Článek
Když se člověk podívá na český internet, snadno získá dojem, že žijeme v zemi na pokraji kolapsu. Mluví se o tom, že vláda Petra Fialy zdevastovala ekonomiku, že lidé nemají peníze na jídlo, že stát rozdává miliardy cizím a bere vlastním. V mých osobních zkušenostech to ale nevypadá tak černě. Neznám nikoho, kdo by kvůli Fialově vládě přestal mít na základní věci, a už vůbec ne někoho, koho by zničila pomoc Ukrajině. Mám pocit, že realita je mnohem méně dramatická, než jak ji líčí politici, kteří se snaží získat hlasy voličů. A tak jsem se rozhodl podívat na tvrdá data. Ne na pocity, ale na čísla.
První oblastí je samotný počet lidí, kteří k nám po začátku války přišli. Podle poslední čtvrtletní zprávy Ministerstva vnitra za první čtvrtletí 2025 žilo v Česku celkem 1 073 303 cizinců, z toho 566 151 Ukrajinců. Další ověřené údaje z mezinárodního pohledu poskytuje UNHCR, kde je pro Českou republiku uvedeno 397 250 osob s dočasnou ochranou k 28. 9. 2025. Rozdíly nejsou chybou — vyplývají z metodiky a z toho, zda se počítají všichni Ukrajinci, nebo pouze držitelé dočasné ochrany.
Zajímalo mě ale hlavně to, co tvrdí většina odpůrců pomoci Ukrajině: že jsou uprchlíci pro stát obrovskou zátěží. Jenže podle nejnovější tiskové zprávy Ministerstva práce a sociálních věcí je realita opačná. Ve třetím čtvrtletí roku 2025 odvedli lidé s dočasnou ochranou 8,2 miliardy korun, zatímco výdaje státu činily 3,9 miliardy. To je čistý přebytek 4,3 miliardy. Ukrajinci odvádějí daně, sociální i zdravotní pojištění stejně jako Češi, pracují v profesích, kde dlouhodobě chyběla pracovní síla, a jen malá část pobírá humanitární dávku. Počet příjemců humanitární dávky mimochodem klesl z 234 tisíc v roce 2022 na 83 tisíc v září 2025.
Další část debaty se točí kolem zbraní a vojenské pomoci Ukrajině. I tady panuje představa, že jsme poslali obrovské bohatství zdarma a tím jsme sami sebe oslabili. Podle oficiálního souhrnu Ministerstva obrany však Česká republika darovala v letech 2022–2025 vojenský materiál v hodnotě 17,4 miliardy korun, šlo však převážně o starší techniku, která by se v řadě případů stejně musela vyřadit. Zároveň jsme získali podporu a refundace od spojenců v hodnotě okolo 25 miliard korun. Když se na to člověk podívá bez emocí, působí to spíš jako racionální obměna techniky než jako finanční sebevražda. Staré odchází, nové přichází. A z ekonomického hlediska to opravdu připomíná situaci win-win.
Když tato čísla poskládám dohromady, nedostávám katastrofický obraz, který slyšíme z kampaní politických stran. Nemyslím si, že by Petr Fiala vládl bez chyb. Nevěřím, že byla krize jednoduchá. Ale není pravda, že by se lidem plošně zhroutily životy. Hodně tvrdých výroků, které dnes Andrej Babiš říká — jako třeba to, že Fiala „ukradl peníze“ — nesedí s tím, co ukazují oficiální zdroje. Stejně tak není pravda, že by uprchlíci byli finančním tunelem. Čísla MPSV dokazují opak. A tvrzení, že zbraně pro Ukrajinu „oslabili naši armádu“, selhává u oficiálních dat Ministerstva obrany, která mluví o náhradách a refundacích přesahujících hodnotu odeslané techniky.
Na konci je pro mě nejdůležitější otázka: Jak se v Česku skutečně žije? Podle mě pořád relativně dobře. To samozřejmě neznamená, že potíže neexistují. Ale nezničila nás ani pomoc Ukrajině, ani Fialova vláda. Pravda je, že žijeme v komplikované době, ve které se snadno manipuluje strachem a emocemi. Proto jsem chtěl, aby tento text nebyl o dojmech, ale o ověřitelných datech. A musím říct, že když jsem ta data viděl vedle sebe, mé vlastní dojmy se potvrdily: hlasití politici často křičí víc než fakta. A realita nebývá tak temná, jak ji líčí ti, kteří na ní staví svou kampaň.
