Článek
Dame Agatha Mary Clarissa Christie, Lady Mallowan, je dodnes považována za nejprodávanější autorku beletrie všech dob, jejíž díla byla přeložena do 44 jazyků a prodala se ve více než dvou miliardách kopií. Přezdívaná „Královna Zločinu“, definovala detektivní žánr Zlatého věku a stvořila dvě nejikoničtější postavy detektivní literatury: elegantního Belgičana Hercule Poirota a bystrou starou dámu Miss Jane Marple.
První román ovlivněn válkou
Agatha Miller se narodila 15. září 1890 do bohaté rodiny vyšší střední třídy v Torquay, Devon. Vzdělání získala převážně doma. Ačkoliv její matka, Clarissa Margaret, věřila, že by se neměla učit číst do osmi let, Agatha se naučila číst sama již ve čtyřech letech a od raného věku se stala vášnivou čtenářkou. Po smrti otce v roce 1901 a zhoršení finanční situace rodiny strávila část dospívání v Paříži, kde studovala zpěv a hru na klavír. Později se však vzdala myšlenky na profesionální kariéru v hudbě.
Její život se změnil s příchodem první světové války. V roce 1914 se provdala za důstojníka Královského dělostřelectva, Archibalda Christieho. Během války sloužila v dobrovolnickém zdravotním sboru v nemocnici Červeného kříže v Torquay, nejprve jako sestra a později jako lékárnice. Tato zkušenost se stala klíčovou pro její budoucí literární kariéru, neboť získala hluboké znalosti o farmakologii a jedech, které později využila ve více než polovině svých románů. Její první detektivní román, Záhada na zámku Styles, byl publikován v roce 1920 až po šesti odmítnutích. Zde se poprvé představil Hercule Poirot, penzionovaný belgický policejní důstojník, který uprchl do Británie. Inspiraci pro tuto postavu čerpala od belgických uprchlíků žijících v Torquay.
Záhadné zmizení roku 1926
Její život na výsluní úspěchu, s právě vydaným románem Vražda Rogera Ackroyda, dramaticky přerušila událost, která se stala jednou z největších nevyřešených záhad 20. století. V prosinci 1926 bylo její manželství s Archiem Christie v troskách, neboť Archie požádal o rozvod, kvůli jeho vztahu s mladou Nancy Neele. Dne 3. prosince 1926 se manželé pohádali a Agatha zmizela ze svého domova v Sunningdale. Následující ráno bylo její auto, Morris Cowley, nalezeno opuštěné u vápencového lomu Newlands Corner v Surrey. Uvnitř se nacházel propadlý řidičský průkaz a oblečení.
Zmizení autorky se okamžitě stalo mezinárodní zprávou. Do pátrání se zapojilo více než 1 000 policistů, 15 000 dobrovolníků a dokonce i Sir Arthur Conan Doyle. Po jedenácti dnech, 14. prosince 1926, byla nalezena v Swan Hydropathic Hotelu v Yorkshire, kde se zaregistrovala pod jménem „Mrs. Tressa Neele z Kapského Města, J. A.“ – jméno shodné s milenkou jejího manžela. Christie později tvrdila, že utrpěla disociativní fugu, neboli stav vyvolaný traumatem, při kterém ztratila paměť a nevěděla, kdo je. Ačkoliv jí dva na sobě nezávislí lékaři diagnostikovali dočasnou ztrátu paměti, veřejné mínění se rozdělilo na dva tábory a dokonce se spekulovalo o zinscenovaném reklamním triku, který měl podpořit prodej jejích knih. Christie se k tomuto incidentu ve své autobiografii nikdy nevyjádřila. S Archiem se rozvedla v roce 1928, ale ponechala si kvůli své kariéře spisovatelky jeho příjmení.
Propadla archeologii
V roce 1928 podnikla Christie cestu Orient Expressem do Istanbulu a dále do Bagdádu. V roce 1930 se na druhé cestě seznámila s archeologem Maxem Mallowanem, který byl o 13 let mladší. Vzali se téhož roku a jejich manželství trvalo až do její smrti v roce 1976. Christie doprovázela Mallowana na jeho každoroční archeologické expedice, kde trávila měsíce v Sýrii a Iráku. Zde se aktivně podílela na jeho práci. Fotografovala, čistila a zaznamenávala nálezy, a restaurovala keramiku. Své poznatky z archeologického života na Blízkém východě promítla do románů jako Vražda v Mezopotámii (Murder in Mesopotamia, 1936) a Schůzka se Smrtí (Appointment with Death, 1938). Své zážitky zaznamenala i v populární naučné knize Pověz mi, jak žijete (Come, Tell Me How You Live, 1946). Během druhé světové války, kdy si obnovila znalosti o jedech v nemocniční lékárně, se její zkušenosti promítly například do románu Plavý kůň (The Pale Horse, 1961).
