Článek
Recep Tayyip Erdogan oplývá nepopiratelně smyslem pro černý humor. Na okraj 36. summitu Severoatlantické aliance, který se konal v minulých dnech v Ankaře, se turecký prezident rozhodl obdarovat své spojence originálním dárkem. Každému z aliančních lídrů věnoval exkluzivní, dřevem vonící kazetu zdobenou tureckou vlajkou a logem NATO. Uvnitř se nacházel unikátní šestiranný revolver Gümüşay .357 Magnum z devadesátých let – vůbec první revolver kompletně navržený a vyrobený v Turecku státní zbrojovkou MKE.
Aby dar nepůsobil jen jako laciná nefunkční maketa určená k chytání prachu na krbové římse, přibalil hostitel ke zbrani také čisticí sadu a krabičku ostrých nábojů. K tomu všemu přidal osobní dopis, kterým z titulu své funkce rozhodl o okamžitém zrušení a neplatnosti veškerých tureckých exportních kontrol na tyto konkrétní zbraně. A přesně v ten moment, kdy zaklapla víka dárkových krabic, začalo přemýšlení, co proboha s funkční bouchačkou v ministerském či prezidentském zavazadle dělat.
Dárek zůstal v Turecku
V mezinárodních médiích se okamžitě rozjela divoká vlna spekulací a úniků, jimž dominoval především britský premiér Keir Starmer. Spojené království je totiž zemí, která po tragickém masakru na základní škole v Dunblane v roce 1996 zavedla jeden z nejpřísnějších a nejméně kompromisních zákazů držení krátkých palných zbraní na celém světě.
Starmer informaci o svém dárku vyklopil novinářům hned v letadle cestou domů z Ankary, čímž strhnul mediální lavinu. Erdoganův velkorysý dopis slibující prominutí tureckých exportních kontrol mu v ten okamžik nebyl k ničemu. Britský právní řád totiž žádný dekret z Ankary nepřebije. Výsledek? Luxusní revolver s vygravírovaným jménem britského premiéra vůbec neopustil území Malé Asie. Zůstal v držení britských diplomatů v Turecku, kde ho podle posledních zpráv čeká oficiální znehodnocení.
Muž, který stojí v čele země, jež svým občanům zbraně de facto vzala, si tu svou legálně domů odvézt prostě nesměl. Navíc to pro Starmera byla jedna z posledních mezinárodních akcí poté, co minulý měsíc oznámil svou rezignaci.
Belgické překvapení
Belgický premiér Bart De Wever zvolil metodu diametrálně odlišnou. Aby se vyhnul jakýmkoli bezprostředním protokolárním či právním dilematům přímo na horké turecké půdě, diplomatický dárek na místě vůbec neotevřel. Vydržel s tajemnou krabicí v zavazadlovém prostoru celý zpáteční let. Teprve po přistání na vojenském letišti Melsbroek nedaleko Bruselu nechal balík v rámci standardní kontroly rozbalit.
Premiér musel být vskutku překvapený, když na něj místo lokálních sladkostí nebo kravaty vykoukne nablýskaný revolver. Jeho reakce ale byla vzorová. De Wever ještě na letištní ploše předal zbraň přivolané bruselské letištní policii s žádostí, aby ji okamžitě uložila do zabezpečeného trezoru, dokud se nevyřeší oficiální belgické schvalovací procedury.
Javorový sirup za zbraň
Zbytek aliančního pelotonu se do řešení krizové situace zapojil přesně v duchu svých národních povah a tradic. Nizozemci a Němci vsadili na absolutní jistotu a minimalizaci rizik. Jelikož dovoz funkčních krátkých zbraní bez předchozího speciálního povolení je v jejich domovinách nelegální, nechali premiéři své revolvery raději rovnou na svých velvyslanectvích v Ankaře. Nizozemský premiér Rob Jetten už stihl avizovat, že jeho exemplář projde znehodnocením přímo v Turecku. Švédská delegace zase nechala zbraň na ambasádě s tím, že se pokusí zpětně vyřídit hromadu importních formulářů.
Kanadský premiér Mark Carney, který na summitu reprezentoval zámořského spojence, se pokusil situaci odlehčit humorem. Novinářům na tiskové konferenci se smíchem přiznal, že jeho vlastní dárek pro hostitele – tradiční kanadský javorový sirup – byl v porovnání s Erdoganovou palebnou silou poněkud „podhodnocený“. Carney vzápětí dodal, že samotnou zbraň vlastně ani neviděl na vlastní oči.
Jeho Gümüşay byl promptně předán Královské kanadské jízdní policii (RCMP) k bezpečnostní prověrce a deaktivaci, přičemž úřady nyní hledají vhodné umístění. Zbraň pravděpodobně skončí v národním válečném muzeu v Ottawě.
