Naučili ptáky sbírat odpadky. Švédské město tím ušetří miliony na údržbě

Volba vran pro tento úkol nebyla výsledkem náhody, ale hlubokého pochopení etologie. Vrány, krkavci a další zástupci čeledi krkavcovitých jsou vědci často označováni za „létající lidoopy“. Jejich mozková kapacita v poměru k tělu je ohromující a v testech kognitivních schopností pravidelně porážejí i nižší primáty. Dokážou nejen používat nástroje, ale dokonce si je samy vyrábět a upravovat pro konkrétní potřebu. Vědecké studie naznačují, že jejich schopnost logického uvažování, plánování dopředu a chápání příčiny a následku odpovídá zhruba sedmiletému dítěti.

Klíčovým aspektem projektu je fakt, že se jedná o zcela dobrovolnou spolupráci s divoce žijícími ptáky. „Jsou to svobodní tvorové, kteří se zapojují jen tehdy, když chtějí,“ vysvětluje Christian Günther-Hanssen, zakladatel společnosti Corvid Cleaning. Výcvik probíhá postupně – od prostého zájmu o automat až po pochopení, že za vhození specifického předmětu vypadne odměna. Obrovskou výhodou je u vran jejich sociální učení. Jsou to extrémně komunitní zvířata, která se neustále pozorují. Pokud jedna vrána zjistí, jak automat ovládat, ostatní členové hejna to od ní velmi rychle odkoukají.

Při pohledu na ptáka se špinavým nedopalkem v zobáku se přirozeně nabízí otázka zdraví. Günther-Hanssen však zdůrazňuje, že riziko otravy je minimální. Vrány jsou díky své inteligenci velmi vybíravé a mají silný pud sebezáchovy. Dokážou přesně rozlišit, co je jedlá potrava a co je pouhý „nástroj k získání oříšku“. Nedopalek pro ně nepředstavuje lákadlo k jídlu, ale spíše žeton v kasinu. V zobáku jej drží jen nezbytně krátkou dobu a manipulují s ním tak, aby minimalizovali kontakt s toxickými látkami. Navíc díky tomu, že jsou vrány v Södertälje rezidenty, znají své prostředí lépe než jakýkoliv úklidový stroj a dokážou najít odpadky i v těžko přístupných škvírách mezi dlažebními kostkami.

Startup Corvid Cleaning musel vyřešit zásadní problém: jak zabránit tomu, aby ptáci systém „hackli“. Vrány jsou totiž známé tím, že se snaží najít nejkratší cestu k cíli. Bez pokročilé technologie by se mohlo stát, že do stroje začnou házet kamínky, klacíky nebo suché listí a dožadovat se své odměny. Proto je srdcem automatu senzorický systém s umělou inteligencí, který v reálném čase skenuje vhozený objekt. Stroj dokáže identifikovat specifický tvar, texturu a chemický podpis celulóza-acetátového filtru. Pokud vrána zkusí podvádět, automat zůstane neoblomně zavřený.

Celý proces výměny probíhá v bleskové sekvenci, kterou si vrány osvojily díky metodě postupného posilování (tzv. shaping). Vrána prozkoumává okolí náměstí či parku. Díky svému ostrému zraku dokáže detekovat nedopalek i v trávě nebo mezi dlažebními kostkami, kde by ho lidské oko snadno přehlédlo. Pták uchopí filtr do zobáku a zamíří k nejbližší stanici. Pro vrány je tato činnost formou hry spojené s obživou, podobně jako když v přírodě hledají ořechy s tvrdou skořápkou. Ve chvíli, kdy nedopalek dopadne do sběrného otvoru, proběhne blesková analýza. Systém musí být nastaven velmi citlivě, aby rozpoznal i navlhlý nebo deformovaný filtr, ale zároveň odmítl jiný druh odpadu. Jakmile AI potvrdí shodu, ozve se mechanické cvaknutí a do podavače vypadne jeden arašíd. Právě okamžitá odměna je v tréninku zvířat klíčová – vrána si tak v mozku vytvoří pevné spojení mezi „úklidem“ a „jídlem“.

Startup věří, že tento systém je připraven pro masové nasazení. Jedna stanice dokáže obsloužit desítky vran z okolí. Výhodou je, že zařízení nepotřebuje žádnou náročnou údržbu, kromě pravidelného doplňování oříšků a vyprazdňování kontejneru s tisíci sesbíranými filtry.

