Článek
Pokud se průměrného člověka zeptáte, kdo založil společnost Apple, bez zaváhání odpoví: Steve Jobs a Steve Wozniak. Skalní technologičtí nadšenci si možná vzpomenou na detaily o garáži Jobsových rodičů a legendárním Homebrew Computer Clubu. Historie, která byla oficiálně stvrzena 1. dubna 1976, však obsahuje ještě jedno jméno. Jméno muže, který v té době fungoval jako jediný dospělý v místnosti plné mladických vizí a nespoutané energie. Ronald Gerald Wayne, tehdy jedenačtyřicetiletý technický kreslič a produktový manažer, vlastnil při založení firmy přesně 10 % akcií Apple Computer.
Dnes má Apple tržní kapitalizaci pohybující se kolem 3,6 bilionu dolarů. Desetiprocentní podíl by dnes z Ronalda Waynea činil jednoho z nejbohatších lidí na planetě s majetkem přesahujícím 360 miliard dolarů. Přesto tento muž dodnes žije v naprosto skromných podmínkách v malém městečku Pahrump uprostřed nevadské pouště, kousek od Las Vegas, pobírá běžný důchod a přivydělává si prodejem poštovních známek a historických mincí. V jeho domě nenajdete jediný produkt s nakousnutým jablkem ve znaku. Když mu v roce 2011 někdo daroval iPad 2, udělal to, co dělal s technologiemi celý život – daroval ho dál.
Setkání titánů v herním ráji Atari
Wayne byl na počátku sedmdesátých let respektovaným odborníkem ve společnosti Atari, která tehdy pod vedením Nolana Bushnella definovala rodící se průmysl videoher. Wayne měl za sebou hluboké zkušenosti, ale také jeden obrovský životní šrám: v roce 1971 založil vlastní byznys na výrobu hracích automatů. Podnik během necelého roku zkrachoval a Wayne strávil další rok tvrdou prací, aby do posledního centu splatil všechny dluhy. Tato zkušenost ho hluboce traumatizovala a navždy změnila jeho pohled na finanční riziko. Stal se z něj člověk extrémně opatrný, až úzkostný.
V Atari se potkal se dvěma mladíky, kteří byli jeho naprostým opakem. Jednadvacetiletým Stevem Jobsem a pětadvacetiletým Stevem Wozniakem. Oba mladí muži viděli ve Waynovi, který byl o generaci starší, přirozeného mentora. Měl dvacet let praxe v oboru, rozuměl vnitrofiremní dokumentaci, skladovým systémům a logistice.
Jobs a Wozniak byli dokonalými protipóly. Jobs byl čistokrevný byznysmen, vizionář poháněný touhou uspět, vydělat peníze a zanechat stopu ve vesmíru. Wozniak byl naopak čistá inženýrská duše, rozverný hračička, který stavěl základní desky počítačů pro čistou radost z objevování. Wozniak chtěl své plány rozdávat lidem v Homebrew Computer Clubu zdarma, Jobs je chtěl masově vyrábět a prodávat s maximálním ziskem. Wayne později na jejich adresu vzpomínal: „Byli jako dvě strany téže mince. Jobs byl nekompromisní obchodník a Woz byl kluk plný rozmarů, který nerozuměl pravidlům hry.“
„Byli jako smršť. Bylo to jako držet tygra za ocas. Kdybych tehdy v té firmě zůstal, pravděpodobně bych dnes byl nejbohatším mužem na hřbitově.“— Ronald G. Wayne
Pětadvacet minut, které změnily historii
Klíčový moment nastal ve chvíli, kdy Jobs začal plánovat založení vlastní počítačové společnosti. Narazil však na tvrdý odpor Wozniaka. Wozniak byl extrémně majetnický, co se týče jeho vlastních obvodů. Považoval je za své děti a odmítal se vzdát exkluzivity ve prospěch jakékoli korporace. Jobs byl v koncích, a proto se obrátil na Waynea, o němž věděl, že je diplomatický a dokáže s tvrdohlavým inženýrem pohnout.
