Článek
Některé druhy fíkovníků ukládají uhličitan vápenatý do svých kmenů – v podstatě se tedy (částečně) mění v kámen, jak ukázal nový výzkum. Tým vědců z Keni, USA, Rakouska a Švýcarska zjistil, že tyto stromy dokáží odebírat oxid uhličitý (CO₂) z atmosféry a ukládat jej ve formě „kamenů“ z uhličitanu vápenatého do okolní půdy. Výzkum byl prezentován na konferenci Goldschmidt v Praze.
Tyto stromy, původem z Keni, patří mezi první ovocné stromy, u nichž byla prokázána tato schopnost, známá jako oxalát-uhličitanová dráha.
Všechny stromy používají fotosyntézu k přeměně CO₂ na organický uhlík, který tvoří jejich kmeny, větve, kořeny a listy; proto je sázení stromů považováno za jeden z možných způsobů, jak zmírnit emise CO₂.
Některé stromy navíc využívají CO₂ k tvorbě krystalů šťavelanu vápenatého. Když části stromu odumírají, tyto krystaly jsou přeměňovány specializovanými bakteriemi nebo houbami na uhličitan vápenatý – stejný minerál, jaký tvoří vápenec či křídu. Tím se zvyšuje pH půdy kolem stromu a zároveň i dostupnost některých živin.
Anorganický uhlík v uhličitanu vápenatém má v půdě obvykle mnohem delší životnost než uhlík organický, což z něj činí účinnější způsob ukládání CO₂.
Dr. Mike Rowley, odborný asistent na Univerzitě v Curychu (UZH), uvedl: „O oxalát-uhličitanové dráze víme již delší dobu, ale její potenciál pro ukládání uhlíku nebyl dosud plně zohledněn. Pokud sázíme stromy pro agrolesnictví kvůli jejich schopnosti ukládat CO₂ jako organický uhlík a zároveň produkovat potraviny, můžeme vybírat druhy, které poskytují dodatečný přínos tím, že ukládají i anorganický uhlík ve formě uhličitanu vápenatého.“ Tým z UZH, Technické univerzity v Nairobi, Sadhana Forest, Lawrence Berkeley National Laboratory, University of California, Davis a Univerzity v Neuchatelu zkoumal tři druhy fíkovníků rostoucích v keňském okrese Samburu.
Zjistili, jak daleko od stromu dochází k tvorbě uhličitanu vápenatého, a identifikovali mikrobiální společenství, která se na procesu podílejí. Pomocí synchrotronové analýzy ve Stanfordském synchrotronovém radiačním zdroji zjistili, že uhličitan vápenatý se tvoří jak na povrchu kmenů, tak i hlouběji uvnitř dřeva.
Dr. Rowley vysvětlil: „Jakmile se tvoří uhličitan vápenatý, půda kolem stromu se stává zásaditější. Uhličitan vápenatý vzniká jak na povrchu stromu, tak uvnitř jeho dřevních struktur, pravděpodobně díky tomu, že mikroorganismy rozkládají krystaly na povrchu a pronikají také hlouběji do stromu. Ukazuje se tak, že anorganický uhlík je ukládán do větší hloubky uvnitř dřeva, než jsme si dříve mysleli.“
Ze tří zkoumaných druhů fíkovníků vědci zjistili, že Ficus wakefieldii je nejúčinnější v ukládání CO₂ ve formě uhličitanu vápenatého.
Nyní plánují posoudit vhodnost tohoto druhu pro agrolesnictví tím, že vyhodnotí jeho nároky na vodu, výnosy plodů a provedou detailnější analýzu, kolik CO₂ může být uloženo za různých podmínek.
Většina dosavadního výzkumu oxalát-uhličitanové dráhy probíhala v tropických oblastech a zaměřovala se na stromy, které neprodukují potraviny. Prvním stromem, u kterého byla prokázána aktivní oxalát-uhličitanová dráha, byl Iroko (Milicia excelsa), který dokáže během svého života uložit v půdě jednu tunu uhličitanu vápenatého.
Šťavelan vápenatý je jedním z nejhojnějších biominerálů a krystaly jsou produkovány mnoha rostlinami. Mikroorganismy, které přeměňují šťavelan vápenatý na uhličitan vápenatý, jsou rovněž rozšířené.
„V sušších prostředích je snazší identifikovat uhličitan vápenatý,“ vysvětlil Dr. Rowley.
„Nicméně i ve vlhčích prostředích může být uhlík stále ukládán. Doposud bylo identifikováno mnoho druhů stromů, které dokáží tvořit uhličitan vápenatý, ale věříme, že jich existuje ještě mnohem více. To znamená, že oxalát-uhličitanová dráha by mohla představovat významnou, dosud nedostatečně prozkoumanou možnost, jak přispět ke snižování emisí CO₂ při výsadbě stromů pro lesnictví nebo pěstování ovoce.“
Zdroje:
