Článek
Soudní síně po celém světě zažily ledacos – od hysterických záchvatů přes emotivní prosby o milost až po dramatické útěky. To, co se však odehrálo 28. června 2012 v arizonském Phoenixu, překonalo i ty nejbláznivější hollywoodské thrillery.
Exkluzivní klub milionářů, prestižní diplomy z Yale, výstupy na nejvyšší hory světa a originály Pabla Picassa. To všechno byl život Michaela Marina, který ukončil svůj život během několika vteřin v přímém přenosu soudních kamer.
Život na vysoké noze a pád do dluhové pasti
Michael James Marin byl ztělesněním amerického snu. Muž s pronikavým intelektem vystudoval prestižní právnickou fakultu na Yaleově univerzitě, pracoval jako bankéř na Wall Street a pro finanční giganty jako Lehman Brothers či Merrill Lynch řídil složité investiční operace v Asii.
Marin miloval luxus, dobrodružství a pozornost. Zdolal nejvyšší vrcholy šesti kontinentů včetně Mount Everestu, pilotoval vlastní letadlo, psal knihy a jeho rezidenci zdobila sbírka osmnácti originálních děl Pabla Picassa. Jeho chloubou bylo obří luxusní sídlo o rozloze přes 600 metrů čtverečních v elitní čtvrti Biltmore Estates v Phoenixu.
Jenže luxusní fasáda začala s příchodem finanční krize praskat. Marinovy masivní investice selhaly, majetek se tenčil a blížil se termín splátky obří hypotéky. V srpnu 2009 měl zaplatit jednorázovou splátku ve výši 2,3 milionu dolarů. Peníze ale neměl. Pokusil se dům prodat v charitativní tombole, ale plán ztroskotal. Ocitl se v pasti, ze které pro muže jeho ega existovalo jediné „rozumné“ východisko – zničit důkaz vlastního selhání a inkasovat pojistku.
Požár v neoprenu a s kyslíkovou bombou
Dne 5. července 2009 zachvátily Marinovo luxusní sídlo plameny. Když na místo dorazili hasiči, naskytl se jim pohled jako z absurdního filmu. Z druhého patra hořící vily visel provazový žebřík, po kterém na zem sestoupil sám majitel domu. Na tom by nebylo nic divného, kdyby Michael Marin neměl na sobě kompletní potápěčskou výstroj včetně neoprenu a kyslíkové bomby na zádech.
Marin vyšetřovatelům tvrdil, že ho probudil kouř a on v panice sáhl po tom, co měl v šatníku nejblíže, aby se neotrávil zplodinami. Hasičským expertům ale tato bizarní historka okamžitě zaváněla podvodem.
Následné vyšetřování odhalilo sice amatérský, ale o to agresivnější pokus o pojistný podvod. Ukázalo se, že požár byl založen záměrně na čtyřech různých místech luxusního sídla, přičemž jako palivo posloužil chemický akcelerátor a osmadvacet tlustých telefonních seznamů, které Marin strategicky rozložil kolem krabic s majetkem. Vyšetřovatele navíc okamžitě zarazil fakt, že zatímco dům lehl popelem, Marinova milovaná sbírka obrazů Pabla Picassa zůstalo v naprostém bezpečí schované v jeho druhém domě v Gilbertu. Celý případ pak u soudu trefně shrnul zástupce prokurátora Chris Rapp, když prohlásil, že Michael Marin zkrátka neměl na splátku hypotéky, a tak svůj vlastní dům zapálil.
Poslední divadelní představení v soudní síni
Soudní proces začal v květnu 2012. Marin, otec čtyř dětí a dědeček, vinu do poslední chvíle odmítal. Hrozil mu trest od 7 do 16 let vězení. Pro muže, který byl zvyklý na luxusní hotely a uznání byznysmanů, byla představa šedé vězeňské cely absolutně nepřijatelná.
Když předseda poroty 28. června 2012 přečetl verdikt, který Marina uznal vinným z úmyslného zapálení, kamery v soudní síni detailně zabraly jeho obličej, i slet posledních minut jeho života. Marin nejprve schoval obličej do dlaní, což sice vypadalo jako projev naprostého zoufalství, ale objektivy kamer zachytily, že v téže vteřině cosi bleskově strčil do úst. Následně vzal plastovou sportovní láhev, napil se tekutiny, otřel si ústa kapesníkem a během několika málo minut jeho tvář silně zrudla. Vzápětí se muž začal nekontrolovatelně třást, dostal těžké křeče a zhroutil se na podlahu přímo vedle svých šokovaných obhájců. Přes okamžitou pomoc personálu a rychlý převoz do nemocnice byl třiapadesátiletý milionář zanedlouho prohlášen za mrtvého.
E-mail na rozloučenou
Vyšetřování šerifa okresu Maricopa, známého Joea Arpaia, brzy odhalilo, že nešlo o žádný zkrat, ale o chladnokrevně naplánovanou akci. Marinův syn obdržel několik hodin po skončení soudu e-mail s nastaveným zpožděným odesláním. V něm mu otec podrobně vysvětloval, jak naložit s majetkem a závětí, pokud dopadne soud špatně, a kde přesně najde zaparkované jeho auto.
Když policie Marinovo auto prohledala, našla v něm nádobu s nápisem „Kyanid“. Kriminalisté zjistili, že Marin legálně zakoupil kyanidový prášek na internetu již v roce 2011, dlouho před začátkem procesu. Z něj si pak sám doma vyrobil kapsle, které si přinesl v kapse saka přímo do budovy soudu, kde ostraha nekontroluje obžalované na přítomnost léků či jedů. „Netuším, co ho vedlo k tomu, aby to udělal takto veřejně,“ komentoval to tehdy šerif Arpaio.
Příběh Michaela Marina zůstává dodnes fascinující ukázkou lidské pýchy. Muž, který dokázal pokořit Mount Everest, nedokázal unést vlastní porážku
