Ruský spánkový experiment: Pravda, nebo nejděsivější podvod internetu?

Vše se mělo odehrát v utajeném sovětském vojenském zařízení v roce 1947. Cílem vědců bylo otestovat revoluční plyn, který měl u vojáků zcela eliminovat potřebu spánku po dobu až 30 dnů. Jako pokusné subjekty bylo vybráno pět mužů, kteří byli označeni za nepřátele státu. Aby si vědci zajistili jejich spolupráci, přislíbili jim svobodu, pokud experiment úspěšně dokončí a vydrží celých 30 dní bdít. Prvních pět dní probíhalo zdánlivě v pořádku, vězni mezi sebou normálně komunikovali a vědci monitorovali jejich stav přes tlustá skleněná okna a mikrofony.

Zlom nastal po pátém dni, kdy se v hermeticky uzavřené komoře začala šířit tíživá atmosféra. Subjekty přestaly mluvit a místo toho začaly propadat těžké paranoie. Každý z nich si začal pro sebe šeptat do mikrofonů, přičemž se zdálo, že se snaží získat přízeň vědců na úkor svých spoluvězňů. Devátý den však klid definitivně skončil. Jeden z vězňů začal nekontrolovaně pobíhat po komoře a křičet tak intenzivně, že si po několika hodinách doslova rozerval hlasivky. Ostatní na to reagovali bizarním způsobem: začali vytrhávat stránky z knih a pomazávat je vlastními exkrementy, aby je následně nalepili na okna komory a znemožnili tak vědcům vizuální kontrolu.

Když se z komory několik dní neozýval žádný zvuk a vědci již neviděli dovnitř, rozhodli se experiment patnáctý den přerušit. Plyn byl vypnut a nahrazen čerstvým vzduchem, na což subjekty reagovaly žadoněním o další dávky stimulantu. Po otevření dveří se naskytl pohled, na který nebyl nikdo připraven: jeden z vězňů byl mrtev a ostatní čtyři byli znetvořeni k nepoznání. Nešlo však o útoky mezi nimi, ale o extrémní formu sebepoškozování a vytrhávání vlastního masa, přestože měli k dispozici dostatek potravy.

Navzdory zraněním, která by za normálních okolností byla smrtelná, vykazovali zbývající vězni nepochopitelnou vitalitu a nadlidskou sílu. Odmítali opustit komoru a bojovali s vojáky tak agresivně, že při pokusu o jejich vyvedení zavraždili jednoho z členů ostrahy. Vyvinuli si také naprostou rezistenci vůči lékům a sedativům. V samotném závěru, když se jeden z vědců ptal, co se z nich stalo, poslední přeživší mu odpověděl, že představují „zlo, které se skrývá v každém člověku a které je drženo na uzdě jen spánkem“.

Ačkoliv závěr příběhu připomíná spíše scénář z béčkového hororu, značná část čtenářů mu po jeho zveřejnění uvěřila. Podle psychologa Joea Stubbersfielda z University of Winchester, který se zabývá šířením dezinformací, tkví úspěch této legendy v tom, že šikovně parazituje na skutečných historických traumatech a neetických experimentech z poloviny 20. století. Příběh totiž obsahuje tzv. minimálně kontraintuitivní prvky – tedy děsivé detaily zasazené do rámce, který působí povědomě a intuitivně správně, což usnadňuje jeho zapamatování a další sdílení.

Důvěryhodnost příběhu výrazně zvyšuje historické pozadí sovětského Ruska. Archivy potvrzují, že v rámci systému Gulag skutečně existovaly lékařské výzkumné laboratoře, kde byli vězni podrobováni pozorování. I když tyto pokusy nebyly vždy tak fatální jako v nacistických táborech, často se vědci spíše než léčbou zabývali sledováním umírajících pacientů v nelidských podmínkách.

Příběh v lidech rezonuje také proto, že evokuje reálné programy z dob studené války, jako byly experimenty CIA se spánkovou deprivací a psychofarmaky. Historicky je doloženo, že armády využívaly například amfetaminy k udržení bdělosti vojáků během války. Pokud si čtenář vybaví skutečné případy, kdy byly lidské bytosti využity jako testovací subjekty bez jejich souhlasu, hranice mezi historickou pravdou a internetovou fikcí se začíná nebezpečně stírat.

