Escobar nechal vybouchnout letadlo kvůli člověku, který v něm nakonec neletěl

Bylo pondělí 27. listopadu 1989, krátce po sedmé ráno. Let Avianca 203 z Bogoty do Cali probíhal naprosto rutinně. „Vzlet proběhl hladce,“ hlásil kapitán věži v 7:18. O několik sekund později se však nebe nad městečkem Soacha změnilo v peklo. Bomba, kterou sestrojil baskický terorista Efram Gonzalez pro Medellínský kartel, byla umístěna pod sedadlem 18A (podle jiných záznamů 18K). Tato pozice nebyla náhodná – nacházela se přímo nad centrální palivovou nádrží. Malá nálož plastické trhaviny prorazila trup letadla. Tlaková vlna a zážeh okamžitě iniciovaly výpary v poloprázdné středové palivové nádrži. Došlo k tzv. palivo-vzdušné explozi, která má ničivý účinek. Síla výbuchu byla tak obrovská, že doslova oddělila nosnou část letadla od ocasu. Svědci na zemi popsali, že viděli, jak se z pravé strany trupu vyvalil oheň a vzápětí se stroj ve vzduchu rozpadl na kusy.

Trosky hořícího Boeingu se rozptýlily v okruhu pěti kilometrů. Pád trosek nebyl jen koncem cesty pro cestující, ale stal se rozsudkem smrti i pro tři náhodné obyvatele Soachy, kteří se v osudnou chvíli dívali k nebi a byli zasaženi padajícími kusy letadla.

Nejvíce mrazivým faktem celého masakru zůstává jeho naprostá zbytečnost. Pablo Escobar nechal vyhodit do povětří dopravní letadlo kvůli jedinému muži – Césaru Gaviriovi, kandidátovi na prezidenta, který sliboval tvrdý postup proti narkobaronům.

Gaviria měl na palubě sedět, ale jeho bezpečnostní poradce Eduardo Sandoval a agent DEA Steve Murphy na něj na poslední chvíli naléhali, aby let zrušil kvůli zpravodajským informacím o možném ohrožení. Escobarovi informátoři na letišti však selhali a nahlásili, že politik nastoupil. Pro „Krále kokainu“ mělo 107 životů nulovou hodnotu ve srovnání s odstraněním jednoho nepřítele. Gaviria se později skutečně stal prezidentem a právě tento útok se stal začátkem konce Escobarovy nedotknutelnosti, protože vyprovokoval USA k přímému zapojení do honu na něj.

Mladý Kolumbijec Alberto Prieto byl pro Medellínský kartel jen postradatelným nástrojem. Aby ho dostali na palubu a přiměli k činu, vymysleli si jeho nadřízení (mezi nimiž byl i hlavní Escobarův zabiják Dandeny Munoz Mosquera alias „La Quica“) legendu o průmyslové špionáži. Prieto dostal kufřík, ve kterém se nacházela nálož. Mladíkovi však bylo řečeno, že jde o vysoce citlivé nahrávací zařízení. Jeho úkolem bylo nastoupit do letadla, posadit se co nejblíže k údajným politickým konkurentům a v určité výšce „diktafon“ zapnout, aby zaznamenal jejich konverzaci.

Přezdívka „El Suizo“ (Švýcar) vznikla v kriminálním podsvětí jako černý humor a slovní hříčka. Vycházela ze španělského výrazu pro sebevraždu (suicidio). Zabijáci kartelu věděli, že posílají Prieta na sebevražednou misi, aniž by o tom on sám věděl. Když letadlo dosáhlo výšky zhruba 4 000 metrů, Prieto udělal přesně to, co mu instruktoři nakázali. V domnění, že zapíná nahrávání, aktivoval rozbušku.

Osud Alberta Prieta se stal v Kolumbii symbolem toho, jak hluboko byl Escobar ochoten klesnout. Nejenže zavraždil 107 cestujících, ale udělal vraha i z člověka, který věřil, že pro něj plní banální úkol.