Wayne pozval oba mladíky do svého tehdejšího bytu v Mountain View v Kalifornii. Následovala intenzivní diskuse. Wayneovi trvalo pouhých pětadvacet minut, než Wozniakovi racionálně vysvětlil pojem průmyslového vlastnictví a přesvědčil ho, že pokud chtějí změnit svět, jeho vynálezy musí patřit firmě. Když Wozniak konečně pronesl: „Chápu to,“ Jobs doslova vyskočil ze židle a zakřičel: „To je ono! Zakládáme firmu!“
Následovalo rozdělení podílů. Jobs a Wozniak si spravedlivě rozdělili po 45 %. Zbylých 10 % připadlo Wayneovi. Nebyl to dar za nic – Wayne měl sloužit jako pomyslný jazýček na vahách, arbitr, který rozhodne jakýkoli budoucí spor mezi dvěma impulzivními génii. Wayne okamžitě sedl ke svému psacímu stroji IBM a z paměti, bez pomoci právníků, sesmolil čtyři stránky oficiální zakladatelské smlouvy Apple Computer Company. Wozniak tehdy jen fascinovaně zíral, jak dokáže někdo z hlavy chrlit právní terminologii. Smlouvu všichni tři podepsali. Apple byl na světě.
Strach z finančního krachu
Spolupráce však netrvala dlouho. Přesně o dvanáct dní později, 13. dubna 1976, Ronald Wayne zašel na úřad v Santa Clara a své jméno z oficiální partnerské smlouvy nechal vymazat. Co se během necelých dvou týdnů stalo?
Steve Jobs okamžitě po založení firmy předvedl svůj neskutečný obchodní talent. Dokázal vyjednat první velkou zakázku pro místní počítačový obchod The Byte Shop, který vlastnil Paul Terrell. Obchod si objednal 50 kusů počítačů Apple I. Aby však mladá firma mohla nakoupit potřebné součástky na sestavení těchto strojů, musel si Jobs půjčit 15 000 dolarů.
V tom momentě zasáhla Waynea jeho minulost. Dozvěděl se z neoficiálních zdrojů, že The Byte Shop nemá zrovna nejlepší pověst, co se týče včasného placení faktur. A právní forma tehdejšího Applu byla sdružení fyzických osob, kde všichni společníci ručí za dluhy firmy celým svým osobním majetkem, a to společně a nerozdílně.
Zatímco Jobs a Wozniak byli v té době v podstatě bez peněz, bydleli u rodičů a neměli, lidově řečeno, ani vindru, Wayne byl starší, měl vlastní dům, auto a bankovní účet. Věděl, že pokud Byte Shop nezaplatí a Apple zkrachuje, věřitelé nepůjdou za dvěma nemajetnými mladíky. Půjdou přímo za ním, protože on byl jediný exekučně zajistitelný cíl. Vzpomínka na traumatický krach s hracími automaty byla příliš čerstvá. Wayne nechtěl riskovat podruhé.
První logo s Newtonem a definitivní sbohem
Wayne sice z firmy formálně odešel, ale ještě stihl zanechat několik nesmazatelných stop. Tou nejvýraznější bylo první firemní logo. Wayne, ovlivněn romantismem, odmítl vytvořit moderní logo pro 20. století. Místo toho inkoustem nakreslil detailní, téměř gotický obrázek sira Isaaca Newtona sedícího pod jabloní, nad nímž se nebezpečně třese osudové jablko. Okraj kresby lemoval citát z jeho oblíbeného básníka Williama Wordswortha: „Mysl navždy se plavící podivnými moři myšlenek, sama.“ Logo bylo sice krásné, ale pro byznys nepraktické a Jobs ho nechal po necelém roce vyměnit za ikonické nakousnuté jablko.
Kromě loga napsal Wayne také kompletní uživatelskou příručku pro Apple I. Když firmu opouštěl, dostal za svůj odchod šek na 800 dolarů. O rok později, v roce 1977, kdy se Apple transformoval na akciovou společnost, obdržel Wayne dopis s nabídkou: pokud podepíše, že se vzdává jakýchkoli budoucích nároků vůči společnosti, dostane dalších 1 500 dolarů. Wayne to považoval za „nalezené peníze“ a podepsal. Celkově si tedy za zakládající podíl v Applu odnesl 2 300 dolarů.
