Článek
Ztracený syn z Čugujevky
Dne 6. září 1976 se nebe nad vojenskou leteckou základnou Čugujevka postupně vyjasnilo. Nadporučík Viktor Ivanovič Bělenko, devětadvacetiletý pilot 513. stíhacího pluku protivzdušné obrany SSSR, stál na stojanu v zelené letecké kombinéze a prováděl předletovou prohlídku svého stroje.
Před ním se tyčil kolos s rudými hvězdami na směrovkách – MiG-25P. V kódovém označení NATO známý jako Foxbat. V té době to byla nejstřeženější, nejzáhadnější a nejvíc hrůzu nahánějící zbraň v sovětském arzenálu. Zprávy západních rozvědek o tomto letounu hovořily s téměř posvátnou úctou: stroj schopný létat trojnásobkem rychlosti zvuku, vyrobený z nejmodernějších slitin, obratný a vybavený nejvýkonnějším radarem na světě.
Bělenko byl pro okolní svět příkladným sovětským důstojníkem. Vystudoval s vyznamenáním armádní letecké učiliště v Armaviru, měl prověrky na nejmodernější techniku a těšil se důvěře svých nadřízených. Již měsíce v něm však zrál pocit hluboké frustrace a odporu k systému, v němž žil. Viděl neschopnost velení, lež propletenou skrze celou armádní strukturu, korupci i mizerné životní podmínky sovětských vojáků. Jeho osobní život se rozpadal a pocit nesvobody byl stále tíživější.
Tento den nebyl jako ostatní. Bělenko věděl, že cvičný let, který měl právě absolvovat, nabízí příležitost, která se již nebude opakovat. Cvičení zahrnovalo nácvik přepadového stíhání bez ostrých raket, ale letoun měl něco podstatně důležitějšího: plné nádrže paliva. V kapsách kombinézy neměl jen standardní výbavu, ale i přísně tajnou příručku pro obsluhu systémů MiGu-25 a své osobní dokumenty.
Satelitní snímek Čugujevky
Ve 12:50 místního času zažehly dva obří proudové motory Tumanskij R-15B a Bělenkův stroj se s ohlušujícím řevem odlepil od ranveje. Ve formaci s ostatními letouny vystoupal do určené výšky. Po několika minutách letu nad pevninou Bělenko provedl manévr, který pro kontrolory na pozemním stanovišti vypadal jako začátek cvičného útoku. Poté poslal více než třicetitunovou stíhačku do strmého střemhlavého letu.
Sovětské pozemní radary ztratily Bělenkův stroj v hlubokém údolí. Velitelství se zpočátku domnívalo, že došlo k tragické nehodě a že se mladý nadporučík zřítil do lesů nebo do moře. Než stihli operátoři vyhlásit poplach a zahájit pátrací operaci, Bělenko už držel stroj ve výšce pouhých třiceti metrů nad hladinou Japonského moře.
V této výšce byla navigace noční můrou. Mořská tříšť narážela do čelního skla kabiny a jakákoliv chyba v pilotáži při rychlosti blížící se tisíci kilometrům v hodině znamenala okamžitou smrt. Bělenko však věděl, co dělá. Nízký let byl jediným způsobem, jak uniknout sovětskému sledování i přepadovým stíhačům, kteří by dostali rozkaz ho neprodleně sestřelit.
Zároveň se však dostával do obrovského nebezpečí. Obří motory MiGu-25 měly v extrémně nízkých výškách astronomickou spotřebu paliva. Ručička ukazatele klesala hrozivým tempem. Bělenko vypnul palubní radar i rádiové vysílačky, aby nevysílal žádný signál, a spoléhal se pouze na kompas a svůj zrak.
Plán byl jasný: dosáhnout japonského vzdušného prostoru a přistát na americké vojenské základně Chitose na ostrově Hokkaidó. Když se přiblížil k japonskému pobřeží, prudce vystoupal do výšky, aby ho zaměřila japonská protivzdušná obrana. Doufal, že k němu vzlétnou japonské stíhačky F-4 Phantom a doprovodí ho na základnu.
Japonský radarový systém skutečně neznámé letadlo zachytil ve 13:30 a z vojenské základny okamžitě startovaly japonské F-4, jenže Bělenkův stroj se kvůli husté oblačnosti a technickým omezením tehdejších japonských radarů z obrazovek opět ztratil, jakmile klesl pod mraky. Japonské stíhačky ho v husté mlze nedokázaly vizuálně zaměřit.