Byrokratické peklo v Bruselu
Polský prezident Karol Nawrocki poslal svůj revolver přes varšavské letiště, kde zbraň okamžitě uvízla v zdlouhavém celním řízení. Jeho poradci pro rádio RMF FM vysvětlovali, že revolver bude uložen na patřičně důstojném místě, „aby byl v bezpečí a zároveň byla zachována úcta ke státnímu daru“, přičemž rezolutně dodali, že „střílet z něj rozhodně nikdo nebude“. Italská premiérka Giorgia Meloniová naopak žádné velké scény nedělala Magnum putoval rovnou do vládních skladů v Palazzo Chigi, kde se bez větších řečí zařadil po bok stovek jiných státních darů. Podobně se zachovali i zástupci Řecka, kteří revolver rovnou odeslali do athénského Válečného muzea.
Kapitolou samou o sobě je reakce špiček Evropské unie, které byly na summitu rovněž přítomny. Předsedkyně Evropské komise Ursula von der Leyenová a předseda Evropské rady António Costa dostali své gravírované zbraně rovněž. Pro von der Leyenovou je to však pravděpodobně ten nejhorší protokolární dárek, jaký si lze představit. Podle přísného Kodexu chování evropských komisařů, schváleného v aktuální verzi v roce 2018, se totiž na komisaře vztahují etické standardy ohledně integrity a transparentnosti. Jakýkoli dar, jehož hodnota přesahuje hranici 150 eur, si komisař nesmí nechat pro osobní potřebu.
A jelikož vzácný sběratelský kousek v podobě prvního tureckého revolveru s drahým gravírováním a luxusní kazetou tuto částku překračuje o několik řádů, místo radosti z palné zbraně čeká šéfku Komise nekonečné papírování, posudky nezávislé etické komise, archivace a poznámka do veřejného registru darů. Její mluvčí už musel oficiálně potvrdit, že zbraň bude bezpečně transportována, deaktivována a následně darována vojenskému muzeu. Costův bezpečnostní tým pro jistotu revolver okamžitě zabavil a podrobil ho důkladné kontrole, než vůbec zahájil složité bruselské procedury pro uložení zbraně v souladu s bezpečnostními požadavky Generálního sekretariátu Rady EU.
Šalamounské řešení pro rozhádané Česko
A jak si v této celoevropské hysterii vedla Česká republika? Naše domácí scéna nezklamala a předvedla nám nádhernou grotesku. Turecký revolver totiž v našem případě neputoval jen k jedné osobě, ale hned ke dvěma klíčovým figurám – k premiérovi Andreji Babišovi i k prezidentovi Petru Pavlovi.
Andrej Babiš novinářům se otevřeně přiznal, že krabici od Erdogana původně vůbec neotevřel, protože všechny dary automaticky přebírá protokolární oddělení Úřadu vlády. Teprve když ho novináři začali bombardovat dotazy na základě zpráv ze zahraničí, požádal ochranku, aby mu dar donesla. „Je na něm vyrytý monogram AB a jsou v něm ostré náboje, ale nemám zbroják,“ komentoval to český premiér. Následně prohlásil, že by dar měl skončit na veřejné výstavě v Lichtenštejnském paláci, kde jsou tradičně shromažďovány suvenýry ze státních cest. Jedním dechem však dodal, že konečné slovo bude mít bezpečnostní služba – mít totiž ve volně přístupné vitríně funkční zbrań s ostrou municí by asi nebylo úplně to pravé ořechové pro bezpečnostní inspektory.
Zato prezident Petr Pavel, generál ve výslužbě a známý milovník zbraní i motocyklů, reagoval zcela odlišně. Během své návštěvy Mezinárodního filmového festivalu v Karlových Varech potvrdil, že o dárku ví, byť krabici sám ještě nestihl otevřít. „Bylo mi řečeno, že tam revolver je. Předpokládám, že tam jsou i vývozní papíry, abychom ho mohli u nás standardně přihlásit. Jelikož jsem držitelem zbrojního průkazu, tak by s tím neměl být problém,“ konstatoval Pavel.
Zároveň s mírným pobavením komentoval zmatky svých evropských kolegů: „V některých zemích jsou tak přísná dovozní pravidla, že vlastně ani netušili, co s tím mají dělat.“ Česká republika tak díky své relativně liberální zbraňové legislativě a hlavě státu se zbrojním průkazem jako jedna z mála zemí Aliance nemusela vymýšlet právní kličky ani narychlo volat pyrotechniky.
Pokusil se Erdogan o vtip?
Celá tato příhoda je o to vtipnější, že k ní došlo právě na Summitu NATO. Sešli se zde špičkoví politici nejmocnější obranné aliance na světě. Lídři, kteří hodiny a dny seděli u kulatých stolů, schvalovali miliardové rozpočty, podepisovali strategické dokumenty a deklarovali, že Evropa a Západ musí zbrojit víc, tvrději a rychleji, aby dokázaly čelit globálním hrozbám a agresivním režimům. A v momentě, kdy do ruky dostanou funkční zbraň, polovina z nich propadne panice.
Recep Tayyip Erdogan možná nechtěl svým dárkem poslat žádný hluboký filozofický vzkaz. Možná chtěl jen upřímně udělat reklamu domácímu zbrojnímu průmyslu. Ale i kdyby žádný skrytý význam neplánoval, nevědomky se mu povedl geniální sociologický experiment.
