Článek
V posledních dnech se mediálním prostorem šíří zdánlivě jednoduchý a morálně čistý příběh: Indie „končí“ s financováním ruské válečné mašinerie, Amerika „odměňuje“ Dillí partnerským přístupem a geopolitická šachovnice má jasného vítěze.
Jenže realita mezinárodního obchodu je mnohem složitější, špinavější, než jak vypadá na tiskových konferencích. Když se podíváme pod povrch toho, co bylo skutečně oznámeno, na to, co se dělo v fyzických tocích ropy ještě týdny před podpisem, i na nervózní domácí reakce v Indii, vychází nám zcela jiný obraz. Nejde o žádné morální vítězství demokracie nad autokracií ani o jednorázový obrat indické zahraniční politiky. Sledujeme chladnokrevnou transakci, v níž každá strana obětovala něco, co už považovala za postradatelné, aby získala to, co je pro její strategické přežití nezbytné.
Podle informací agentury Reuters a dostupných tržních dat Spojené státy zrušily dodatečné „trestní“ clo ve výši 25 %, které bylo přímo či nepřímo navázané na indické nákupy levné ruské suroviny. Celkové celní zatížení indického dovozu do USA tak dramaticky kleslo z hrozivých 50 % na přijatelnějších 18 %. Součástí tohoto rámce je indický závazek ukončit nákupy ruské ropy a naopak navýšit odběr komodit z USA. Trhy tento krok okamžitě četly jako masivní úlevu pro indický export a pro firmy, jejichž byznys model stojí a padá s přístupem na americký trh. Je však nutné zdůraznit, že tento rámec není finální technickou smlouvou s hotovou implementací do posledního detailu. Jak upozorňují analytici, po politickém oznámení zůstala řada praktických otázek otevřená a indická strana mluvila spíše o „směru“ než o okamžitě vymahatelném mechanismu. Právě zde začíná ta nejdůležitější část analýzy: mezi politickým headlinem a fyzickým pohybem tankerů na oceánu zeje obrovská propast, protože rafinérie, dlouhodobé kontrakty a cenové vzorce nefungují na povel z Twitteru.
Co bylo skutečně vyměněno: Přístup na trh za energetickou suverenitu
Pokud zcela odhlédneme od politických prohlášení o přátelství a strategickém partnerství, celá dohoda stojí na neúprosné logice má dáti – dal. Indie nutně potřebuje stabilní a konkurenceschopný přístup na americký trh, aby udržela svůj hospodářský růst, zatímco USA pod vedením Donalda Trumpa potřebují omezit prostor pro financování ruského rozpočtu a současně agresivně posílit vlastní exportní pozici. Právě proto se v dojednaném balíku neobjevuje jen ropa, ale i mnohem širší obchodní agenda zahrnující zemědělství, masivní obranné nákupy či civilní letectví. Základní rovnice této transakce je až banálně prostá: cla půjdou dolů, americké dovozy do Indie musí jít nahoru a ruská ropa musí zmizet, nebo se alespoň dostat pod tak přísnou kontrolu, že přestane být pro Moskvu záchranným lanem. Je to ukázka Trumpovy metody „úsměv a dýka“ v praxi – navenek přátelské gesto, uvnitř tvrdé podmínění ekonomického přežití politickou poslušností.
Ambiticiózní plán, který počítá s tím, že Indie během pěti let zvýší dovoz z USA až na astronomických 500 miliard dolarů, však vyvolává mezi ekonomickými experty silnou skepsi. Ne proto, že by to bylo politicky nemožné – papír snese všechno –, ale proto, že by to vyžadovalo zásahy do tržního chování soukromých firem v rozsahu, který hraničí s centrálním plánováním a může deformovat domácí ekonomické priority. Jinými slovy, i kdyby byla dohoda politicky průchodná, její reálná ekonomická cena pro Indii může být mnohem vyšší, než se nyní prezentuje. Indie má strukturálně vysokou závislost na dovozu energie a zlevněná ruská ropa fungovala po roce 2022 jako klíčový tlumič globální inflace. Když tento levný kanál vyschne a bude nahrazen dražší americkou či blízkovýchodní ropou, tlak se okamžitě přesune do marží rafinerií, do celých cenových řetězců, do státního rozpočtu a nakonec i do peněženek voličů. Není tedy náhodou, že se prakticky ihned po oznámení dohody ozvaly indické farmářské svazy a opozice s ostrou kritikou dopadů na citlivé sektory. Tento odpor není jen vedlejší mediální šum; je to první varovný signál, kde se bude o skutečném účtu za tuto dohodu rozhodovat.
Past jménem Rupie: Proč se Indie potřebovala Ruska zbavit
Existuje však jeden rozměr, o kterém se v souvislosti s „americkým tlakem“ mluví málo, přitom je pro pochopení indické ochoty k dohodě klíčový. Je jím měnová past. Indie za ruskou ropu dlouhodobě platila ve své vlastní měně – rupiích. Zpočátku to vypadalo jako geniální obcházení dolarového systému, ale velmi rychle se ukázalo, že jde o slepou uličku. Rusko totiž rupie prakticky nemělo za co utratit. Indie toho do Ruska vyváží nepoměrně méně, než kolik dováží ropy, a rupie není volně směnitelná měna na světových trzích. Výsledkem bylo, že se v indických bankách hromadily miliardy dolarů v hodnotě rupií, které patřily Rusku, ale Kreml se k nim nemohl efektivně dostat nebo je využít na nákup zbraní či technologií jinde ve světě.