Bělenko zůstal ve vzduchu sám. Palivoměr ukazoval kritický stav – nádrže byly téměř prázdné. Čas se krátil a americká základna Chitose byla ještě daleko.
Přistání na Hakodate
V 13:50 se nad civilním letištěm Hakodate na jižním cípu ostrova Hokkaidó ozval děsivý zvuk. Pasažéři v odletové hale i pracovníci na ploše šokovaně sledovali, jak se z nízkých mraků vynořil letoun s rudými hvězdami na křídlech.
Bělenko neměl čas na standardní přistávací manévr. Palivo v nádržích bylo skoro na nule. Spustil proto odvozek a navedl stroj na přistávací dráhu, která byla dimenzována pro malá dopravní turbovrtulová letadla a běžné civilní spoje, nikoliv pro nejtěžší stíhačku světa.
MiG-25 dosedl na ranvej obrovskou rychlostí. Bělenko okamžitě aktivoval brzdicí padáky a sešlápl brzdy na maximum. Z pneumatik se valil hustý černý dým a zápach spálené gumy se rozlétl do okolí. Přistávací dráha o délce necelých dvou kilometrů nestačila.
Stroj přejel konec ranveje, prorazil anténu směrového naváděcího systému, projel travnatým pásem, prorazil vnější drátěný plot letiště a zastavil se pouhých pár metrů od okresní silnice.
Bělenko zůstal sedět v kabině. Byl naživu a byl na Západě. Když se k letadlu začali sbíhat zvědaví pracovníci letiště a pasažéři s fotoaparáty, otevřel kryt kokpitu, vytáhl z pouzdra svou služební pistoli a vystřelil dvě varovné rány do vzduchu. Chtěl zabránit tomu, aby si přítomní fotografovali tajnou techniku, než na místo dorazí oficiální japonské orgány.
Během několika minut se na místo dostavila místní policie. Bělenko odevzdal zbraň, zvedl ruce a v angličtině, kterou se měsíce sám tajně učil, řekl zaskočeným policistům jedinou větu: „Kontaktujte americké úřady.“
Letiště Hakodate
Diplomatické zemětřesení
Zpráva o přistání sovětské super-stíhačky v Japonsku zasáhla svět jako blesk z čistého nebe. V Tokiu, Washingtonu i Moskvě vypukl poplach.
Sovětský svaz si okamžitě uvědomil, jaká katastrofa ho potkala, a proto nasadil veškerý diplomatický tlak. Sovětské velvyslanectví v Tokiu kategoricky požadovalo okamžité vrácení letounu i pilota. Sověti tvrdili, že Bělenko zabloudil, byl omámen nebo úmyslně unesen a že jakékoliv zadržování stroje či pilota bude považováno za nehorázný nepřátelský akt s těžkými následky pro sovětsko-japonské vztahy.
Japonská vláda se ocitla v nezáviděníhodné situaci. Vztahy s mocným sousedem byly napjaté a Tokio se obávalo odplaty. Zároveň však bylo vázáno bezpečnostním paktem s USA a americká strana vyvíjela na japonský kabinet masivní tlak.
Americký prezident Gerald Ford se rozhodl jednat neprodleně. Udělil Bělenkovi azyl z důvodu vysokého státního zájmu. Bělenko byl v přísném utajení transportován na americkou základnu v USA, kde byl okamžitě předán do péče expertů CIA a U.S. Air Force.
Pokud jde o samotný MiG-25, Japonci zvolili obratnou právní kličku. Prohlásili, že Bělenko porušil japonský vzdušný prostor a způsobil škodu na majetku (zničená anténa a plot), a tudíž stroj podléhá japonskému vyšetřování. Sovětským diplomatům byl odepřen přístup ke stroji s tím, že probíhá investigace.
Mezitím už na letišti Hakodate přistávaly americké vojenské transportní letouny C-5 Galaxy plné špičkových leteckých inženýrů a rozvědčíků. Stroj byl vyzvednut, rozmontován a převezen na chráněnou japonskou základnu Hyakuri k důkladnému zkoumání.
Mýtus jménem Foxbat
Pro západní vojsko byl MiG-25 po léta opředen mýty. Kódové označení Foxbat vyvolávalo v Pentagonu noční můry. Američané věřili, že Sověti vytvořili superzbraň z lehkých titanových slitin s neuvěřitelnou obratností a elektronikou předbíhající svou dobu. Strach z MiGu-25 byl dokonce hlavním spouštěčem nákladného vývoje americké stíhačky F-15 Eagle.