Hlavní vyšetřovatel Richard Hahn byl mužem činu, který sbíral důkazy přímo v troskách letadla v Kolumbii. Pro něj byl případ jasný: Escobarův kartel musí zaplatit. Proti němu se však postavil Frederic Whitehurst, chemik FBI, který měl vzorky z místa činu analyzovat v laboratoři. Whitehurst nebyl jen řadový vědec, byl to puntičkář, který si všiml, že proces nakládání s důkazy připomínal chaos. V tajném memorandu varoval vedení, že vzorky mohly být kontaminovány dříve, než dorazily pod mikroskop, a že Hahnovy interpretace jsou spíše zbožným přáním než tvrdou vědou.

Klíčovým bodem obžaloby u soudu v New Yorku byla Hahnova teorie o tzv. „pittingu“ – drobných kráterech a důlcích v hliníkovém plášti letadla. Hahn před porotou suverénně tvrdil, že podle velikosti a hloubky těchto důlků dokáže přesně určit rychlost detonace (VOD) a identifikovat použitou výbušninu. Pozdější vyšetřování generálního inspektora však ukázalo, že Hahn si tuto „vědu“ prakticky vymyslel. Neměl žádné srovnávací studie a jeho závěry byly označeny za spekulativní extrapolaci.

V americkém soudním systému platí nekompromisní Bradyho pravidlo. To ukládá obžalobě povinnost předat obhajobě veškeré materiály, které by mohly svědčit ve prospěch obviněného. V případě procesu s Dandenym Muñozem Mosquerou, hlavním Escobarovým zabijákem, se však FBI a žalobci ocitli v nebezpečné morální i právní šedé zóně. Mosquera, přezdívaný „La Quica“, čelil v USA obvinění z masové vraždy 107 lidí, ale klíčové vědecké důkazy, které by svědčili ve prospěch Mosquera, zůstaly před soudem utajeny.

Whitehurstovo kritické memorandum zpochybňovalo samotnou podstatu důkazů o použité výbušnině. Pokud by se obhajoba dozvěděla, že v laboratořích FBI zuří válka o to, zda jsou vzorky kontaminované, celý proces proti Mosquerovi se mohl zhroutit. Když se pravda o vnitřním rozporu konečně provalila, státní zástupkyně Cheryl Pollak zuřila. Nešlo jen o etiku, hrozilo, že jeden z nejnebezpečnějších zabijáků světa vyjde ze soudní síně jako volný muž kvůli procesnímu pochybení vyšetřovatelů, kteří se snažili vědu „přiohnout“ k očekávanému výsledku.

Absurdita vystupování agenta Hahna v procesu s Mosquerou vyvrcholila ve chvíli, kdy opustil sféru výbušnin a začal se suverénně vyjadřovat k lékařským nálezům na tělech obětí. Hahn před porotou tvrdil, že specifické zlomeniny lebek a charakteristické popáleniny kůže u mrtvých pasažérů jasně dokazují sekundární výbuch palivo-vzdušné směsi v trupu letadla. Tato interpretace měla podpořit jeho teorii o bleskovém rozpadu stroje, čímž chtěl definitivně vyvrátit jakoukoli jinou verzi události.

Problém byl v tom, že Hahn nebyl patolog, soudní lékař, ani expert na termodynamiku výbuchů v uzavřeném prostoru. Jeho „expertíza“ byla založena pouze na náhodně vyslechnutých přednáškách a povrchním studiu jiných požárů. Pozdější vládní inspekce konstatovala, že jeho svědectví bylo „zavádějící a zcela mimo oblast jeho odbornosti“. V honbě za usvědčením „La Quicy“ tak FBI obětovala vědeckou integritu, což v závěru paradoxně vrhlo stín pochybnosti i na ty důkazy, které byly pravdivé.

Dandeny Muñoz Mosquera, hlavní Escobarův zabiják známý jako „La Quica“, dostal v USA deset doživotních trestů. I když o jeho vině v rámci kartelu málokdo pochybuje, způsob, jakým FBI „ohnula“ vědu, aby dosáhla rozsudku, zůstává černou skvrnou. Inspekce (OIG) uzavřela případ s tím, že svědectví agenta Hahna bylo „nepřesné, zavádějící a mimo jeho odbornost“. Vyšetřovatelé se natolik soustředili na dopadení monstra, až sami začali používat metody, které se zákonem mají společného jen málo.

Tragédie letu Avianca 203 definitivně změnila svět. Pro USA přestal být Escobar „jen“ prodejcem drog a stal se globálním teroristou číslo jedna.

Zdroje: Wikipedia, OIG Justice, Noiser