Článek
Barcelona v červenci 1936 zažila výbuch antiklerikální nenávisti, jehož vizuální otisk obletěl planetu. Mladík s cigaretou u těla exhumované řeholnice reprezentuje generaci, která odmítla církevní autoritu a proměnila ulice v bojiště.
Před mumifikovaným tělem stál mladý republikánský milicionář. V ruce ležérně držel cigaretu a s rukou v kapse zblízka studoval mrtvou sestru. Snímek z července 1936 zachytil okamžik, kdy se civilizační zábrany v Barceloně utrhly ze řetězu. Událost u kláštera salesiánek se naprosto vymkla kontrole.
Zkáza začala v pondělí 20. července 1936. Pokus vojenských důstojníků o státní převrat pod vedením generála Francisca Franca zkrachoval kvůli odporu ozbrojených dělníků a loajálních složek. To však vedlo ke kolapsu státní moci a právního řádu. Ulice katalánské metropole ovládly radikální levicové milice, především příslušníci anarchistického svazu CNT-FAI a komunistických bojůvek.
Anarchistická milicionářka Ana Garbín Alonso stojící na barikádě na křižovatce barcelonských ulic La Rambla a Carrer de l'Hospital , svlajkou CNT-FAI
Pro tyto muže a ženy nebyla nepřítelem jen fašistická armáda v kasárnách, ale především katolická církev. V očích radikálů představovala staletý pilíř feudálního útlaku, největšího vlastníka půdy, brzdu společenského pokroku a přímou ideologickou oporu vojenského puče.
Během necelých čtyřiadvaceti hodin se z věží barcelonských chrámů začal valit hustý černý dým. Plameny pohlcovaly barokní oltáře, vzácné rukopisy v klášterních knihovnách i staleté dřevěné plastiky. Když z monumentálních staveb zbyl jen dým a ohořelé zdi, antiklerikální hněv a morbidní zvědavost davu se přesunuly z chrámových lodí pod zem – do krypt.
Krumpáče v podzemí
Jakmile plameny vášně částečně pohasly, mezi davy milicionářů a obyvatel se začaly raketovým tempem šířit divoké fámy. Ulicemi kolovaly zvěsti, že jeptišky a kněží ze střílen klášterních věží stříleli na procházející dělníky, že v podzemních kryptách ukrývají tajné zásoby zbraní a munice pro frankistické povstalce, nebo dokonce že v kobkách mučili a zazdívali mladé dívky a levicové aktivisty.
Lidé vedení zvědavostí, ideologickou záští i touhou po odplatě začali pronikat do vyhořelých a opuštěných klášterních komplexů. Skupiny milicionářů ozbrojené krumpáči, páčidly a lopatami vtrhly do krypt pod klášterem Salesiánek na bulváru Passeig de Sant Joan.
Rozbili mramorové nápisy a řádové hrobky. Namísto skladišť munice však objevili něco úplně jiného: rakve a pohřební výklenky. Vzhledem ke specifickému podzemnímu klimatu a procesu přirozené mumifikace byla mnohá těla pochovaných sester neuvěřitelně zachovalá – jejich kůže byla vysušená, obličeje si zachovávaly čitelné rysy a řádové oděvy zůstaly téměř nedotčené. Pro dav zaslepený válečnou psychózou to byl další „důkaz“ tajemství, která před nimi církev tajila.
Španělský diktátor Francisco Franco
To, co následovalo, překročilo hranice běžného drancování. Milicionáři vynesli desítky mumifikovaných těl z krypt na denní světlo. Opřeli je o kamenné zdi kláštera, vystavili je na chodnících nebo je položili na dřevěné bedny podél rušné ulice.
Ostatky zemřelých jeptišek uspořádali do groteskních a ponižujících póz. Některým strkali do úst cigarety, jiným přikládali k rukám cedule s výsměšnými nápisy nebo je stavěli do parodických skupinek. Cílem této instalace bylo desakralizovat svatost, kterou církev po staletí deklarovala, a ukázat obyvatelstvu, že „svatí“ jsou jen obyčejná mrtvá těla podléhající rozkladu.
Během několika málo hodin se výstava mumií stala zvrácenou pouliční atrakcí revoluční Barcelony. Na Passeig de Sant Joan proudily tisíce lidí. Na dochovaných historických snímcích lze vedle ozbrojených milicionářů vidět i běžné obyvatele, ženy, a dokonce rodiny s malými dětmi, které si mumie prohlížely z bezprostřední blízkosti se zvědavostí, úžasem a pobavením.
Milicionáři v Barceloně v roce 1936
Fotografie mladíka s cigaretou dokonale vystihuje celý tento dějinný zlom. Snímky milicionářů pózujících u mumií jeptišek obletěly mezinárodní tisk. Pro zahraniční veřejnost představovaly šokující důkaz toho, že ve Španělsku selhaly základní normy civilizovaného chování.
Znesvěcování hrobů u salesiánek bylo pouhou předehrou k daleko krvavější kapitole. Vlně antiklerikálního násilí, která se prohnala republikánskou zónou v prvních měsících války, se začalo říkat Červený teror. Radikálové neútočili jen na mrtvoly, po celém Španělsku pořádali hony na živé církvevní hodnostáře. Do konce války v roce 1939 bylo zavražděno přibližně 6 800 duchovních – z toho 13 biskupů, přes 4 100 diecézních kněží, 2 300 řeholníků a 283 řeholních sester.
Brzy se to revolucionářům vymstilo. Jakmile generál Franco po třech letech krvavého boje občanskou válku vyhrál, události z Barcelony se staly ústředním motivem frankistické propagandy. Fotografie exhumovaných jeptišek byly masově tištěny v knihách, časopisech a vystavovány na pamětních místech jako důkaz „satanské a bolševické bestiality“, před kterou národní síly Španělsko zachránily.
Fotografie mladíka s cigaretou u těla exhumované řeholnice připomíná, jak slepý a krutý umí být jakýkoliv fanatismus.
Zdroje:
https://commons.wikimedia.org/wiki/Category:Religious_persecution_during_the_Spanish_Civil_War?hl=cs-CZ
https://www.reddit.com/r/HistoryPorn/comments/7fwfpx/desecration_of_a_nuns_corpse_in_barcelona_by_an/?solution=42e5191b7b7e6b1142e5191b7b7e6b11&js_challenge=1&token=7afd7253fec22262ff1c52b1703fe9ec6614296c4b893ca3f9ca5e4921fa21ff&jsc_orig_r=&hl=cs-CZ
https://conversacionsobrehistoria.info/2019/01/09/el-mito-de-la-persecucion-religiosa-republicana/
https://www.hispanidad.com/opinion/la-resistencia/espana-1936-1939-mayor-persecucion-religiosa-en-2000-anos-cristianismo-cargo-socialistas-comunistas_12029443_102.html
http://www.libertadreligiosa.eu/index.php/temas-historicos/libertad-religiosa-en-el-siglo-xx/223-los-martires-de-la-guerra-civil-espanola.html
