Článek
Jeden až nestačí zírat, jací jsou muži obtížný hmyz. Máme tu už obtěžující mužské vysvětlování (mansplaining), agresivní mužské sezení (manspreading), zostuzující komentování něčí figury (bodyshaming) a nyní tedy i obtěžující zírání v MHD.
Posledně jmenované je teď se vší vážností hojně přetřásáno na Médiu i v médiích.
Přiznejme si to na rovinu: kampaň proti zírání, financovaná z veřejných rozpočtů, je k ničemu. Protože pokud už je chlap jednou nevychované čuně a zírá ze sexuálně motivovaných pohnutek, nezachrání ho ani svěcená, natož osvětový leták. A jestliže chlap čuně není, pak nezírá a tím pádem žádný osvětový leták nepotřebuje. Čili se s problémem, o kterém až donedávna mnoho lidí nevědělo, budeme muset vyrovnat jinak.
Trochu mi to připomíná záležitost takzvaných dickpiců. Normální chlapi nevyžádané fotky svých ztopořených údů ženám neposílají. A ti nenormální to budou dělat navzdory všem kampaním světa. Dickpictures jsou jistě nepříjemné, ale věřím, že si s nimi ženy poradí samy a že to jako lidstvo přežijeme. Přežili jsme i horší věci.
Mylně rozšířený ženský názor, že dickpictures rozesílá každý druhý muž, vznikl nejspíše kvůli tomu, že velmi malá skupina dickpicmanů obtěžuje opravdu velké množství žen. V době internetu je to totiž velice snadné. Hromadně rozesílat fotky penisů v erekci je možné díky pár úhozům do klávesnice a několika kliknutím myší. Však ona se nějaká chytí, říkají si úchylové.
Umím si představit, že zírači v MHD jsou velmi často zároveň i dickpicmani a naopak. Svět je zlý, ale to ještě neznamená, že musíme mít osvětovou kampaň na všechno.
Problém zírání v MHD mi přijde nafouknutý. To už bych asi víc ocenil kampaň určenou těm, kteří v MHD smrdí nebo nepouštějí starší lidi sednout. Úspěšnost takové kampaně sice taky nebude nijak slavná, neboť ohleduplnost, slušnost, dobré mravy a hygienické návyky se učí v rodině (popřípadě ve škole) a nikoliv prostřednictvím letáků v MHD, ale v tomto případě se alespoň jedná o reálný problém týkající se všech.
Neživme bludnou ideu o dosažení univerzální spravedlnosti, pánové už mají ze všech těch mansplainingů, manspreadingů, bodyshamingů a brainwashingů hlavu jak pátrací balón. A to není fér.
Tímto nechci zírání v MHD bagatelizovat. K čemu ale takové akce proti mužům povedou? Jen k větší nesnášenlivosti. Není to zbytečné? Není v době hrozící 3. světové války čas zamyslet se, jestli jsme v některých věcech nezašli příliš daleko? Domnívám se, že většina lidí je o tom přesvědčena. Co přijde po „agresivním“ mužském sezení a "obtěžujícím zírání"? Ne, tohle fakt není cesta, jak muže převychovat k obrazu ženskému. Ostatně, proč by se to taky mělo dělat, že?
Já osobně se antizírací kampaní a dalšími výpady proti mužům cítím dotčen. Podobné kampaně mají spíš opačný efekt. Problém neřeší, zato ale posouvají vztahy mezi muži a ženami ke stále větší vzájemné přezíravosti a odcizování. Což může mít nedozírné následky.
A jak tuto kampaň vidí pohledná žena s nadprůměrným IQ, právnička, bývalá ministryně spravedlnosti a senátorka Daniela Kovářová? Říká, že moderní trestní právo to staví úplně na hlavu. „Nejde totiž o to, co pachatel skutečně udělal. Jde o to, jak svět vidí ukňouraná žena. Problémem dnešního (sexuálního) obtěžování je jeho subjektivita. Stačí, když vám něco vadí, a už je to slovníkem dneška obtěžování, už jste oběť, můžete pachatele ocejchovat a pak ho lynčovat, můžete se vybrečet v médiích, odhalovat veřejně svá traumata a vyžadovat pozornost, lítost, pomoc – a ideálně i tučné finanční odškodnění. Dávno už nejde o to, co se kolem nás objektivně děje a kdo konkrétně za to může. Jde víc o to, jak ten zlý svět působí na přecitlivělé jedince.“
Důvodů pro zírání může být spousta, nemusí přece vždycky jít o sexuální motiv. Chlapa přece na ženě může zaujmout tisíc jiných věcí. Tričko s citátem z Bible, běloskvoucí zuby, které jemu tak žalostně chybí, extrémně dlouhé prsty, které ještě nikdy předtím neviděl, roztomilé štěně kokršpaněla u jejích nohou, tetování s logem jeho oblíbené kapely či originální řetízek, který by mohl koupit své přítelkyni k brzkým narozeninám. Chceme lidem (mužům) znechutit pozorování světa kolem sebe, jehož jsou ženy, cestující městskou hromadnou dopravou, součástí?
Já například docela často hledím na malé děti, protože sleduji jejich chování, které mě prostě fascinuje. Stále častěji mě děti zajímají také proto, že opravdu nebývalé množství z nich se dnes chová velmi… rozjíveně, abych to řekl kulantně. A dělá to snad ze mě pedofila? Doufám, že ne.
Jistě, nemístné zírání obtěžuje a obtěžovalo vždycky, ale proboha to se přece v mezilidských vztazích stává. Navíc je ta míra obtěžování u každého jiná. Co jednomu přijde jako znásilnění pohledem, druhý může vnímat jako lichotku. Vždycky se najdou lidé, kterým bude něco vadit, ale ať si svoje problémy řeší individuálně, nikoliv prostřednictvím společenského nátlaku v podobě kampaní, které mohou mít pouze zištné důvody.