Cigaretové filtry jsou pro moderní města doslova noční můrou. Ačkoliv jsou malé, jejich sběr je neúměrně drahý. Na rozdíl od papírů nebo plastových lahví, které snadno vysaje čisticí vůz, nedopalky často končí v mezerách mezi dlažebními kostkami, v odtokových kanálech nebo zašlapané do asfaltu. Tradiční úklid tak vyžaduje buď drahou mechanizaci s vysokou spotřebou paliva, nebo mravenčí ruční práci metařů. Ve Švédsku tvoří nedopalky alarmujících 62 % veškerého pouličního odpadu.

Ekonomický model startupu Corvid Cleaning je postaven na tvrdých datech. Zatímco lidský pracovník musí být zaplacen podle zákoníku práce, pojištěn a vybaven technikou, vrána pracuje za zlomek ceny. Odhaduje se, že náklady na sebrání jednoho nedopalku tradiční cestou se pohybují od 1 až po 2 švédské koruny (v závislosti na náročnosti terénu). Naproti tomu „vraní sazba“ zahrnující náklady na provoz automatu a hrst arašídů vychází na pouhých 0,2 koruny za kus.

Pro město jako Södertälje, které ročně investuje do čistoty ulic v přepočtu přes 50 milionů korun, představuje tento projekt obrovskou příležitost. Pokud by se podařilo do systému zapojit dostatečný počet ptačích „dobrovolníků“, mohlo by město ušetřit desítky milionů korun ročně. Tyto prostředky by pak mohly být investovány do školství, oprav silnic nebo rozvoje zeleně. Christian Günther-Hanssen věří, že potenciál úspor je až 75 %.

Projekt s vraními „metaři“ přirozeně vyvolává vlnu otázek ohledně etiky a welfare zvířat. Cigarety jsou totiž koktejlem toxických látek – obsahují nikotin, dehet, těžké kovy a mikroplasty, které jsou nebezpečné pro lidi i zvířata. Odpůrci projektu se právem ptají: Nenaruší tato manipulace ptačí zdraví? Zakladatel Corvid Cleaning Christian Günther-Hanssen však argumentuje, že riziko je v praxi minimální. Vrány jsou příliš inteligentní na to, aby filtry pozřely. Drží je v zobáku jen po nezbytně krátkou dobu transportu k automatu, čímž je expozice škodlivinám velmi nízká. Přesto je zdraví ptáků klíčovým faktorem, který švédské úřady v rámci pilotní fáze bedlivě sledují.

Švédsko není jedinou zemí, která s inteligencí krkavcovitých experimentovala. Již v roce 2018 nasadil francouzský historický park Puy du Fou šestici speciálně vycvičených havranů. Ti sbírali nedopalky a drobné odpadky výměnou za chutné granule. Tamní projekt však sloužil spíše jako vzdělávací show pro návštěvníky než jako plošné řešení úklidu. Podobný pokus v Nizozemsku s názvem Crowbar byl sice ambiciózní, ale nakonec byl ukončen kvůli obavám z dlouhodobého vlivu toxinů na ptačí organismus. Švédský model se tak snaží z těchto předchozích zkušeností poučit a najít rovnováhu mezi efektivitou a bezpečností.

Možná nejsmutnější pointu celého projektu vystihl Tomas Thernström, odpadový stratég města Södertälje. Zamyslel se nad tím, co tento technologický zázrak říká o nás samotných:

„Je fascinující, že dokážeme vyvinout software a naučit divoké vrány sbírat špinavé nedopalky, ale jako společnost jsme stále nedokázali naučit lidi, aby je prostě neházeli na zem.“

Zatímco vrány se dokázaly naučit složitý proces sběru a odevzdání odpadu během pár týdnů, lidé se s košemi na ulicích sžívají desítky let – a stále neúspěšně. Pokud se pilotní projekt v Södertälje osvědčí a rozšíří, možná se brzy dočkáme měst, kde budeme s vděčností vzhlížet k nebi a sledovat své nejefektivnější popeláře. Otázkou však zůstává, zda je v pořádku nechat zvířata uklízet nepořádek, který jsme tam my sami tak bezohledně zanechali.

Zdroje: News18, The Guardian, Global News