Článek
Velké emoce vzbudilo po vraždě Renee Good agentem agentury ICE prohlášení ministryně pro vnitřní bezpečnost Kristi Noem, ve kterém obhajovala s patřičnou agresivitou daný zásah. Zvláštní pozornosti se pak v této souvislosti dostalo heslu, které měla daná představitelka vlády Donalda Trumpa před sebou, v originále: „One of Ours, All of Yours“, což lze překládat jednoduše jako „Jeden z našich, všichni Vaši“, stejně jako extenzivněji „Za jednoho z našich vy všichni“.
Výrok byl komentován v mnoha příspěvcích, za všechny jmenuje autory Jamese Fella nebo Christophera Burgese. Oba se přitom ve svém popisu a analýze nevyhnuli srovnání s historií, pro nás samozřejmě zajímavě ve chvíli, kdy se objevilo srovnání se situací po likvidaci Reinharda Heydricha a stanného práva v Protektorátu. Oba odkazovali na princip kolektivní viny, který byl uplatněn při exekucích a teroru na našem území. Nechyběla ani připomenutí vypálených Lidic. Oba přitom nemluvili o tom, že by se dané heslo jen historicky přeneslo z roku 1942 do Spojených států amerických roku 2026. Píší o tom, že jde o „duch“ stejného přístupu, přičemž Burges zmiňuje také příklad podobného přístupu ze strany falangistů během španělské občanské války, ale český příklad je pro něj ve středu pozornosti. Srovnává postup proti české rezistenci s vyhlášením boje proti „domácímu terorismu“. Nechybí ani teze o jednotkách SS, jde tedy o poměrně vyhrocený srovnávací příklad.
Jsme tedy vskutku svědky nástupu „nacismu“ ve Spojených státech amerických? Ohlašovala ministryně vskutku „heydrichiádu“, jak padalo na některých sociálních sítích? Inu, je nesporné, že si Spojené státy americké procházejí opět po čase nesmírně náročnou zatěžkávací zkouškou demokracie, ve které musí mimo jiné zafungovat mechanismy kontroly a nezávislost justice. Byl bych ovšem více než opatrný na historická srovnání s evropskými dějinami, zvláště s dějinami války a okupací, kdy jeden stát obsazuje druhý a zavádí represe. To již by se měli američtí komentátoři raději obrátit do Německa přelomu 20. a 30. let – a i tam by ledacos skřípalo.
Historické příklady jsou jistě dobrým vodítkem ve chvíli nepřehledné situace, jsou ovšem často spíše nástrojem politické manipulace a mobilizace. Není nic jednoduššího než přirovnat něco k minulosti – a méně se tak zaobírat současností. Ta má většinou své vlastní příčiny, kořeny a předpoklady, většinou špatně srovnatelné s minulými událostmi. Ve USA jde bezesporu o řadu vnitřních faktorů, do kterých naopak z Evropy vidíme jen omezeně. Svoji roli hraje ekonomická situace, frustrace významné části společnosti, sociální napětí, otázka role velmoci ve světě apod. V tom tedy osobně příliš mnoho podobností s Protektorátem Čechy a Morava nevidím.
Pokud jde o represivní přístupy, mnohem více pozornosti bych věnoval například tezím profesora Barry Buzana z London School of Economics, který již léta hovoří o nebezpečí tzv. „sekuritizace“. Zjednodušeně – jde o nebezpečí, že vláda použije bezpečnostní argumenty k tomu, aby podvázala dosavadní kontrolní mechanismy demokracie a může tak směrovat k nějaké formě diktatury. Tomuto nebezpečnému a demokracii ohrožujícímu chování se přístup aktuální americké administrativy přibližuje zcela očividně.
Zdroje:
