Článek
Vydal jsem se za proslulými Pygmeji. Říká se, že lidé kmene Batwa byli spolu s lidmi San z Kalahari prvními obyvateli horských lesů v Rift Valley a jedním z prvních Homo sapiens na světě. Les byl jejich domovem a oni byli jeho strážci. Život v lesích jim poskytoval lesnické dovednosti, obživu a bylinné léky. Kromě toho jim tyto lesy poskytovaly posvátná místa uctívání.
Tradiční suvenýry.
Kmen Batwa, Twa neboli Pygmejové, jsou jedni z nejstarších lidí v Africe a pochopitelně i na celém světě. Byli polokočovným kmenem, který po tisíce let okupoval hornatou oblast západní Ugandy. Žili typickým způsobem života lovců a sběračů, muži používali jednoduché oštěpy, luky a šípy k lovu ptáků, opic, malých antilop a prasat, zatímco ženy sháněly divoký med, ovoce a bobule. Pro svou existenci se zcela spoléhali na deštný prales, žili v travnatých chatrčích a oblékali se do kůží zvířat, která zabili. To vše před jejich smutným vysídlením z ugandských lesů.
Žena s dítětem.
Rozhodl jsem se, že přinesu nějaké dárky, abych potěšil jejich rodiny. Nakoupil jsem tedy oblečení všeho druhu, přičemž jsem se snažil vybírat spíše menší velikosti, protože Pygmejové jsou menšího vzrůstu. Cesta byla velmi dlouhá. Nejprve jsem jel z hlavního města Kampaly autobusem, a když skončila betonová silnice a začala pouze prašná cesta, přestoupil jsem na minibus. Po hodině jízdy už bylo prachu na zemi tolik, že jsem musel změnit minibus za motorku. Cestou jsem pozoroval krásné přírodní scenérie a pole plná plodin. Jelikož jsem byl daleko od města, začal jsem pozorovat i jinak oblečené lidi. Někteří měli tradiční africké dresy zvané kitenge, které jsem si ihned zamiloval. ženy podél cest pracovaly na farmách a děti běhaly a radostně na mě mávaly. Po celkových devíti hodinách cesty jsem dorazil k velké vodní ploše, za kterou žijí Pygmejové.
Jezero Bunyonyi.
Na jezere Bunyonyi na řadu přišla tradiční kánoe, která se v Ugandě vyrábí vydlabáním specifického stromu. Nejméně deset let musí tento strom růst, aby byl dostatečně robustní pro výrobu jedné kánoe, poučil mě místní výrobce a předal mi pádlo. Teď mě bude čekat dvouhodinová plavba přes jezero, abych následně začal stoupat na vrcholy kopců, kde žije Batwa komunita. Nastoupil jsem do vratké kánoe, popadl pádlo a plavba mohla začít. Knečne používám prastarý způsob dopravy, pomyslel jsem si. Odplouvám pryč z rušné civilizace, abych se setkal z jednou z nejstarších a původních skupin lidí, co kdy existovali. Přemýšlel jsem nad smyslem života, když v tom nad mojí hlavou proletěl orel, snesl se na hladinu a z jezera vytáhl pomocí drápů rybu, se kterou odletěl rychle jako vystřelený šíp. Na okolních kopcích jsem pozoroval zebry a domky z travních porostů. Už začínám být blízko, cítil jsem. Příroda se kolem začala lehce proměňovat a kopce začínaly být více lesnaté. Přestal jsem na chvíli pádlovat a nechal se unášet jezerní vodou. Chtěl jsem využít každé sekundy a nasát atmosféru přesně takovou, jaká je, nepřikrášlenou, nepřibarvenou, nic nebylo potřeba. Byl jsem na místě.
Stoupání do kopců.
Rozhled po krajině.
Po výstupu z kánoe jsem hleděl na prudký kopec porostlý vysokou trávou, lesními stromy, palmami a s lehce vyšlapanou cestou. Vzal jsem pytel s dary pro Batwa komunitu a vydal se na cestu vzhůru kopcem. Nevěděl jsem, že mě již přes hodinu Pygmejové pozorují a následují po břehu mou kánoi. Najednou jsem zaslechl: „Batwa, Batwa“ a v lesíku mezi dvěma palmami se objevil malý muž. Také jsem řekl: „Batwa, Batwa.“ Oba jsme se na sebe podívali, zahleděli si přímo do očí a během minuty, spíše několika sekund, propukli v smích.
