Článek
Vítejte ve světě Sátorovců, gangu, který na Slovensku zanechal krvavou stopu hrůzy a brutalitou se vyrovnal samotné italské mafii.
Gang Ľudovíta Sátora, aktivní na jižním Slovensku a v Maďarsku v letech 1999 až 2010, se zapsal do dějin kriminalistiky jako skupina s bezprecedentním počtem vražd. Podle speciálního prokurátora, který promluvil pod podmínkou anonymity, se jejich brutalita a rozsah činnosti v Evropě dají srovnávat pouze s nechvalně známými italskými mafiánskými organizacemi jako Cosa Nostra a 'Ndrangheta. Odhaduje se, že Sátorovci mají na svědomí 50 až 80 vražd.
Jejich oběťmi nebyli jen rivalové z konkurenčních gangů, ale i „bílí koně“ – nic netušící figuranti, kteří byli najímáni jako formální manažeři společností zapojených do kriminálních podvodů. Jakmile splnili svůj účel nebo se stali nepohodlnými svědky, byli nemilosrdně zlikvidováni. Než byla jejich těla pohřbena na odlehlých místech, gang používal kyselinu, chlór nebo hašené vápno, aby se zabránilo pozornosti divokých zvířat a ztížilo se jejich nalezení.
Nejznámější a nejděsivější událostí je masakr v dunajskostredské restauraci Fontána z 25. března 1999. Tři střelci, převlečení za maskované policisty, vtrhli do podniku a během jediné minuty vystříleli 113 kulek do deseti členů konkurenčního gangu Pápayovců, včetně jejich bosse Tibora Pápaya, známého jako „Papa Joe“. Devět z nich zemřelo na místě, desátý podlehl zraněním v nemocnici. Tato událost je dodnes považována za nejbrutálnější vraždu v moderních dějinách slovenské i evropské kriminalistiky.
Krytí z nejvyšších míst
Jedním z nejvíce šokujících aspektů případu Sátorovců je jejich bezostyšná arogance a síť kontaktů, která jim umožnila operovat s neuvěřitelnou volností. Navzdory několika zatykačům na bosse Ľudovíta Sátora byl běžně vídán v restauracích, na rodinných dovolených na Slovensku i v zahraničí. Prokurátor dokonce uvedl, že se Sátor neostýchal scházet s tehdejším generálním prokurátorem!
Tato neuvěřitelná imunita byla podle vyšetřovatelů možná díky napojení gangu na vysoce postavené policisty. Mezi nimi figuroval i tehdejší vysoký představitel Úřadu pro boj proti organizovanému zločinu Boris Drevenák (odsouzený k 17 letům, ale stále na útěku) a bývalý ředitel protizločinecké jednotky z Trnavy. Informace z vyšetřování unikaly přímo k gangsterům, což jim umožňovalo vyhýbat se dopadení a pokračovat v trestné činnosti.
Otřesné praktiky s mrtvými těly
Sátorův gang měl svého vlastního „hrobaře“ – Lehela Horvátha, který na svém pozemku v areálu bývalého družstva v Čótfe zakopával oběti gangu. Horváth, který se později stal klíčovým svědkem, popsal otřesné detaily vražd a následné likvidace těl.
Nejhrůznější je příběh samotného Ľudovíta Sátora. Horváth vypověděl, že Sátora v prosinci 2010 zastřelil on sám na farmě v Čótfe. Nahé tělo bylo uloženo do jámy vyhloubené bagrem. Později, z obavy před nálezem policie, bylo tělo opakovaně vykopáno a přemístěno. Sátorovo tělo se do dnešního dne nenašlo, a on stále figuruje v policejním pátrání jako pohřešovaná osoba.
Ještě děsivější je svědectví o vraždě účetního Andora Reisze v roce 2006. Reisz, Sátorův dobrý kamarád, byl zastřelen na Horváthově drůbeží farmě. Jeho tělo bylo po vraždě pověšeno na trojnožku používanou při zabijačkách a rozporcováno. Svědek Kristián K. údajně zavražděnému dokonce uřízl pohlavní úd kvůli nevěře s jeho ženou. Měkké části těla byly pomlety a vysypány do Malého Dunaje, velké kosti byly zakopány na poli.
Je boss skutečně po smrti?
Podle posledních informací se měl Sátor nakonec stát obětí zrady z vlastních řad. V roce 2010 začal tušit, že je v ohrožení. Bál se svých nejbližších lidí, zejména Kristiána K., kterého považoval za nekontrolovatelného narkomana. Sátor chtěl promluvit a vyzradit detaily o násilnostech, vraždách a finančních podvodech, ale i o černém obchodu s kradenými pohonnými látkami. Dokonce kontaktoval lidi z policie a domluvil si utajenou schůzku.
Osud ho měl však dostihnout dříve. Dne 2. prosince 2010 odešel na schůzku a už se nikdy neozval. Byl prý zavražděn svými nejbližšími. Ti, kdo ho zlikvidovali, měli jasný motiv – umlčet ho a převzít jeho kšefty. Mezi nimi se objevovalo také jméno Kristiána K., který údajně tvrdil, že má policii „pod kontrolou“.
Ani tyto informace o údajné Sátorově smrti však nelze ověřit.
Fotografie Ludovita Sátora z webu ministerstva vnitra Slovenské republiky
Případ Sátorovců je mrazivým svědectvím o temné stránce organizovaného zločinu, zrádné síti kontaktů a bezohledné brutalitě. Mnohá těla obětí se nikdy nenašla a dodnes nebyly za mnohé hrůzné činy vyneseny právoplatné rozsudky. Diskuze o propojení mafie a státních struktur tak zůstávají děsivě aktuální.
Zdroje: Noviny.sk, Ctidoma.cz, YouTube.com, minv.sk
