973 přistál na letišti Gia Lam v Hanoji bílo-šedý letoun C-141 Starlifter s červeným křížem na směrovce. Jeremiah Denton, nyní v hodnosti kapitána, stál v čele první skupiny propuštěných vězňů.
Byl extrémně hubený, jeho vlasy zcela šedivé, ale jeho vojenské vystupování bylo neochvějné. Když letoun přistál na americké základně Clark na Filipínách, Denton vystoupil k připravenému mikrofonu. Před kamerami celého světa, dojat a s třesoucím se hlasem, pronesl slova, která vstoupila do učebnic americké historie:
„Jsme poctěni, že jsme měli příležitost sloužit naší zemi za těžkých okolností. Jsme hluboce vděční našemu vrchnímu veliteli a všem Američanům za naše vysvobození. Bůh žehnej Americe.“
Po návratu do Spojených států podstoupil Denton dlouhou fyzickou i psychickou rehabilitaci. Námořnictvo ho povýšilo do hodnosti kontraadmirála. V roce 1976 odešel z aktivní vojenské služby a publikoval svou knihu vzpomínek Když mělo peklo otevřeno, která se stala bestsellerem a později byla zfilmována.
V roce 1980 vstoupil do politiky. Jako kandidát Republikánské strany zvítězil ve volbách do Senátu USA za stát Alabama. Stal se prvním republikánským senátorem zvoleným v tomto státě od dob rekonstrukce po americké občanské válce (1868). V Senátu se věnoval především otázkám národní bezpečnosti, zahraniční politiky a podpoře rodinných hodnot.
Jeremiah Denton jako senátor za Alabamu při projevu
Založil také organizaci National Forum Foundation, která pomáhala prosazovat demokracii a humanitární pomoc v zemích třetího světa.
Jeremiah Denton zemřel 28. března 2014 ve věku 89 let na komplikace spojené se srdečním onemocněním. Byl pohřben s nejvyššími vojenskými poctami na Národním hřbitově v Arlingtonu.
Jeho příběh je zářným příkladen vojenské profesní cti, lidské nezlomnosti a schopnosti zachovat si důstojnost i v podmínkách navržených k absolutnímu zničení.
Zdroje:
https://en.wikipedia.org/wiki/Jeremiah_Denton
https://youtu.be/rufnWLVQcKg?si=4FexE1IsCcvtGUm4
https://www.securitymagazin.cz/historie/jeremiah-denton-vietnamci-zajat-mucen-ponizen-sestreleny-pilot-se-osudu-nepodvolil-svetu-poslal-znepokojivou-zpravu-1404070647.html
http://veterantributes.org/TributeDetail.php?recordID=278
https://aptv.org/watch/alabama-public-television-documentaries/alabama-public-television-documentaries-jeremiah/
https://www.theguardian.com/world/2014/mar/28/jeremiah-denton-alabama-senator-dies-89?utm
https://www.latimes.com/archives/la-xpm-2014-mar-29-la-me-jeremiah-denton-20140329-story.html?utm_