První člen kmene Batwa, kterého jsem potkal.
Právě jsem potkal prvního Pygmeje ve svém životě. V tom se objevilo několik dětí a další muži. Jeden z mužů mi anglicky vysvětlil, že slouží jako překladatel pro místní komunitu. Skvělé, pomyslel jsem si a rovnou jsem se zeptal na trochu z historie. Etnické skupiny Bantu, které migrovaly do oblasti se svým dobytkem, kácely stromy deštného pralesa, aby si pro sebe vytvořily půdu. Twa chránili les, dokud se neobjevili Bantuové. Když Bantuové káceli lesy, počet Pygmejů se zmenšoval. V roce 1992 byli vystěhováni z ugandských lesoparků bez náhrady. Jejich tradiční osada v minulosti byla směs s oddělenými domy pro manželky a jejich děti, kde každá manželka měla vlastní dobytek a pole.
Procházka po vesnici.
Domy z hlíny.
Všichni byli překvapeni, že mě vidí. Jedno z dětí mi hned dalo do ruky opěrnou hůl z tvrdého tenkého kulatého dřeva. Muž, který mě jako první přivítal, vzal nad hlavu pytel s dary a vydali jsme se do strmých kopců. Hned jsem pocítil, že v této části země je o poznání chladněji a byl jsem rád, že jsem si vzal dlouhé džíny a mikinu. Noci jsou zde ještě chladnější. Přirovnal bych to k teplému jaru, kde se dá být v tričku i kraťasech, ale v chladnějších, deštivých zatažených dnech člověk uvítá dlouhý rukáv a kalhoty.
Děti Twa.
Pygmejové jsou považováni za jedny z prvních obyvatel Země a za původní obyvatele Velkých jezer východní Afriky. Linie Afrických Pygmejů je silně spojena s mitochondriální mateřskou linií LI. Populace afrických Pygmejů jsou geneticky různorodé a extrémně se liší od všech ostatních lidských populací, což naznačuje, že mají prastarou domorodou linii. Jejich takzvané uniparentální značky představují druhou nejstarší divergenci, po těch, které se typicky vyskytují u národů Khoisan. Předkové Pygmejů se pravděpodobně oddělili od jiných lidí před šedesáti tisíci až devadesáti tisíci lety. Toto koresponduje s prehistorií. Šedesát tisíc let nazpátek bylo důležitým obdobím pro migraci lidí v Africe i mimo ni. Pygmejové z Kamerunu žijící v tamních lesích, mají také prastaré linie a neobvyklé krevní skupiny a jsou třetí skupinou, která sahá až k nejranějším větvením lidského rodokmenu.
Den s Pygmeji.
Prohlídka domu.
Když jsme konečně vystoupali na vrchol kopce, ihned se k nám připojili další obyvatelé Batwa komunity. S výškou dospělého muže sto padesát pět centimetrů jsou pygmejové asi o deset centimetrů menší než průměrný člověk. Vyrůstají stejně jako ostatní lidé, dokud se nestanou teenagery, v tomto okamžiku obvykle nepodstoupí normální růstový spurt. Jednotlivci z populace Batwa v Ugandě mají předpokládanou délku života pouhých dvacet osm let a asi čtyřicet procent dětí se nedožije věku pěti let. Po mém příchodu do vesnice nastalo pozdvižení. Hned se seběhly všechny děti podívat se na nového hosta. Vesnička byla malá a Pygmejů v ní bylo sotva třicet. Přivítat se v zápětí přišli i dospělí. Viděl jsem, jak jsou Pygmejové šťastní z toho, že si jich někdo váží a cestuje za nimi do dalekých kopců. Starší členové mě provedli po vesnici. Batwa komunita dnes v Ugandě zažívá systematickou a všudypřítomnou diskriminaci a jejich práva jako domorodého národa nejsou uznávána ani respektována. O to více si vážili mé návštěvy.
Příprava hudby.
Tanec v plném proudu.
Dnes v Ugandě zbylo asi jen 6200 Pygmejů, kteří žijí v extrémní chudobě v provizorních vesnicích v travnatých chatrčích a neustále se obávají, že budou vystěhováni. Nyní jsou okrajová komunita vyloučená z většinové společnosti s omezeným přístupem k práci, vzdělání a žádnou zdravotní péčí. Zatímco turisté platí za návštěvu horských goril na pár hodin v nedalekém národním parku Bwindi šestset až tisíc dvěstě dolarů, Batwa komunita je systematicky vystěhovávána z původních oblastí.
