Článek
Alena Schillerová oznámila, že vláda podpořila poslanecký návrh skupiny politiků v čele s Borisem Šťastným, Petrem Macinkou a Tomiem Okamurou, který má zakotvit Korunu v Ústavě České republiky. Nový článek 98 Ústavy ČR zní: „Měnou České republiky je koruna česká“. Vnímám to jako divadlo pro voliče. Pojďme si nalít čistého vína a podívat se, co tato změna reálně znamená.
Mezinárodní smlouva stojí výše
Předně je potřeba zdůraznit základní fakt, který vládní tábor tak rád zametá pod koberec: Česká republika se v roce 2004 v přístupové smlouvě k Evropské unii právně zavázala, že společnou evropskou měnu jednou přijme.
Z pohledu mezinárodního i unijního práva platí zásada: žádný členský stát se nemůže odvolávat na své vnitrostátní předpisy, a to ani na svou vlastní Ústavu, aby tím ospravedlnil neplnění svých mezinárodních závazků. Pokud si napíšeme do Ústavy, že platíme korunou, z pohledu Bruselu i Evropského soudního dvora to na naší povinnosti přijmout euro v budoucnu nemění ani jedinou čárku.
Sami předkladatelé navíc přiznávají, že navrhovaný článek „nezakazuje přijetí jednotné evropské měny ani nestanoví, že ČR jednotnou měnu nepřijme“. Vytváří se tu tak pouze iluze pro voliče: tvářit se jako neohrožení obránci národní měny, ale přitom potichu respektovat, že závazek vůči EU trvá dál.
Co by se stalo, kdybychom euro opravdu chtěli?
Jediné, k čemu by zapsání koruny do Ústavy z vnitrostátního hlediska posloužilo, je vytvoření vyšší legislativní překážky. Zatímco dnes je koruna definována v běžném zákoně o České národní bance a k jejímu zrušení stačí prostá většina v Parlamentu, ústavní zakotvení by vyžadovalo třípětinovou většinu v obou komorách.
Pokud by se tedy budoucí politická reprezentace rozhodla náš unijní závazek naplnit, musela by nejprve schválit ústavní zákon, kterým by zmiňovaný článek z Ústavy vymazala nebo upravila, a teprve poté by mohlo dojít k samotnému přechodu na euro. Zapsání koruny do Ústavy tak není trvalým zákazem eura, ale pouhou brzdou.
Návrh, který v Parlamentu stejně neprojde
Když se podívám na reálné rozložení sil v Parlamentu ČR, považuji celé toto cvičení za divadlo. Pro změnu Ústavy je potřeba 120 poslanců a třípětinová většina přítomných senátorů. Současná vládní garnitura touto většinou ani zdaleka nedisponuje. Vůbec nemluvě o tom, že se proti tomuto kroku zásadně vymezil například Svaz průmyslu a dopravy a v samotném kabinetu dali kladné stanovisko pouze ministři za Motoristy sobě.
Proč tedy vláda takový návrh podporuje, když ví, že v Senátu a Sněmovně narazí? Odpověď je jednoduchá: jde o líbivé politické gesto cílící na voličské jádro.
Místo ústavních triků řešme realitu
Místo toho, aby vládní politici vedli debatu o tom, zda je česká ekonomika dostatečně sladěna s eurozónou a zda tlumit asymetrické šoky fiskální politikou, raději předhazují veřejnosti bezvýznamné kroky, týkající se české koruny.
Veřejnost je v této otázce hluboce rozdělená. lidé si však zaslouží slyšet pravdu: Zapsání české koruny do Ústavy je pouze vnitřní legislativní krok, který nás našeho evropského závazku přijmout euro nikdy nezbaví. Až nastane ten správný čas, euro přijmeme – ať už bude v Ústavě napsáno cokoliv.
