Článek
Úroveň české hudby je ve srovnání se zahraniční tvorbou pozadu. Nejvíce je tento rozdíl znát v rapu a hip-hopu. Většina tuzemských raperů recituje jako nějaký zamrzlý puberťák sprosté básničky, které složí na koleni za dvě hodiny, do uměle znějících tónů dětského klavíru, a za deset minut nahrávání ve studiu pak mají hotový celý song. Českému publiku to bohužel stačí. Nejsem náročné publikum. Dlouhá desetiletí byli našimi hudebními bohy Dalibor Janda, Michal David, Kotvald s Hložkem, nebo Hana Zagorová. Po této dlouholeté trýznivé masáži se nedivím, že ani po 35 letech se naše pop kultura nedokázala vzpamatovat. Zatímco se střední proud začíná alespoň přibližovat západním zemím. Svět hip hopu jakoby zakrněl. Jistě, jsou tu i výjimky, ale není jich mnoho.
Přibližně před rokem vystupoval asi čtyřicet kilometrů od našeho města jeden český raper, říká si Ektor. Kamarádka, jeho velká fanynka, mě poprosila, abych šel na jeho koncert s ní. Přestože jsem se zdráhal, nakonec jsem po dlouhém naléhání souhlasil. V den koncertu předpověď nehlásila zrovna ideální počasí, ale říkal jsem si, že ty dvě hodiny při nejhorším v dešti zvládnu. To jsem ale ještě netušil, že budeme moknout skoro šest hodin.
Koncert měl začít v sedmnáct hodin odpoledne. Na místo jsme dorazili krátce po čtvrté, abychom nestáli v poslední řadě. U stánku jsme si pro jistotu koupili do každé ruky jedno pivo, ať mám do konce koncertu co pít. Blížila se pátá hodina a pódium bylo stále prázdné. Bylo jasné, že má Ektor zpoždění. Po hodně čekání bylo jasné také to, že mi určitě dvě piva nebudou stačit. Naštěstí se spustil pořádný déšť, který mi kelímek neustále doplňoval.
Po takřka čtyřech hodinách čekání se na pódiu začali hemžit zvukaři s mikrofony a za slabou půlhodinu se zpoza opony vynořil dlouho očekávaný Ektor. Již při první skladbě jsem věděl, že to čekání za to nestálo. Hudba, jestli se to tak dá nazvat, zněla uměle, asi jako podkres Maria z videoher mého dětství. Text plný urážek, nenávisti a opovržení byl už jen třešnička na dortu. Naštěstí nedodržel ani časový plán koncertu a poslední písničku zarecitoval asi po hodině. Výjimečně mi vůbec nevadilo, že bylo vystoupení téměř o polovinu kratší, než mělo původně být.
Nicméně své opovržení dal najevo i tím, že nechal své platící fanoušky čtyři hodiny čekat a bylo mu to úplně jedno. Nejde ani tak o zpoždění jako takové, to se může stát kdekomu i z důvodů, za které nemůže. Jde spíše o to, že přišel, jakoby se nic nestalo, a o zpoždění se ani nezmínil, natož že by utrousil nějakou omluvu, či vysvětlení. Mohl si klidně něco vymyslet, ale na to je nejspíš Ektorova hrdost moc veliká.
