Článek
Kauza ukrajinského sportovce, který byl diskvalifikován proto, že měl na přilbě portréty obětí ruské agrese, opět zvedla otázku a/političnosti olympijských her. Do toho z českého kontextu vstoupilo i prohlášení olympionika a funkcionáře Martina Doktora, že politika na olympiádu nepatří. Prohlášení možná z jeho hlediska upřímné, ale nevnímající realitu olympiád v celém 20. století.
Když se podíváme na prostou historickou realitu, mohli bychom samozřejmě začít Hitlerem v roce 1936, ale mohli bychom pokračovat Věrou Čáslavskou v roce 1968 nebo africkými státy v rámci bojkotu Jihoafrické republiky nebo kauzy východ-západ v olympiádách 1980 a 1984. A našli bychom mnoho dalších případů a příkladů. Jedná se však o případy, kdy jde (většinou) o postoje států nebo jednotlivců, co na to ale olympijský výbor? Ten měl své problémy například s „Hitlerovou“ olympiádou v roce 1936, ale takzvaně „kdo to mohl vědět“? Z celých dějin olympiád ovšem vypadává jedna jiná realita zjevné neupřímnosti, zavřených očí a skutečně pouze zdánlivé nestrannosti. Pokud dnes chceme po MOV, aby neškrtalo politické projevy, které jsou zjevné, bylo by na místě argumentovat něčím docela jiným. A tím by byla systematická a strukturální neupřímnost MOV v době studené války. O čem vlastně mluvím?
Použiju snad zřetelný příklad. V roce 1980 se odehrávají zimní olympijské hry v Lake Placid a od té doby bude svět obdivovat výkon hokejistů USA, kteří z univerzitních týmů zvládli vyhrát olympijské hry. Protože na hrách nemohli startovat profesionálové z NHL atd. Favority tak byly týmy Sovětského svazu nebo i našeho Československa. Protože to byli deklarovaní amatéři. A tady jsme v okamžiku, kdy lze hovořit o zřetelné neupřímnosti olympijských funkcionářů. Protože sovětští či českoslovenští sportovci byli deklarováni jako zaměstnanci státu, armády, studenti, zatímco na straně „kapitalistů“ muselo jít o jasnou deklaraci nevýdělečné sportovní činnosti. Olympijští „papaláši“ museli objektivně vědět, že se ze strany východního bloku jedná o kamufláž, o lež a manipulaci. Přesto nikdo nezpochybnil jejich start, zatímco ze strany zjevně „placených“ sportovců ze Západu to nešlo.
Je to jen střípek, momentka k zamyšlení. Abychom si prostě uvědomili, že žádná olympiáda není apolitická. A v každé jde nejen o sportovní výkony, ale i o to, jak se propagandisticky používají. Nehledě na to, že olympijský výbor je sám o sobě politickým subjektem.
Zdroj: Zázrak v Lake Placid (Miracle: The Boys of '80), 2026, režie Jacob Rogal.