Taneční kroky v detailu.
Tradiční tanec a suvenýry.
Všudypřítomný respekt na obou stranách dokazoval, že jakékoliv předsudky nejsou na místě. Pygmejové mi hrdě ukazovali jejich způsob života, který neni lehký. Pygmejové si vážili mé přítomnosti natolik, že mi představovali, jak staví své chatrče, včetně vysokých hnízd, která staví na stromech, aby chránili malé děti před loupeživými predátory. Všichni společně předváděli jejich tradiční písně, bubnovali na bubny ze zvířecí kůže vlastní výroby a tančili tradiční tance, které se dědí z generace na generaci již několik desítek tisíc let.
Děti Twa.
Kmen Batwa.
Kroky tance vypadaly následovně, jedno dupnutí do země, lehký podřep, malý výskok a přeskočení na druhou nohu, kde následovala dvě dupnutí do země. Jejich vokální hudba prostupuje každodenní život. Chvíli jsem si užíval tyto pradávné písně a po chvíli se přidal do tance s celou Batwa vesnicí. Pygmejové byli u vytržení, začali bubnovat i zpívat hlasitěji a děti začaly skákat do výšky. Vzájemně tleskali, zpívali a tančili. Poté jsem dostal náramek na zápěstí z červeného, tenkého, kulatého dřeva. Měl jedenáct na sebe takřka naléhajících podélných válečků červeného a na povrchu lesklého dřeva. Toho jsem si vážil a předal Pygmejům dárek, který jsem přinesl já. Přinesl jsem oblečení, základní věci na ošetření a také jídlo zvané pošo - kukuřičnou kaši oblíbenou hlavně lokálními lidmi.
S Pygmeji.
Tanec s kmenem Batwa v Ugandě.
Pygmejové mají hodně nemocí. Také proto, že nepoužívají očkování po narození, umírají brzy i na běžné nemoci. Bez jakéhokoliv vzdělání to mají v dnešní době velmi těžké. To, co se právě děje Pygmejům, by mělo všechny Afričany po celém světě přimět, aby se spojili a pomohli těmto lidem. Pro lidi Batwa je extrémně těžké získat práci a nakonec dělají příležitostné práce, které nepřinášejí mnoho peněz. Vyrábějí tradiční suvenýry, ale také hliněné nádoby, které prodávají různým lidem, kteří oblast navštíví.
Uvnitř domu.
Starověké náboženství Pygmejů je zaměřeno na les a je praktikováno různými lidmi v komunitě a dokonce i po zavedení křesťanství, mnoho lidí Twa stále praktikují staré náboženství. Lidé, kteří nejsou Twa, si nemohou vzít lidi Twa. Ačkoli mnoho organizací přišlo, aby vyjádřilo své obavy ohledně jejich situace, stále je třeba hodně udělat, aby jejich práva přestala být porušována.
Předávání dárků.
Batwa komunita žila v harmonii s lesem a jeho tvory, včetně horských goril, po tisíciletí. Někteří antropologové odhadují, že trpasličí kmeny, jako je Batwa, existují v rovníkových lesích Afriky 60000 let a déle.
Pygmejové.
Předávání.
V roce 1992 se jejich životy navždy změnily. Bwindi Impenetrable Forest se stal národním parkem a světovým dědictvím, aby chránil 350 ohrožených horských goril na jeho hranicích. Pygmejové byli z parku vyhnáni. Protože neměli nárok na půdu, nedostali žádnou náhradu. Twa se stali uprchlíky v neznámém, nezalesněném světě. Mnoho Pygmejů zemřelo během prvních let exilu a samotná existence kmene byla vážně ohrožena.
Dárky.
Ztráta jejich pralesního domova měla zničující následky. Přestali mít přístup k tradičním bylinným prostředkům v lese, zatímco jejich přístup k moderním zdravotním službám je mizivý. Pygmejové mají určité duchovní a náboženské vazby s lesy. Specifická místa jsou uctívána a považována za ústřední pro jejich existenci. Každá geografická oblast, zvláště ta uvnitř lesů, má svůj název, který souvisí s historií, vzdálenou minulostí a se světem jejich mýtických předků.
Twa.
Zdroje:
