Článek
Tunisko je oproti České republice velmi chudou zemí. Tamní obchodníci se proto na turistech snaží vydělat často nekřesťanské peníze. Kdo někdy v Tunisku byl, jistě se s některou z nekalých praktik setkal. Tyto řádky jsou tedy určeny spíše pro ty, kteří se do této jinak nádherné země teprve chystají.
Nevinná projížďka na velbloudovi se může zvrtnout
Okamžitě po příjezdu do hotelu jsme se vydali prozkoumat pláž. Pohled na bílý písek a blankytně modré moře kazil pouze všude se válející trus velbloudů. Během procházky po břehu nás zastavil muž, který se s jedním velbloudem neustále procházel z jednoho konce pláže na druhý. Nabádal nás k tomu, abychom si jeho mazlíčka pohladili. Když jsme to udělali, chtěl aby si jeden z nás na velblouda nasedl a mohli si tak udělat pěkné fotky. Byli jsme velice překvapeni, jak jsou Tunisané milí. Dokonce nás i krátce svezl. Celé to zabralo asi čtyři minuty. Když jsme se však s příjemným pánem chtěli rozloučit, přišla studená sprcha. Onen milý pán chtěl za fotografii a tři minuty jízdy zaplatit. Přestože o ceně nepadlo zprvu ani slovo, byl jsem ochotný mu za zážitek z prvního dne dovolené nějaký ten bakšiš dát, avšak pán nebyl žádný troškař, řekl si rovnou o osmdesát euro. Já byl ochotný mu dát tak maximálně pět. Takže začala hádka. Jeho argumenty o vysokých nákladech na žrádlo pro velblouda, vyvažoval můj argument s tím, že o ceně na začátku nepadlo ani slovo. Kdybych věděl, kolik to bude stát, vůbec bych se s ním nebavil. Nepřemluvila mě ani slova o tom, že nám zprostředkoval nádherný zážitek na začátku naší dovolené. Po hádce jsem mu nebyl ochotný dát už ani těch pět euro a odešel jsem se slovy, že u sebe stejně žádné peníze nemám. Z krásného zážitku se v mžiku stal škraloup celé dovolené.
Pokud v Tunisu narazíte na milého muže s velbloudem a chtěl byste se svézt, rozhodně si domluvte cenu předem. Vyhnete se tak možným nepříjemnostem.
„Ručně malované“ nádobí prodává kde kdo
Domů jsme si chtěli přivézt nějaký suvenýr. Při procházce městem jsme narazili na několik trhovců, z nichž jeden nabízel celkem pěkné malované nádobí. Prodejce nás přemluvil ke koupi svým tvrzením, že jsou misky ručně malované a velice odolné. Za jednu sadu si řekl 100 euro. Já byl za něco takového ochotný utratit maximálně dvacet, ale začal jsem s nabídku deseti. Nakonec jsme se dostali na třicet. Paradoxem ale je, že jsem stejné misky po koupi viděl i v obchodech v našem hotelu i na letišti. Zajímavé je, že byly namalované na chlup stejně.
Smlouvat, smlouvat a smlouvat
Tunisané vidí turisty jen jako zdroj peněz. Ví, že máte vyšší životní úroveň a více peněz, než oni. Ceny kdekoliv na trzích, nebo u drobných podnikatelů jsou proto záměrně natažené. Mnohdy i na několikanásobek ceny, za kterou jsou ještě ochotni onu věc prodat. Příkladem mohou být misky, které jsme si přivezli. Stejně smlouvat se ale dá i u zážitkových atrakcí a výletů, které vám jsou také nabízeny na každém rohu.
Wellness na dovolené - vyhozené peníze
Nechtěl bych házet všechny wellness centra v zahraničních hotelových komplexech do jednoho pytle, ale dodnes jsem se nesetkal s žádným, který by se mohl svým servisem jakkoliv rovnat těm českým. Spousta tuniských hotelů, stejně jako v Turecku, disponuje vlastním SPA. Na první pohled se to může zdát jako senzační zpráva, avšak pouze do té doby, než do něj vkročíte. Za vyšší jednotky tisíc se vám zde totiž ani zdaleka nedostane takové péče, jako v českých wellness centrech. Pokud nechcete ztrácet peníze a čas, vyhněte se jim.
Bakšiš je povinnost
V restauracích, hotelích, nebo jen tak na ulicích je spropitné, neboli bakšiš, takřka povinností. V Tunisku je více než kde jinde vyžadována nějaká ta koruna (Dinár) jen tak od cesty. Ať se nám to líbí, nebo ne, patři to k tuniské kultuře.
Na co si dát pozor
V Tunisku si nejlépe nakoupíte za dináry. Můžete to zkusit i s dolary, nebo eury, ale ne všude je budou chtít. V České republice si pravděpodobně nevyměníte, za koruny totiž nejsou směnitelné. Nejlepší je tedy přijet do Tunisku s eury a na místě si je v nejbližší směnárně rozměnit. Nemusíte obíhat město a hledat nejlepší kurz, ten totiž stanovuje Národní banka a je neměnný. Nesměňujte si ale zbytečně moc, dináry totiž nesmíte ze země vyvážet. Nespoléhejte ani na to, že ty neutracené udáte na letišti, tam už jste totiž v mezinárodním prostoru, kde se s nimi platit nedá.
Taxi za hubičku
Co se cestování po Tunisu týče, pro turisty nejpohodlnější je taxi. Doslova za pár korun s nim procestujete celé okolí a narazíte na ně na každém rohu. I zde se dá o ceně smlouvat, avšak nebývá to potřeba.