Když však američtí inženýři v hangáru v Hyakuri dostali přístup k Bělenkovu stroji a začali ho rozebírat do posledního šroubku, čekalo je jedno z největších překvapení studené války.
Mýtus se zhroutil během několika dnů. Konstrukce byla ale téměř výhradně z nerezové oceli spojené ručním svařováním. Titan byl použit pouze na vybraných místech vystavených extrémnímu teplu u motorů. Letoun byl kvůli tomu neuvěřitelně těžký.
MiG-25 nebyl ani obratný, vzhledem ke své hmotnosti měl přísné limity přetížení. Byl to v podstatě létající raketový nosič s jediným úkolem: vyletět v přímce obrovskou rychlostí, odpálit rakety na výzvědná letadla či strategické bombardéry a vrátit se.
Obří motory Tumanskij sice dokázaly stroj krátkodobě dostat nad rychlost Mach 3, ale za cenu jejich zničení. Provozní rychlost byla omezená na Mach 2,8.
Nejschopnějším prvkem stroje byl obří radar Smerč-A. Američtí inženýři však byli šokováni, když zjistili, že jeho elektronika nepoužívá tranzistory ani integrované obvody, ale klasické elektronky.
Po prvotním výsměchu ovšem američtí odborníci museli uznat genialitu sovětských inženýrů. Elektronková technologie byla sice zastaralá, ale zaručovala dvě obrovské výhody. Radar měl brutální výkon schopný prorazit jakékoliv západní rušení a elektronky byly imunní vůči elektromagnetickému impulsu, který vzniká při jaderném výbuchu.
Sověti stvořili letoun, který byl sice primitivní, ale pro svůj konkrétní účel dokonale efektivní.
Mig 25 Foxbat
Účet za 30 beden
Zatímco američtí a japonští experti zkoumali každý centimetr sovětské techniky, Moskva zuřila. Sovětský tisk zahájil obrovskou propagandu. Tvrdil, že Bělenko byl unesen, nadopován drogami a že USA porušují mezinárodní právo. Sovětská tajná služba KGB se pokoušela vyvinout tlak na Bělenkovu rodinu, aby ho veřejně odsoudila.
Po 67 dnech detailního zkoumání oznámili Japonci Sovětskému svazu, že vyšetřování skončilo a „majetek“ bude vrácen.
Způsob vracení však pro Sovětský svaz znamenal poslední kapku ponížení. Američané a Japonci vrátili MiG-25 kompletně demontovaný. Součástky byly zabaleny do 30 velkých dřevěných beden a naloženy na sovětskou nákladní loď v přístavu Hitachi.
Aby ponížení nebylo málo, japonská vláda zaslala Sovětskému svazu oficiální fakturu. Požadovala zaplacení 40 000 dolarů za škody způsobené na letišti Hakodate, za nakládku, transport a uskladnění stroje. Sovětský svaz fakturu odmítl zaplatit, ale bedny se zbytkem letadla si převzal.
Materiální škoda na letadle byla pro Sověty zanedbatelná v porovnání se škodami zpravodajskými. Bělenko svým útěkem prolomil řadu vojenských tajemství a tajných kódů.
Během následujících dvou let musela Moskva narychlo a za astronomických nákladů dosahujících miliard rublů vyměnit IFF vyhledávače u všech vojenských letadel, pozemních radarových stanic a lodí po celém Sovětském svazu.
Americká realita
Zatímco se v Evropě a Asii odehrávala geopolitická dohra jeho útěku, Viktor začínal nový život v USA. Byla mu přidělena nová identita, bezpečnostní ochrana a zázemí pod dohledem CIA.
Jeho střet s americkou realitou byl pro něj obrovským kulturním šokem. V Sovětském svazu byl krmen propagandou o chudobě a úpadku kapitalistického světa, ale když ho agenti CIA poprvé vzali do běžného amerického supermarketu, Bělenko si zpočátku myslel, že jde o naaranžované divadlo kvůli jeho osobě – něco jako Potěmkinovy vesnice v SSSR. Nemohl uvěřit, že běžní lidé mají na výběr z takového množství zboží.
V prvních týdnech si prý koupil konzervu, o níž si myslel, že jde o masovou pomazánku. Chutnala mu. Až později mu překladatel vysvětlil, že si koupil krmivo pro kočky. Bělenko se tomu zasmál a poznamenal, že i americké krmivo pro kočky chutná lépe než jídlo v sovětské armádní jídelně.
