Politici porušují pravidla. Jejich voliči je omlouvají a učí se dělat totéž

Na celé nehodě mě nakonec nejvíc neděsí samotná srážka dvou aut. Dopravní nehody se stávají a kdo a v jaké míře ji zavinil, musí určit policie. Mnohem víc mě šokuje množství lidí, kteří se ještě před uzavřením vyšetřování pustili do agresivního vysvětlování, proč jejich politický oblíbenec vlastně žádná pravidla dodržovat nemusel.

Jedni tvrdí, že stejným odbočovacím pruhem jezdí rovně spousta dalších řidičů. Druzí do nehody okamžitě zatáhli Piráty, protože Praha je přece rozkopaná. Další internetoví experti zpochybňují značení, majáky, rychlost nemocničního vozu nebo rozsah zranění jeho řidiče. V téhle debatě už dávno nejde o hledání pravdy. Sledujeme lovení zástupných okolností, které mají ochránit vlastního politika před odpovědností.

Ano, i jiní řidiči tam předpisy porušují. Časosběrné video zachytilo několik aut, která z levého pruhu pokračovala rovně, a na internetu už vzniklo posměšné označení „projet to na Turka“.

Jenže argument, že „to dělají i ostatní“, je argumentační dno, nikoliv obhajoba. Znamená pouze, že stejné pravidlo porušuje více lidí. Podle stejné logiky bychom mohli tvrdit, že když se v České republice každoročně vraždí, může vraždit i někdo další. Samozřejmě že nemůže. Přirovnání je záměrně vyhrocené. Nesrovnává závažnost činů, ale odhaluje absurditu uvažování, podle něhož se porušování pravidla stává přijatelným ve chvíli, kdy ho porušuje dost lidí.

Rozkopaná Praha může řidiče štvát. Uzavírky mohou být chaotické a město za ně může nést politickou odpovědnost. Ani ten nejotravnější oranžový kužel však nedává nikomu právo vybírat si, které dopravní značení bude respektovat. Policie po nehodě zkontrolovala dočasnou úpravu provozu a uvedla, že odpovídala schválenému řešení. Levý pruh byl žlutým vodorovným i dočasným svislým značením určen k odbočení vlevo.

Policie dosud neuzavřela vyšetřování ani neurčila míru zavinění. Veřejné záběry ale ukazují, že Turek přijel ke křižovatce pruhem určeným k odbočení vlevo a pokračoval rovně. Do křižovatky vjel jako jediné auto ze svého směru a jeho Mercedes zasáhl zadní část houkajícího nemocničního vozu převážejícího krevní destičky k urgentnímu podání. Vůz skončil na střeše a jeho řidiče převezli záchranáři s vícečetnými poraněními do traumacentra. Policie dál vyhodnocuje záznamy a vyslýchá účastníky.

To jsou dosud známé okolnosti, nikoliv konečný verdikt vyšetřovatelů. Přesto je těžké přehlédnout způsob, jakým na celou věc reaguje Filip Turek. Napsal, že „lidé jsou hlupáci“, popřel, že jel odbočovacím pruhem, zlehčoval zranění druhého řidiče a prohlásil, že mu vlastně zachránil život. Jeho veřejné vyjádření popsalo Aktuálně.cz.

Tohle nemá se sebereflexí mnoho společného. Je to arogantní přepisování reality, v němž se politik, jehož podíl na vážné nehodě policie stále vyšetřuje, před očima svých příznivců mění v ublíženého hrdinu.

Petr Macinka tento příběh posunul ještě dál. Turkovo dočasné nevykonávání funkce vládního zmocněnce označil za „mimořádný akt pokory“, veřejnou kritiku přirovnal k trestům smrti a mluvil o tom, jak bude Turkovi „oprátku na tajňáka odřezávat“. Když se ho novináři ptali, co Turkovo rozhodnutí znamená v praxi, odpověděl: „A hoří něco?“ Celou výměnu zachytily Seznam Zprávy.

Právě tady se odhaluje celý mechanismus. Nejdřív se rozostří konkrétní jednání – průjezd rovně z pruhu určeného k odbočení vlevo. Potom se z politika vyrobí mučedník a oběť zlých médií. Nakonec se vytáhnou hříchy politických protivníků, aby už nikdo nemusel odpovědět na jednoduchou otázku: zachoval se náš člověk správně?

Dozimetr je skutečná korupční kauza, kterou projednává soud; v hlavním líčení se nyní zpovídá šest mužů. Petr Fiala skutečně pochybil, když neuvedl svůj podíl v družstevní záložně v majetkovém přiznání, a za chybu se následně omluvil. O obou případech média rozsáhle informovala a politici je kritizovali. Ani jedno ale neodpovídá na otázku, jak se zachoval Filip Turek.

Je klidně možné, že kdyby podobně havaroval Petr Fiala, část jeho voličů by ho omlouvala stejně urputně. Pak by se ale chovali úplně stejně špatně. Pokud někdo obhajoval Fialu a dnes odsuzuje Turka, používá dvojí metr. Pokud někdo odsuzoval Fialu a nyní omlouvá Turka, používá tentýž dvojí metr v opačném směru. Politická loajalita se nestává morálnější jen proto, že je naše.

Lidskou naštvanost chápu. Česká politika dala občanům až příliš mnoho důvodů k nedůvěře. Lidé léta sledovali korupční kauzy, klientelismus, zákulisní vazby i papaláše, kteří se každé vlastní selhání snažili utopit v moři prázdných frází. Jenže oprávněný vztek se nesmí změnit v bianco svolení, aby pravidla nemusel dodržovat ani nový protestní oblíbenec.

Jestliže jsme po desetiletích politických skandálů dospěli jen k touze po vlastním člověku, kterému dovolíme přesně to, proti čemu jsme dříve protestovali, žádný systém jsme neporazili. Pouze jsme vyměnili jména a stranické barvy.

Není přitom jen publicistickou nadsázkou, že politici ovlivňují vztah svých příznivců k pravidlům. Výzkum publikovaný v časopise American Political Science Review na konkrétním americkém případu přinesl kauzální důkazy, že veřejné výzvy politického lídra mohou ovlivnit i skutečné nedodržování pravidel.

Politik společnosti neukazuje pouze to, co si má myslet. Svým jednáním také posouvá hranici toho, co její část začne považovat za přijatelné. Poslanec, který se podílí na tvorbě zákonů, proto nenese menší odpovědnost než běžný občan, ale větší politickou odpovědnost. U čelního představitele strany, která má motoristy přímo ve svém názvu, by měl být respekt k pravidlům silničního provozu samozřejmostí.

Značné části voličů Motoristů však zjevně stačí žalostně málo. Stačí hlasitý politický křikloun, který někoho provokuje, zásadně se neomlouvá a každou oprávněnou kritiku převlékne za útok nepřátelských elit. Arogance se pak vydává za odvahu, neschopnost přiznat chybu za pevný charakter a porušování pravidel za vzpouru proti systému.

Takoví voliči nepožadují stejná pravidla pro všechny. Požadují výjimku pro člověka, kterého si vybrali jako symbol vlastního vzteku. Tím však nedokazují, že chtějí změnit politickou kulturu. Dokazují pouze, že jsou ochotni přijmout stejné výmluvy a stejný dvojí metr, jakmile je používá někdo z jejich tábora.

A právě v tom je celá nehoda společensky závažnější než samotný střet na křižovatce. Jedno možné porušení předpisů vyšetří policie. Mnohem hůř se napravuje společnost, která přestane posuzovat jednání podle stejných pravidel a začne je posuzovat podle toho, kdo seděl za volantem.