Poirot je nesnesitelný
Agatha Christie napsala 66 detektivních románů, 14 sbírek povídek a má na svědomí dodnes nejdéle hranou divadelní hru na světě.
Hercule Poirot, s jeho „velkolepým knírem“ a hlavou „ve tvaru vejce“, se stal jejím nejslavnějším výtvorem a objevil se ve 33 románech a více než 50 povídkách. Christie sice v pozdějších letech poznamenala, že ho považuje za „nesnesitelného“ a měla co dělat, aby odolala pokušení ho nesčetněkrát zabít. Poirot nakonec zemřel v románu Opona: Poirotův poslední případ (Curtain, 1975), čímž se stal prvním fiktivním hrdinou, kterému vyšel nekrolog na titulní straně The New York Times.
David Suchet - nejslavnější představitel Hercule Poirota
Miss Jane Marple se poprvé objevila v sérii povídek v roce 1927 a v prvním románu Vražda na faře (The Murder at the Vicarage, 1930). Byla to elegantní starší panna, která řešila zločiny pomocí analogií ze života anglické vesnice. Miss Marple vystupuje ve 12 románech a 20 povídkách a umírá ve svém posledním románu, Zapomenutá vražda (Sleeping Murder, 1976).
K jejím dalším detektivům patří manželský pár amatérů Tommy a Tuppence Beresfordovi, kteří stárli souběžně s autorkou, a vystupují například v románu Tajný protivník (The Secret Adversary, 1922). Christie také publikovala šest hlavních románů pod pseudonymem Mary Westmacott, kde se zaměřila na psychologii a vztahy.
Román Vražda v Orient Expressu (Murder on the Orient Express, 1934) je považován za jeden z jejích největších úspěchů. Inspirací pro motiv pomsty byl případ Lindbergh, unesený a zavražděný syn slavného hrdiny. Scénář s uvízlým vlakem ve sněhu, který se stal dějištěm vraždy, byl inspirován autorčinou vlastní zkušeností, kdy Orient Express v roce 1929 uvízl v Turecku na šest dní a později se Christie ocitla v podobné situaci kvůli záplavám.
Její divadelní hra Past na myši (The Mousetrap, 1952) drží světový rekord jako nejdéle nepřetržitě hraná hra. V roce 2018 dosáhla 27 500 představení a byla dočasně uzavřena pouze kvůli pandemii COVID-19.
Dodnes jedna z nejpopulárnějších autorek
Christie byla mistryní v používání vypravěčských technik. Typická „Christie formule“ zahrnovala uzavřený okruh podezřelých na izolovaném místě (anglická vesnice, ostrov, vlak) a motivem byly nejčastěji peníze. Díky své zkušenosti farmaceutky často používala skutečné jedy jako arsen, akonitin nebo thallium. Román Deset malých černoušků (And Then There Were None, 1939) je považován za jeden z nejprodávanějších románů všech dob (přibližně 100 milionů kopií). V tomto díle porušila konvence, jelikož se v něm neobjevuje žádný detektiv.
Christie občas používala stereotypní popisy postav, zejména před rokem 1945. V roce 2023 se objevily zprávy, že nová vydání jejích románů od HarperCollins jsou revidována, aby byly odstraněny nebo přepracovány pasáže a odkazy na etnickou příslušnost, které moderní publikum považuje za urážlivé.
Christie byla v roce 1971 jmenována Dame Commander za její přínos literatuře. Je stále nejvíce překládanou individuální autorkou na světě a její práce byly adaptovány do více než 30 celovečerních filmů, rozhlasových her a nesčetných televizních seriálů, přičemž nejznámější jsou série Agatha Christie's Poirot (1989–2013) s Davidem Suchetem a filmová verze Vraždy v Orient Expressu (1974).
Zemřela 12. ledna 1976 ve věku 85 let z přirozených příčin ve svém domě Winterbrook House v Oxfordshire.
