Článek
Zatímco Macinka podle ní „brilantní angličtinou oslňuje svět“, Pavlová na mezinárodním summitu v Kyjevě prý jen „koktala a listovala v papírech“. Paní poslankyně se ptá, kde je „stejný metr“. Odpověď je přitom prostá: ten metr neexistuje, protože oba hrají úplně jiný sport. A Berkovcová u toho navíc přehlédla pár podstatných detailů.
Profesionální rétor vs. doprovod manžela
Na jedné straně stojí Petr Macinka, člověk, který si politiku a veřejné vystupování zvolil jako svou celoživotní profesní dráhu. Desítky let strávené v institutu Václava Klause, v roli mluvčího a později jako zakladatel vlastní strany, z něj vyformovaly politického dravce. Jeho „práce“ spočívá v tom, že dokáže prodat i kontroverzní názory tak, aby zněly suverénně. Macinka do politiky nevstoupil náhodou – dral se do ní cíleně, s jasnou ambicí ovlivňovat veřejné mínění a získat exekutivní moc. Jako ministr zahraničí má dnes reprezentaci země v popisu práce a angličtinu jako základní pracovní nástroj. Pokud by tedy neuměl bez papíru reagovat v diskusi, nebylo by to na pochvalu, ale na okamžitou rezignaci. Je to profesionál, u kterého se špičková rétorika předpokládá stejně automaticky, jako se u řidiče autobusu předpokládá, že zná dopravní předpisy.
Naproti tomu Eva Pavlová se v záři reflektorů ocitla v podstatě jako „vedlejší produkt“ úspěchu svého manžela. Do politiky nešla budovat kariéru, nepsala programy, neusilovala o hlasy voličů ani o ministerská křesla. Je to vojákyně ve výslužbě, která přijala nevděčnou roli první dámy – roli, která v českém zákoně vlastně ani neexistuje, nemá jasné zadání, a přesto se v ní od ženy očekává bezchybný výkon na úrovni zkušené diplomatky. Pavlová o popularitu nikdy nestála, naopak se opakovaně svěřila s tím, že veřejná pozornost a hodnocení každého jejího slova či šatů jí nejsou příjemné.
Srovnávat tyto dva lidi skrze optiku řečnického výkonu je proto hluboce nespravedlivé. Vyčítat první dámě, že na mezinárodním summitu v Kyjevě působila nervózně nebo že si pomáhala poznámkami, je jako kritizovat chirurga za to, že neumí zaparkovat kamion s návěsem. Eva Pavlová studovala obranu státu a připravovala se na život v armádě, nikoliv na to, že bude v přímém přenosu moderovat světové panely. Zatímco Macinka je v Mnichově „v práci“, pro kterou se roky trénoval, Eva Pavlová v Kyjevě vykonávala službu, která je pro ni lidsky i profesně nová a neformální.
Oslnit Trumpa, nebo poškodit Česko?
Jana Berkovcová navíc ve svém nadšení z Macinkovy formy zřejmě přehlédla to, co se skutečně dělo pod povrchem Macinkova mnichovského vystoupení. Ano, Macinka mluvil plynule a bez papíru. Dokonce si za svůj střet s Hillary Clintonovou vysloužil pochvalu od samotného Donalda Trumpa na síti Truth Social. Pro fanoušky Motoristů je to vítězství, pro diplomacii už méně.
Zatímco první dáma v Kyjevě sice možná trémou listovala v papírech, ale mluvila o reálné pomoci traumatizovaným dětem a o podpoře zdravotnictví, Macinka v Mnichově podle odborníků politickým neumětelstvím a ideologickými floskulemi (třeba tou o zmizení fašismu) Česko spíše izoloval od našich klíčových evropských partnerů. Stal se „supernovou“ amerických konzervativních médií, ale za cenu toho, že nás v očích Evropy posunul k protrumpovské a proruské periferii.
Kdo je tady vlastně pod tlakem?
Jana Berkovcová volá po „stejném metru“, jako by byl Petr Macinka obětí nějakého mediálního spiknutí. Pohled na realitu je ale přesně opačný. Na současného ministra zahraničí se za jeho mnichovský výstup valí vlny nekritické chvály z alternativních i konzervativních kruhů. V online anketách ho jako vítěze debaty vnímá přes 70 % lidí, jeho videa sbírají miliony zhlédnutí a tleská mu i Donald Trump. Macinka si zkrátka v Mnichově „udělal své“ – potvrdil si pozici u svých voličů a stal se hrdinou sociálních sítí. Pokud jej někdo kritizuje, je to za obsah jeho slov a diplomatické důsledky, nikoliv za to, že by se zakoktal.
Eva Pavlová se naproti tomu nachází pod permanentním drobnohledem, který hraničí se šikanou. Zatímco u Macinky se každé úderné slovíčko oslavuje, u první dámy se každé zaškobrtnutí, každé listování v papírech nebo nejistota v hlase okamžitě interpretuje jako národní ostuda. Je jí vyčítána neprofesionalita v roli, kterou si nevybrala, pro kterou nemá žádný placený aparát a v níž se ocitla jen jako „servis“ úřadu svého muže. Je to bizarní dvojí metr.
Pokud bychom skutečně chtěli měřit spravedlivě, museli bychom dojít k následujícím závěrům. Petr Macinka je profesionál, který sice splnil svou základní technickou kvalifikaci, ale u kterého forma nebezpečně zastiňuje obsah. Jeho rétorická suverenita totiž slouží k prosazování názorů, které nás v rámci EU izolují a dělají z nás v očích partnerů „potížisty“ z východního bloku. Je to profesionál, který sice mluví skvěle, ale dost možná proti zájmům vlastní země.
Eva Pavlová je naproti tomu v dobrém slova smyslu amatér. Do Kyjeva nejela bojovat o lajky na Facebooku ani se hádat s Hillary Clintonovou. Jela tam v rámci svých skromných možností podpořit smysluplná a hluboce lidská témata, jako je duševní zdraví obětí války. Možná u toho nepůsobila jako hvězda CNN, ale její přítomnost měla jasný charitativní a symbolický význam.
Tleskat ministrovi za to, že umí mluvit, a zároveň dupat po první dámě za to, že není profesionální řečnice, není „stejný metr“. Je to jen nepochopení toho, kdo má jakou zodpovědnost a kdo do své role vstoupil s jakým úmyslem.
Kouřová clona paní poslankyně
Když Jana Berkovcová ve svém příspěvku mluví o „kouřové cloně“, dopouští se fascinujícího řečnického obratu. Je totiž ironií osudu, že právě její srovnání je učebnicovým příkladem clony, která má odvést pozornost od toho podstatného. Zatímco nás paní poslankyně nutí sledovat, kdo lépe artikuluje nebo kdo má v ruce kolik papírů, uniká nám zásadní rozdíl v náplni jejich práce. První dáma vykonává charitativní, symbolickou a v podstatě neformální službu. Její „selhání“ v rétorice nikoho neohrožuje, maximálně vyvolá škodolibý úsměv. Naproti tomu Petr Macinka dělá v Mnichově či ve Washingtonu vysokou politiku se všemi reálnými a potenciálně nebezpečnými důsledky pro naše mezinárodní postavení, bezpečnost a vztahy s nejbližšími spojenci.
Chtít po Evě Pavlové, aby byla dravou politickou rétorkou, která si podává světové lídry na počkání, je naprostý nesmysl. Takové očekávání zcela ignoruje fakt, že ona žádnou politickou ambici nemá.