Tato situace vytvářela obrovské napětí mezi Moskvou a Dillí. Rusko začalo tlačit na platby v čínských jüanech nebo dirhamech Spojených arabských emirátů, což se ale Indii z geopolitických důvodů (rivalita s Čínou) a ekonomických důvodů (ztráta výhodného kurzu) vůbec nelíbilo. Americká nabídka tak přišla v momentě, kdy už indické „ropné hrátky“ s Ruskem narážely na tvrdou finanční realitu. Trumpův tlak tak paradoxně mohl indické vládě posloužit jako vítaná úniková cesta z obchodního vztahu, který se stával čím dál tím komplikovanějším a méně výhodným. Dillí nyní může říct Moskvě: „My bychom rádi pokračovali, ale Američané nám nedali na výběr,“ a elegantně tak vycouvat z problému s nekonvertibilní měnou.
Stínová flotila a logistické limity: Proč Čína není řešení
Další častou iluzí je představa, že pokud Indie přestane odebírat ruskou ropu, Rusko ji jednoduše přesměruje do Číny. To je technicky a logisticky téměř nemožné provést v plném rozsahu. Ruský export ropy po moři závisí na takzvané „stínové flotile“ – starých tankerech s pochybným pojištěním a nejasným vlastnictvím, které obcházejí západní sankce. Tyto lodě mají své limity. Cesta z ruských přístavů v Baltském moři do Indie trvá týdny, cesta do Číny je ještě delší a logisticky náročnější. Každý den navíc na moři znamená vyšší náklady na dopravu, které ukrajují z ruského zisku.
Navíc Čína není nafukovací. Její přístavy a rafinérie mají své kapacity a strategické plány. Peking, na rozdíl od Dillí, hraje s Ruskem mnohem tvrdší hru. Čínské rafinérie velmi dobře vědí, že jsou pro Rusko poslední instancí, a nebojí se tuto kartu využít k tlaku na brutální slevy. Pokud Indie vypadne ze hry, Rusko ztratí v Asii konkurenční prostředí. Nebude si moci vybírat mezi dvěma velkými kupci, ale bude vydáno na milost jedinému – Číně. A Si Ťin-pching není charita. Pro Rusko to znamená, že i když ropu fyzicky prodá, finanční výnos bude výrazně nižší. Americká strategie tedy necílí jen na zastavení toku ropy, ale na snížení ruské marže.
Chemická realita: Ropa není jen černá voda
Abychom pochopili hloubku problému, musíme se podívat i do útrob rafinérií. Ropa není univerzální tekutina. Existují desítky druhů s různou hustotou a obsahem síry. Ruská směs Urals je specifická („medium sour“), a mnoho indických rafinérií bylo v posledních letech technologicky optimalizováno právě pro tento typ těžší a kyselejší ropy, která dává dobrý výtěžek nafty. Americká ropa (WTI) je naopak lehká a sladká („light sweet“). Přechod z jednoho dodavatele na druhého není jen o podpisu smlouvy, ale o změně technologických postupů, míchání směsí a často i o nižší efektivitě výroby určitých paliv, pokud rafinérie není na novou směs připravena.
To znamená, že indické rafinérie budou muset hledat náhradu za Urals spíše na Blízkém východě (Irák, Saúdská Arábie), jehož ropa má podobné chemické vlastnosti, než že by ji plně nahradily americkou ropou. Jenže ropa z Blízkého východu je dražší a obchoduje se za světové ceny bez „sankčních slev“. Tím se vracíme na začátek – celý tento manévr bude Indii stát peníze. Hodně peněz. A je otázkou, zda snížení amerických cel dokáže tyto zvýšené náklady na vstupu kompenzovat.
Éra nejistoty a konec globalizace, jak ji známe
Nejpodceňovanější, avšak možná nejvýbušnější částí celé dohody je domácí politická ekonomie Indie. Pokud vláda premiéra Módího skutečně přijme a začne vymáhat závazky, které budou vyžadovat výrazné přesměrování dovozů a otevření trhu americkému zboží, střet s domácími zájmovými skupinami je prakticky nevyhnutelný. Opozice i vlivné farmářské svazy už signalizují, že z tohoto tématu udělají politický test vlády. Energetika se tak velmi rychle spojí s tématy inflace, cen potravin, zaměstnanosti a regionálních nerovností, což je koktejl, který může destabilizovat i tak silnou vládu.
Celkový směr je tedy čitelný a nekompromisní. Energetika se v roce 2026 definitivně přestala tvářit jako technický sektor řízený nabídkou a poptávkou a stala se přímým, brutalistním nástrojem obchodní diplomacie. Indie byla donucena vyměnit část své strategické autonomie a energetické flexibility za celní úlevu a udržení přístupu na klíčový americký trh. Spojené státy získaly důležitý geopolitický precedent: ukázaly světu, že kombinací celních hrozeb a příslibů tržního přístupu dokáží měnit nákupní chování i takové velmoci, jakou je Indie.
A Rusko? To přichází o kritický manévrovací prostor a je tlačeno do kouta, kde na něj čeká už jen Čína s nataženou rukou pro slevu a stínová flotila, která se pomalu rozpadá pod náporem času a sankcí. Nejsme svědky konce jednoho období, ale začátku nové, tvrdší fáze, v níž budou ceny energie, cla a geopolitické závazky svázané mnohem těsněji, než jsme byli v dobách globalizace zvyklí. Kdo tuto vazbu podcení, nebude v příštích měsících chápat, proč se svět mění rychleji, než stíháme sledovat.
ZDROJE:
Reuters – Trump says agreed trade deal with India (za placenou branou)
Reuters – Indian farm unions, opposition vow fight over India-US trade pact (za placenou branou)
Reuters – Indian refiners avoid Russian oil in push for US trade deal (za placenou branou)
Reuters – Trump’s tariff cut spells relief for India despite scant details (za placenou branou)
Reuters – US, India release framework of an interim trade deal (za placenou branou)