Intenzivně pak spolupracoval s americkým letectvem a zpravodajskými službami. Poskytl neocenitelné informace nejen o MiGu-25, ale i o struktuře sovětského letectva, morálce důstojníků, výcvikových postupech a taktice.
V roce 1980 schválil americký Kongres zvláštní zákon, který podepsal prezident Jimmy Carter, jímž bylo Bělenkovi uděleno americké občanství.
Jimmy Carter Bělenkovi „udělil“ americké občanství
Dědictví jednoho únosu
Bělenkův útěk v roce 1976 se zapsal do dějin jako jedna z nejdramatičtějších dezercí studené války. Měl dalekosáhlé technické, taktické i politické dopady. Odhalení reálných možností MiGu-25 umožnilo Američanům přehodnotit vlastní koncepci vývoje bojových letounů. Letadla jako F-15 Eagle a F-16 Fighting Falcon byla dokončena s vědomím, že Sovětský svaz nepředstavuje v oblasti letecké elektroniky a materiálů takovou hrozbu, jak se obávali.
Pro SSSR byla Bělenkova dezerce obrovskou fackou. Vedla k hloubkovým čistkám v leteckých silách, zpřísnění prověrek pilotů a zavedení nových bezpečnostních protokolů při cvičných letech v blízkosti hranic.
Konstrukční kancelář Mikojan-Gurevič musela letoun podstatně modifikovat a vznikla nová verze MiG-25PD, která dostala nový radar, modernější elektroniku a nové rakety. Poučení z nedostatků MiGu-25 nakonec vedlo k vývoji nesrovnatelně modernějšího letounu MiG-31, který napravil většinu chyb svého předchůdce.
Viktor Bělenko žil po zbytek života v relativním ústraní. Když 6. září 1976 uprchl do Japonska, zanechal v Sovětském svazu manželku Ljudmilu Petrovnu Bělenkovou a tříletého syna Dmitrije. V době útěku se však jeho manželství rozpadalo. Ljudmila mu podle dostupných svědectví oznámila, že se chce rozvést a odstěhovat se synem k rodičům do Magadanu. Tato osobní krize byla jedním z faktorů, které přispěly k Bělenkově rozhodnutí emigrovat.
Po jeho dezerci sovětské úřady uspořádaly tiskovou konferenci, na níž vystoupila Ljudmila i Bělenkova matka. Se slzami v očích ho vyzývaly, aby se vrátil domů, a tvrdily, že mu bude odpuštěno. Západ tehdy považoval toto vystoupení za součást sovětské propagandistické kampaně.
Bělenko se už do Sovětského svazu nevrátil. V USA začal nový život, později se znovu oženil a měl další dva syny. Osudy jeho první rodiny zůstaly dlouho zahaleny nejasnostmi a objevovaly se i vzájemně si odporující tvrzení o tom, zda s nimi po útěku někdy udržoval kontakt.
Ačkoliv ho v Rusku oficiální místa i mnozí veteráni až do jeho smrti považovali za zrádce vlasti, on sám svůj čin vždy obhajoval jako rozhodnutí svobodného člověka, který odmítl žít ve lži totalitního systému.
Napsal autobiografickou knihu s názvem Pilot MiGu: Poslední útěk poručíka Bělenka. Stala se bestsellerem. Také působil jako poradce pro letecké společnosti a vládní agentury. Změnil si jméno na Viktor Schmidt, oženil se s Američankou a vychoval rodinu.
Zemřel v pokoji 24. září 2023 v pečovatelském domě v malém městečku ve státě Illinois ve věku 76 let. Zanechal za sebou fascinující příběh.
Zdroje:
https://en.wikipedia.org/wiki/Defection_of_Viktor_Belenko?hl=cs-CZ
https://theaviationist.com/2016/09/06/the-story-of-the-soviet-pilot-who-defected-to-japan-with-a-secretive-mig-25-foxbat-otd-in-1976/?hl=cs-CZ
https://www.rferl.org/a/russia-pilot-belenko-japan-mig25-defector-dies/32693702.html?hl=cs-CZ
https://adst.org/2018/03/a-very-japanese-arrangement-to-dismantle-a-soviet-mig-25/?hl=cs-CZ
https://www.warhistoryonline.com/cold-war/viktor-belenko-defection.html?hl=cs-CZ
