Článek
Judith se po dvou měsících vrátila domů, strach ale nezmizel. Holčička, která před kamerou působila jako veselé a bezstarostné dítě, si ze stresu začala vytrhávat řasy a dokonce vousky své kočce. Otcovy výhrůžky přitom nebyly žádným tajemstvím. Slyšeli je příbuzní, přátelé i lidé z Judithina pracovního okolí. I přesto však tragédii nikdo nezabránil.
Instalatér Peter Kivlen se léta s Jozsefem Barsím kamarádil. Později vzpomínal, že mu muž snad pětsetkrát řekl, že svou manželku zabije. Kivlen se ho snažil uklidňovat a připomínal mu dceru, které otec říkal „maličká“. „Když ji zabiješ, co bude s tou tvojí maličkou?“ ptal se ho. Barsiho odpověď byla podle Kivlena děsivě jednoduchá: „Musím zabít i ji.“ Jindy měl vyhrožovat, že zabije sebe a Judith a manželku Marii nechá naživu, aby trpěla. V červenci 1988 své výhrůžky uskutečnil. Policie dospěla k závěru, že nejprve zastřelil manželku a dceru a následně obrátil zbraň proti sobě. Judith našli v její posteli nedaleko růžové televize, kterou jí podle sousedky otec kdysi koupil jako omluvu poté, co ji v záchvatu vzteku tahal za vlasy.
Před kamerou byla veselým dítětem
Judith se narodila 6. června 1978 jako jediné dítě Jozsefa a Marie Barsiových, maďarských emigrantů, kteří po událostech roku 1956 odešli do Spojených států. Matka od začátku toužila po tom, aby její dcera prorazila jako herečka. Strýček malé Judith tomu příliš nevěřil a svou sestru Marii upozorňoval, že šance na úspěch je mizivá.
Judith Barsiová
Holčičky si však jako pětileté všiml filmový štáb při natáčení reklamy a brzy začala dostávat další nabídky. Během několika let se objevila v desítkách reklam a později získala role v seriálech Na zdraví, Detektiv Remington Steele s Piercem Brosnanem či Pásmo soumraku a ve filmech jako Čelisti: Odplata nebo Tygří oči. Přestože jí bylo deset let, díky drobné postavě mohla hrát sedmileté či osmileté děti. Její roční příjem byl odhadován přibližně na 100 000 dolarů (což byly v té době opravdu nemalé peníze) a pomohl rodině pořídit dům v losangeleské čtvrti West Hills. Její agentka Ruth Hansenová ji znala jako „veselou, šťastnou holčičku“. Během posledního roku svého života se však Judith začala měnit.
Výhrůžka nožem ji pronásledovala i po odletu
Zlom byl podle agentky patrný ještě před začátkem natáčení snímku Čelisti: Odplata. Před odjezdem jí otec pohrozil nožem a ani vzdálenost několika tisíc kilometrů Judith pocitu strachu a nebezpečí nezbavila. Po skončení natáčení navštívila s matkou příbuzné v New Yorku, kde s otcem telefonovala. „Pamatuj na to, co jsem ti řekl před odjezdem,“ připomněl jí podle Josepha Weldona svou předchozí výhrůžku. Judith se rozplakala a utekla do ložnice. Matka s dcerou nakonec návštěvu zkrátily a vrátily se do Kalifornie.
Otec se zároveň snažil dceřin život kontrolovat a dokázal vybuchnout i kvůli maličkostem. Když jí Maria koupila draka a Judith se bála, že ho otec zničí, měl jej podle svědectví sousedky úmyslně rozlámat. To, co navenek působilo jako snový život úspěšné dětské herečky, se pak doma měnilo na nejhorší noční můru.
„Bojím se jít domů“
Jozsef Barsi byl podle lidí ze svého okolí hodně vznětlivý a jeho výbuchy vzteku bývaly spojovány mimo jiné i s alkoholem. V minulosti byl podle dobového článku třikrát zatčen za řízení pod vlivem alkoholu; některými historkami o násilí se naopak zřejmě chlubil, aniž by na nich byla špetka pravdy. Maria už v prosinci 1986 podala na manžela policejní oznámení. Uvedla, že jí několik let vyhrožoval smrtí, že ji opakovaně škrtil a mlátil do obličeje. Policisté tehdy nezjistili viditelné zranění a Maria se nakonec rozhodla, že nebude požadovat trestní stíhání. Jozsef na nějakou dobu přestal pít, napětí v rodině však podle příbuzných nezmizelo. Judith už o situaci doma mluvila i před rodinnými přáteli. „Bojím se jít domů. Tatínek je nešťastný. Je zas každý den opilý a já vím, že chce zabít maminku,“ řekla známým, kteří bydleli opodál. Její psychické potíže se postupně zhoršovaly a agentka si všimla, že si holčička vytrhala všechny řasy.