Klíčovým faktorem virálního šíření byla slavná doprovodná fotografie vyhublého, groteskního tvora se šíleným úsměvem. Mnoho uživatelů ji považovalo za autentický uniklý snímek jednoho z testovaných vězňů. Ve skutečnosti se jedná o fotografii animatronické halloweenské rekvizity, která se prodává pod názvem „Spazm“. Přestože byl původ snímku mnohokrát odhalen, vizuální šok, který vyvolává, zůstává pro mnohé pádnějším důkazem než logické argumenty.

Z hlediska moderní medicíny je scénář třicetidenního bdění naprostou nemožností. Dr. Po-Chang Hsu, odborník na vnitřní lékařství, vysvětluje, že lidský mozek není schopen fungovat bez spánku po takto extrémní dobu. Již po několika dnech bez odpočinku dochází k rozpadu základních kognitivních funkcí a člověk začíná ztrácet kontakt s realitou. Neexistuje žádný plyn ani stimulant, který by dokázal udržet vojáka v bojeschopném stavu po dobu 15 či dokonce 30 dní, po 48 hodinách se totiž lidé stávají dezorientovanými, dělají chyby a jejich efektivita drasticky klesá.

Vědecké studie ukazují, že nedostatek spánku vede k halucinacím a paranoidním stavům, které by subjektům znemožnily plnit jakékoli složité úkoly. Legendární příběh popisuje vězně jako nadlidsky silná stvoření, ale realita by byla opačná – tělo bez spánku chátrá, reakce se zpomalují a organismus se postupně vypíná. Extrémní nespavost je navíc v přírodě fatální, což prokazují i rané studie na zvířatech z konce 19. století, kdy pokusní psi po 9 až 17 dnech bez spánku uhynuli v důsledku degenerativních změn v mozku.

Zatímco ruský experiment je fikcí, pokus sedmnáctiletého Američana Randyho Gardnera z roku 1963 je nejlépe zdokumentovaným případem extrémní nespavosti v historii. Randy se rozhodl zjistit, co se stane s lidským tělem bez spánku, a to bez použití jakýchkoliv drog či stimulantů.

Gardner vydržel v bdělém stavu přesně 264 hodin a 25 minut, což odpovídá o něco více než 11 dnům. Během experimentu se u něj projevily vážné změny nálad, poruchy paměti, potíže s řečí, paranoia a halucinace. Po skončení pokusu Randy prospal zhruba 14 hodin a následně se plně zotavil. Na rozdíl od postav z internetové legendy se z něj nestala násilná stvůra.

Jedinou reálnou, i když tragickou paralelou k nekonečnému bdění, je vzácné onemocnění zvané fatální familiární insomnie. Postižení jedinci postupně ztrácejí schopnost usnout a choroba končí vždy smrtí, obvykle v rozmezí 7 až 36 měsíců od propuknutí prvních příznaků.

Historii tohoto mýtu lze vystopovat až k 10. srpnu 2010, kdy jej na stránku Creepypasta Wiki nahrál uživatel s přezdívkou OrangeSoda. Autorova identita zůstává dodnes neznámá, ale jeho dílo se stalo základem pro moderní legendu, kterou mnozí i přes její fantastické prvky považovali za skutečný záznam událostí.

Díky své obrovské popularitě příběh nezůstal uzavřen pouze v internetových diskusních fórech, ale pronikl do mnoha dalších forem umění. V roce 2022 byl uveden celovečerní psychologický thriller založený na tomto příběhu a vznikly i další snímky, například The Soviet Sleep Experiment s Chrisem Kattanem v hlavní roli. Hororový autor Jeremy Bates vydal v roce 2019 román The Sleep Experiment, který se úzce drží původní dějové linky. V roce 2019 byla dokonce uvedena divadelní hra s názvem Subject UH1317, která zpracovává smrtící následky vědecké ambice popsané v legendě.

Zdroje: Wikipedia, PubMed, NewsWeek, Deník, MensHealth