Článek
Glen James Hansard se narodil 21. dubna 1970 v dělnické čtvrti Ballymun na severním okraji Dublinu. V prostředí, které v 70. a 80. letech čelilo těžkým sociálním problémům, pro něj byla hudba od samého počátku jedinou smysluplnou cestou úniku. Ve třinácti letech opustil školu, vzal do ruky španělku a vydal se do centra města na slavnou Grafton Street.
Tvrdá škola na Grafton Street
Stát na ulici v třeskutém dublinském dešti a větru byla drsná lekce. Kolem proudily tisíce lidí spěchajících do práce nebo za nákupy a nikdo z nich neměl důvod zastavit se u třináctiletého kluka v obnošeném kabátu. Hansard se musel naučit nejen správně zpívat, ale především strhnout na sebe pozornost.
„Ulice je ta nejupřímnější kritika na světě. Když hrajete špatně nebo nudně, lidé prostě projdou kolem. Nikdo vám nezatleská ze slušnosti. Aby vás někdo vyslechl a hodil vám do pouzdra minci, musíte do té písně dát úplně všechno. Ulice vás naučí ustát odmítnutí, ale také si vybojovat svůj prostor,“ vzpomínal Hansard o desítky let později v rozhovoru pro časopis The Guardian.
Na Grafton Street se Hansard potkával s dalšími pouličními muzikanty a postupně si vybudoval obrovskou hlasovou odolnost. Jeho projev sahal od tichého, téměř šeptaného vyprávění až po divoký, chraplavý výkřik, který dokázal přehlušit hluk projíždějících aut a davu.
Z let strávených pouličním hraním pramenila i Hansardova unikátní technika hry na akustickou kytaru. Protože neměl kvalitní zesilovače a potřeboval, aby byl jeho nástroj na rušné ulici co nejhlasitější, nehrál jemným vybrnkáváním. Do strun narážel s obrovskou silou a agresivitou, často celou dlaní nebo trsátkem z tvrdého plastu.
Během let hraní takovýmto drsným způsobem postupně na své kytaře značky Takamine (model NP15) prodřel vrchní rezonanční desku z cedrového dřeva. Místo pod strunami se prodřelo tak hluboko, až v kytaře vznikl druhý, nepravidelný a roztřepený otvor.
Tento prodřený nástroj se stal jeho poznávacím znamením. Zatímco jiní muzikanti by poškozenou kytaru vyhodili nebo dali opravit, Hansard se s ní odmítl rozloučit. Otvor podle něj dodával nástroji osobitý rezonanční zvuk a symbolizoval všechny ty tisíce hodin odehrané na dublinských dlažebních kostkách. Ulice z Glena Hansarda nevytvořila jen hudebníka, zformovala z něj vypravěče příběhů, který dokázal promlouvat přímo k duši každého kolemjdoucího.
The Frames a filmový křest
V roce 1990 založil Hansard kapelu The Frames, která se rychle stala pilířem irské nezávislé rockové scény. Kapela proslula svými energickými vystoupeními a schopností plynule přecházet od jemných akustických pasáží k rockové vřavě.
Zároveň přišla první výrazná zkušenost s filmovým plátnem. Režisér Alan Parker obsadil mladého Hansarda do kultovního snímku The Commitments (1991), kde ztvárnil kytaristu Outspana Fostera. Ačkoli mu film přinesl mezinárodní zviditelnění, Hansard se k této zkušenosti stavěl rezervovaně. Obával se, že by ho herectví odvedlo od jeho skutečného poslání - hudby.
Osudové setkání s Markétou Irglovou
Na počátku nového milénia se v Hansardově životě i tvorbě otevřela zcela nová, zásadní kapitola, která navždy spojila jeho osud s Českou republikou. V roce 2001 Glen navštívil Náměšť nad Oslavou na pozvání organizátora místního folkového festivalu Marka Irgla. Právě tam se seznámil s jeho tehdy třináctiletou dcerou Markétou. Ačkoli věkový rozdíl mezi zralým dublinským rockerem a začínající moravskou muzikantkou byl značný, okamžitě mezi nimi vzniklo výjimečné lidské a především hudební pouto.
Hansard v Markétě rozpoznal neobvyklý přirozený talent, který nebyl zatížen hudebními klišé ani pózami. Její citlivý přístup ke hře na klavír, jemný vokalismus a smysl pro harmonii tvořily dokonalý protipól k jeho syrovému, nespoutanému a často až trochu hlasově agresivnímu písničkářství. Glen ji přizval k autorské spolupráci a ta brzy překročila hranice příležitostné tvorby.
V roce 2006 jejich spojení vyústilo ve vydání studiového alba The Swell Season (Prima sezóna) nazvaného podle knihy Hansardova oblíbeného spisovatele Josefa Škvoreckého. Nahrávka vznikala převážně v České republice a zachytila vzácnou tvůrčí symbiózu. Křehké klavírní balady se na desce plynule proplétaly s naléhavými kytarovými riffy a texty, které s neobvyklou otevřeností reflektovaly témata hledání, naděje, komunikace i narůstajícího citové pouta mezi oběma umělci.
