Článek
Rok 2025 se v Evropě nese v duchu sebechvály. Mluvíme o rekordních posunech v lidských právech, o rovnosti, o bezpečí žen, o jemnostech každodenní komunikace. Jenže tato civilizační debata začíná a končí uvnitř vyspělého světa. Jakmile člověk otočí pohled směrem do východní části Demokratické republiky Kongo, ocitne se v realitě, která popírá všechno, čím se moderní společnost chlubí.
Tam totiž neplatí ani právní řády, ani sociální normy, ani představa, že žena má právo na bezpečí. Ve východních provinciích Konga je znásilnění běžnou součástí života. Nejde o výjimečné útoky, ale o systém. O realitu, která se v některých oblastech stala standardem. O svět, kde křivda ženy není tragédií – ale očekáváním. Ženské tělo se stalo terénem, na němž se vede boj o moc, území a kontrolu.
Tato situace nevznikla během jedné generace. Je to výsledek dlouhé historie násilí. Staletí kolonizace, otrokářských nájezdů, cizího vykořisťování, genocid, rozpadů států a moderních ekonomických konfliktů vytvořily prostor, v němž se násilí normalizovalo. A především – prostor, v němž ženy zůstaly zcela bez ochrany. Armáda, která by je měla chránit, často selhává. Milice, které bojují o území, využívají sexuální násilí jako nástroj. A stát, který by měl hájit spravedlnost, v mnoha případech neexistuje.
Evropa mezitím řeší genderové rovnosti, jazykové nuance a kulturní citlivost. Spojené státy vedou geopolitické strategie. Čína těží koltan. A Kongo – země bohatá na nerostné suroviny, které pohánějí elektroniku celého světa – zůstává v chaosu, který nejvíce dopadá na ženy.
Je proto nutné znovu se ptát, jak je možné, že v roce 2025 existuje část světa, kde je znásilnění nejen zbraní války, ale i společenskou normou. A jak je možné, že tato realita proniká do titulních stran jen tehdy, když se světem mihne krátká reportáž o masakru nebo humanitární krizi.
Abychom pochopili, proč je sexualizované násilí v Kongu tak normalizované, musíme se vrátit hlouběji. Mnohem hlouběji.
Země, kde moc znamená vlastnit lidské tělo
Východní Kongo je dnes jedním z nejnestabilnějších regionů na světě. V regionu působí desítky ozbrojených skupin, od milic napojených na místní etnika až po povstalecké hnutí M23. Situaci dál komplikuje také část konžské armády, některé jednotky jednají samostatně a bez jasného velení. Výsledkem je prostředí, které organizace OSN označují jako zónu bezpráví. V takovém prostředí je žena vždy nejslabším článkem.
Jedním z klíčových faktorů je ekonomický model celé oblasti. Východní Kongo je mimořádně bohaté na nerostné suroviny, zejména na ty, které jsou klíčové pro moderní elektroniku. I proto se v řadě regionů rozšířila těžba pod kontrolou milicí. Ozbrojené skupiny přímo ovládají ložiska koltanu, zlata nebo wolframu a svůj provoz financují nátlakem na místní obyvatele. Studie zveřejněná na ScienceDirect uvádí, že v těchto oblastech je výskyt sexuálního násilí výrazně vyšší než ve zbytku regionu.
Dalším aspektem je masové vysídlení. Miliony lidí opustily své domovy a žijí v provizorních táborech. Spí v jednoduchých přístřešcích bez soukromí. Podle humanitárních organizací se v takových podmínkách riziko útoků na ženy rychle zvyšuje. Ztráta komunity a rozpad běžných vazeb z tábora dělají místo, v němž se násilí stává běžnou součástí života.
Historické pozadí je hluboké. Belgická koloniální správa v 19. a 20. století byla jednou z nejtvrdších v Africe. Miliony lidí zemřely při nucené výrobě kaučuku a místní struktury byly systematicky rozbíjeny. Po získání nezávislosti se země propadla do série konfliktů, převratů a občanských válek. Koloniální jizvy se nikdy nezacelily – naopak se přetavily v nové formy násilí.
Pokud někdo vyrůstá v prostoru bez funkčních institucí, kde se běžně uplatňuje síla a kde se respekt prosazuje zbraní, přenese tento způsob jednání i mimo frontovou linii. Násilí se pak stává součástí běžného života.
Zdravotnická data to potvrzují. Lékaři bez hranic uvádějí, že jen v okolí Gomy ošetřili za první půlrok 2025 více než devět tisíc žen po sexuálním útoku. V mnoha regionech se útoky ani nehlásí – buď kvůli strachu, nebo kvůli tomu, že neexistuje policie, která by případ vyšetřila. OSN ve svých zprávách otevřeně uvádí, že většina pachatelů zůstává bez trestu. Beztresnost se tak stává součástí místní kultury.
Svět se dívá jinam. Ženy platí nejvyšší cenu
Sexualizované násilí v Kongu není jen vedlejším produktem války. Je to mechanismus kontroly. Je to způsob, jak ovládnout oblast, potrestat nepřítele, zastrašit komunitu nebo demonstrovat moc. A když se tato logika zakoření do společnosti, je velmi těžké ji vymýtit.
Mezinárodní angažovanost je přitom slabá. Kongo je pro svět důležité kvůli surovinám, ne kvůli lidským právům. Pomoc přichází, ale většinou má podobu humanitárních zásahů – nikoliv systémových řešení. Když se svět zaměřuje na klimatické změny, pandemie nebo velké geopolitické konflikty, v Kongu zůstává civilizace stále na okraji. A ženy tam žijí v realitě, která by byla brutální i pro středověkou Evropu.
Tento text nepřináší řešení. Ani ho přinést nemůže. Ale ukazuje realitu, kterou moderní svět raději nevidí.
