Článek
Film Poltergeist z roku 1982, režiséra Tobeho Hoopera a producenta Stevena Spielberga, je dodnes považován za jeden z nejikoničtějších hororů všech dob. Snímek, který mistrně mísí nadpřirozený teror s rodinným dramatem, zavádí diváky do na pohled idylického života rodiny Freelingových. Jejich americký sen se však záhy promění v děsivou noční můru, když se v jejich novém domě začnou dít nevysvětlitelné jevy – předměty se pohybují samy od sebe, hlasy se ozývají z prázdnoty a zdánlivě nevinná komunikace s neviditelnými silami se stupňuje do ohrožení života.
Bazén plný lidských koster
Jedna z nejděsivnějších scén filmu se točila v bazénu, kam hlavní postava, Diane Freelingová, za deštivého večera spadne po tom, co uklouzne na blátě. Ocitne se v bahnité vodě, z níž se začnou v její těsné blízkosti vynořovat kostlivci. Už samotná scéna vyvolává smíšené pocity, ovšem když do hry vstoupí fakt, že se se nejednalo o rekvizity, nýbrž skutečné ostatky mrtvých lidí, film dostává úplně jiný rozměr.
Herečka JoBeth Williamsová si byla po celou dobu natáčení jistá, že se jedná pouze o věrohodné rekvizity. Ani ve snu by jí nenapadlo, že jí filmaři nechají koupat v bazénu plném mrtvých lidí.
„Musela jsem vlézt do obrovské nádrže něčeho, co jsem považovala za bláto. Se mnou tam bylo také několik kostlivců. Myslela jsem si, že jsou z plastu. Až později jsem zjistila, že byli skuteční. To zjištění pro mě byla skutečná noční můra,“ uvedla Williamsová v rozhovoru z roku 2002.
O několik let později se o filmu Poltergeist rozpovídala znovu: „Natáčení této sekvence trvalo asi čtyři, nebo pět dní. Každý den, celý den jsem se koupala v blátě spolu s několika kostlivci. Ve své nevinnosti a naivitě jsem předpokládala, že jsou z gumy, nebo plastu. Já, i celý štáb, jsme po dotočení zjistili, že se jedná o kostry skutečných lidí. Výroba falešných koster by údajně byla příliš drahá.“
Jeden z tvůrců filmu, Bruce Kasson, hereččinu verzi potvrzuje. „Kostry pocházely z Carolina Biological. Pokud si dobře pamatuji, repliky koster v té době neexistovaly,“ uvedl.
Také další člen štábu, Craig Reardon, uvedl, že kostlivci použité ve filmu byli skuteční. „Získal jsem několik biologických koster, které bývají zavěšené ve školních učebnách. Jsou to skutečné kostry lidí. Myslím, že pocházely z Indie. Každopádně jsem jich sehnal 13. Upravili jsme je tak, aby nevypadaly tak vyběleně, čistě a sešroubovaně. Potřebovali jsme z nich mít rozkládající se mrtvoly. Přidali jsme trochu gumy a dali jim dramatičtější vzhled,“ popsal Reardon cestu k realistickým podobám koster.
Poltergeistova kletba
Právě z důvodu použití lidských ostatků v zábavním průmyslu se v souvislosti s natáčením filmu Poltergeist hovoří o tzv. poltergeistově kletbě. Nejeden z tvůrců tohoto snímku zemřel předčasně, a mnohdy za děsivých okolností. Byla jí například Dominique Dunne, která hrála nejstarší dceru Freelingových, ta byla tragicky zavražděna krátce po uvedení filmu. Heather O'Rourke, která ztvárnila nejmladší dceru Carol Anne, nečekaně zemřela v mladém věku. Will Sampson zemřel rok po uvedení snímku na selhání orgánů. Julian Beck zemřel v rok uvedení filmu na rakovinu žaludku.
Nebyl to jen zvrácený žert, šlo o peníze
Dnes by něco takového, jako použití lidských ostatků pro natáčení filmu, nepřicházelo v úvahu. A to hlavně z etických důvodů. Kvůli rozpočtu a autenticitě ale byla na začátku 80. let filmová studia nucena do značné míry improvizovat. Dnes je možné vymodelovat rekvizity opravdu věrohodně a hlavně levně. Takové možnosti ale před 40 lety nebyly. Oproti tomu bylo pořízení lidských koster překvapivě levné a dostupné.