Projekt The Swell Season se brzy transformoval z komorního dua v plnohodnotnou koncertní formaci, v níž oba interprety doprovázeli i členové domovské kapely The Frames. Vztah Glena a Markéty se zanedlouho proměnil z čistě mentorského a kolegiálního také v osobní a partnerský. Tato intimitou protkaná interakce vytvořila neopakovatelnou atmosféru, jež se stala základním stavebním kamenem jejich nadcházejícího celosvětového úspěchu i estetiky filmu Once.
Fenomén Once a oscarová noc
V roce 2006 natočil režisér John Carney nízkorozpočtový nezávislý film Once, v němž Hansard a Irglová ztvárnili hlavní role pouličního muzikanta a české emigrantky. Snímek pořízený s minimálním rozpočtem se stal celosvětovou senzací a dojemným milostným vyznáním hudbě a Dublinu.
Vrcholem tohoto období se stal únor 2008, kdy dvojice převzala Oscara za nejlepší originální píseň s ikonickou skladbou Falling Slowly. Hansardův projev z pódia Kodak Theatre, ve kterém zdůrazňoval sílu naděje a nezávislého tvoření, vstoupil do historie udílení cen.
Láska k Česku a hluboké kořeny
Vztah Glena Hansarda k České republice zdaleka neskončil společným projektem s Markétou Irglovou. Hansard se do Česka pravidelně a rád vracel, ať už na velké festivaly typu Colours of Ostrava, nebo na komorní sólová vystoupení a neohlášená hraní v pražských či mimopražských klubech.
České publikum oceňoval, fascinovala ho česká kultura, literární díla Josefa Škvoreckého i kinematografie Jana Švankmajera či Jiřího Menzela. Mnozí ho vnímali jako domestikovaného písničkáře.
Sólová dráha a upřímnost bez kompromisů
Po skončení intenzivního období s The Swell Season se Hansard vydal na sólovou dráhu, kterou zahájil v roce 2012 deskou Rhythm and Repose. Následovala řada vysoce ceněných alb, jako Didn't He Ramble (2015), Between Two Shores (2018) či This Wild Willing (2019).
Na těchto nahrávkách se projevila jeho zralost. Písně se staly introspektivnějšími, obohacenými o prvky folku, soulu i experimentálních aranžmá. Hansard se vyvinul v jednoho z nejrespektovanějších písničkářů své generace, jehož texty se zabývaly tématy spásy, odpuštění, lásky i lidské zranitelnosti.
Návrat k energickým kořenům
Ani v pozdějších letech neztrácel energii, která ho zdobila na počátku kariéry. V roce 2023 vydal své páté sólové album All That Was East Is West of Me Now, které znamenalo návrat k syrovějšímu zvuku.
Deska odrážela pocit bilancování i neustálou touhu hledat nové cesty. Glen dál intenzivně koncertoval po celém světě, přičemž jeho živáky byly vyhlášené svou nepředvídatelností. Často trvaly i přes tři hodiny a přecházely od komorního šepotu k nespoutané rockové bouři.
Osobní život a rodinný přístav
Přestože byl Hansard léta vnímán jako tulák s kytarou na zádech, v pozdější fázi života našel klid v soukromí. V roce 2022 se oženil se svou dlouholetou partnerkou Maire Saaritsa a založil rodinu.
Role otce a rodinný život přinesly do jeho tvorby nový rozměr vyrovnanosti a vděčnosti. Blízcí přátelé ho popisovali jako člověka nesmírně štědrého, který nikdy nezapomněl na své skromné začátky a vždy ochotně podporoval začínající umělce a sociální iniciativy v rodném Dublinu.
Dnešní náhlý konec muže, který dokázal z obyčejné kytary vydobýt hudební poezii, vyvolal vlnu soustrasti u kolegů z branže i u široké veřejnosti. Glen Hansard ukázal, že k oslovení celého světa není potřeba okázalá produkce, ale pravdivost. Jeho tragický odchod zanechává v hudebním světě těžko nahraditelné prázdné místo.
Zdroje:
https://youtu.be/k8mtXwtapX4?si=EXcBbFcPfB1Ki_uW
https://cs.wikipedia.org/wiki/Glen_Hansard
https://www.marianne.cz/zivotni-styl/marketa-irglova-glen-hansard-pribeh-ktery-zmenil-holce-z-moravy-zivot-ted-zije-na
https://www.seznamzpravy.cz/clanek/kultura-zemrel-zpevak-glen-hansard-podle-irskych-medii-mel-dopravni-nehodu-312006
https://cs.wikipedia.org/wiki/Mark%C3%A9ta_Irglov%C3%A1
https://glenhansard.com/