Agentka už nemohla mlčky přihlížet
V květnu 1988 měla Judith absolvovat pěvecký konkurz pro animovaný film. Právě tehdy Ruth Hansenová pochopila, že situace už překročila všechny rozumné meze. „Tehdy jsem si uvědomila, jak špatně na tom Judith je. Hystericky plakala, nemohla mluvit,“ vzpomínala. Agentka naléhala na Marii, aby dceru odvedla k dětské psycholožce. Podle Hansenové jí terapeutka po prvním setkání zavolala a oznámila, že jde o mimořádně závažné psychické a emocionální problémy a že případ musí nahlásit sociální službě. Losangeleský úřád peče o dítě (Department of Children’s Services ) tak o rodině věděl. Maria úřadu podle jeho pozdějšího vyjádření sdělila, že má plán, který považuje za bezpečný, a hodlá se od manžela postupně oddělit. A tak byl případ zhruba o měsíc později uzavřen.
Lidé kolem malé Judith tedy před nebezpečím oči nezavírali: zasáhla agentka, psycholožka podala hlášení a úřad na ochranu dětí měl veškeré potřebné informace o rodinných problémech malé herečky. Přesto dívka zůstala v prostředí, kde vládl strach, napětí a násilí.Nemohla pořádně jíst, špatně spala a neustále plakala.
Matka s dcerou měly pronajatý byt, otce ale neopustily
Maria skutečně podnikla několik kroků, aby pak mohla manžela opustit. V květnu si pronajala byt v Panorama City, kam s Judith přes den odcházely, večer se však vracely domů. Agentka ji přemlouvala, aby se od manžela definitivně odstěhovala. Maria váhala. V červnu podle Hansenové nechtěla odcházet před Judithinými narozeninami, v červenci se zase obávala, že přijde o rodinný dům a majetek, který získali díky dceřině kariéře. Policejní detektivka Sandra Palmerová později připustila, že spouštěčem otcova výbuchu násilí mohlo být právě zjištění, že se Maria chystá odejít, požádat o rozvod nebo že Judith navštěvuje psychologa. Jisté to ale není a policie přesný motiv nedokázala určit.
V pondělí 25. července Judith nepřišla na domluvenou schůzku ve studiu Hanna-Barbera. Když se po ní agentka sháněla, Jozsef tvrdil, že dcera určitě na schůzku dorazí. Pak dodal, že se chce odstěhovat, ale nejprve se musí „rozloučit se svou holčičkou“. Vyšetřovatelka Sandra Palmerová později odhadovala, že Maria a Judith mohly být zavražděny už v pondělí 25. nebo právě v úterý 26. července. Je tedy možné, že v době telefonátu už jeho dcera nežila. Přesný čas smrti se však určit nepodařilo.
Tragédie, ze které mrazí
Ve středu 27. července kolem půl deváté ráno zalévala sousedka Eunice Dalyová svou zahrádku, když se odvedle ozvala hlasitá rána. Nad domem Barsiových vzápětí viděla stoupat kouř. Dalyová už předtím od Marie věděla, že jí manžel vyhrožoval nejen zabitím, ale také zapálením domu. Když proto běžela volat na tísňovou linku, napadlo ji podle její pozdější výpovědi jediné: „Udělal to. Zabil je a zapálil dům, přesně jak vyhrožoval.“ Jeden ze sousedů se ještě pokusil dostat dovnitř zadními dveřmi se zahradní hadicí, hustý kouř mu však zabránil pokračovat. Po uhašení požáru našli hasiči uvnitř těla Marie a Judith.
Jozsefovo tělo objevili v garáži. V ruce měl pistoli ráže .32 a přibližně metr od něj byl pohozen kanystr na benzín. Podle policejní rekonstrukce zapálil těla své ženy a dcery a poté odešel do garáže, kde se střelil do hlavy. Judith našli v její posteli s modrými nebesy vedle její oblíbené růžové televize. Mariino tělo leželo na chodbě. Výhrůžky, které příbuzní, přátelé a lidé z Judithina okolí poslouchali celé roky, se tak naplnily do slova a do písmene.
Judith Barsiová se premiéry svého posledního filmu nedožila. V animovaném snímku Všichni pejskové jdou do nebe namluvila osiřelou holčičku Annu Marii. Smrt malé herečky zasáhla i členy animačního týmu, kteří při práci na scénách s její postavou museli dál poslouchat nahrávky jejího hlasu. Podle režiséra a producenta Garyho Goldmana pro ně bylo pokračování v práci natolik bolestné, že si tým přibližně na dva týdny vzal od scén s Annou Marii pauzu. Teprve poté se k nim dokázali vrátit a film dokončit. Všichni pejskové jdou do nebe měli ve Spojených státech premiéru 17. listopadu 1989, více než rok po Judithině smrti.
Seznam použitých zdrojů: Collider.com, Los Angeles Times, People.com, Far out magazine.uk