Prokletí ztracené smlouvy
Když se novináři z celého světa Ronalda Waynea ptají, zda nelituje ztracených miliard, jeho odpověď je už po desetiletí stejná. Tvrdí, že udělal nejlepší možné rozhodnutí na základě informací, které měl v danou chvíli k dispozici. Věděl, že tempo, jakým Jobs žil a podnikal, by ho zničilo. „Jobs byl jako uragán. Já bych skončil zavřený v nějakém dokumentačním oddělení na konci budovy, kde bych příštích dvacet let jen přehazoval papíry. To nebyla budoucnost, kterou jsem pro sebe chtěl,“ vysvětluje.
Existuje však jedna věc, kterou Wayne prokazatelně a hluboce lituje. A ta se netýká akcií, nýbrž kusu papíru. Wayne si totiž po svém odchodu schoval svůj originální výtisk zakládající smlouvy Applu z 1. dubna 1976, podepsaný jím i oběma Stevey. Na začátku devadesátých let listoval ve svém archivním šuplíku, narazil na dokument pokrytý prachem a pavučinami a řekl si: „K čemu mi to tady vlastně leží?“ Prodal ho tehdy sběrateli za pouhých 500 dolarů. V roce 2011 se ten samý dokument objevil v aukční síni Christie's a byl vydražen za neuvěřitelných 1,59 milionu dolarů (v pozdějších letech se hodnota vyšplhala dokonce přes 2,5 milionu). „To byl moment, kdy jsem se opravdu chytil za hlavu,“ přiznává Wayne. „To byla čistá hloupost. Prodat ty akcie dávalo smysl, ale prodat tu smlouvu za pětistovku, to byla chyba.“
Život po Applu a nečekaný zvrat v 91 letech
Po odchodu z Applu se Wayne odmítl vrátit, přestože se ho o to Jobs v pozdějších letech ještě několikrát pokoušel. Zůstal v Atari až do roku 1978, poté pracoval v národní laboratoři Lawrence Livermore a nakonec v menších elektrotechnických firmách. Pokoušel se podnikat s obchodem se známkami, ale po několika vloupáních raději podnikání přesunul domů. Napsal autobiografii Dobrodružství zakladatele Applu a sociálně-ekonomické pojednání Insolence of Office.
Jeho příběh však v nedávné době nabral naprosto nečekaný směr. Ronald Wayne, který v květnu letošního roku oslavil neuvěřitelné 92. narozeniny, před časem v rozhovorech prohlásil, že se stále považuje za legitimního vlastníka deseti procent společnosti Apple.
„Nikdy jsem nikomu neprodal svůj podíl pod žádnou řádnou smlouvou. Šek, který mi tehdy přišel poštou, jsem považoval spíše za jakési odbytné nebo dar za pomoc,“ tvrdí dnes Wayne. Na otázku novinářů, zda plánuje Apple žalovat nebo firmu kontaktovat, odpovídá nejistě: „O tom v tuto chvíli nemohu diskutovat.“ Většina právních expertů se shoduje, že po padesáti letech a několika podepsaných prohlášeních o vzdání se nároků nemá Wayne u soudu sebemenší šanci.
V českém kontextu příběh Ronalda Waynea až nápadně připomíná osud fiktivního génia Járy Cimrmana. Wayne je autorem téměř tuctu patentů, od hracích automatů až po sofistikované elektronické obvody. Navrhl repliku ponorky Nautilus z filmu 20 000 mil pod mořem bez jakýchkoli plánů, jen na základě stopování filmových záběrů, a pak ji zdarma věnoval muzeu. Je to renesanční člověk, kutil, spisovatel a inženýr v jednom. Přesto, kdekoli se objevil, přišel symbolicky o den později a o dolar chudší, než bylo potřeba.
Je tedy Ronald Wayne největším smolařem v dějinách lidstva, nebo naopak mužem, který jako jeden z mála pochopil skutečnou hodnotu svobody a klidného spánku? Pokud by zůstal v Applu, možná by podlehl brutálnímu stresu, který stál u zrodu této korporace, a stal by se obětí Jobsova pověstného teroru na pracovišti. Takhle prožil dlouhý, tvořivý život přesně podle svých vlastních představ.
Jeho poselství pro mladou generaci, které dodnes píše do stovek dopisů svým fanouškům, mluví za vše: „Najděte si v životě něco, co vás baví natolik, že byste to dělali zadarmo. Pak už v životě nebudete muset pracovat ani jediný den.“
Zdroje:
