Článek
Jedná se o jeden u nejneuvěřitelnějších příběhů útěku z SSSR, jakoby vystřižený z hollywoodského akčňáku. Co této akci předcházelo? Které vojenské vybavení se pak dostalo do rukou amerických konstruktérů?
Viktor Bělenko se narodil v roce 1947 v Nalčiku do obyčejné rodiny obyčejného sovětského dělníka. Když se jeho rodiče rozvedli, matka chlapce opustila a ten byl vychováván nejprve prarodiči a později otcem a nevlastní matkou. Malý Viktorek už od školky snil o tom stát se pilotem a v roce 1967 nastoupil na Armavirskou leteckou školu, kterou úspěšně dokončil v roce 1971. Bělenko si získal přízeň vedení, byl přijat do Komunistické strany Sovětského svazu (KSSS).
Viktor Bělenko
V roce 1975 mu na jeho žádost přidělili místo vedoucího pilota u stíhačky MiG-25 ve vojenské jednotce na Dálném východě v Přímořském kraji. Zároveň mu přislíbili, že se brzy stane šéfem eskadry. Čas ubíhal a slíbené povýšení se jaksi nekonalo.
Úprk a let stíhačkou ve výšce 30 metrů
Jednou, když se Viktor Bělenko po týdenní dovolené vracel zpět do vojenské jednotky, ve vlaku se rozpovídal s nějakým neznámým mužem. Ten hodně barvitě vyprávěl, jak jsou Američané ochotni platit téměř zlatými cihlami každému, kdo jim poskytne informace o sovětské vojenské technice. A tak se v hlavě Viktora Bělenka začal rodit plán na útěk.
6. září 1976 měl 29letý Viktor Bělenko spolu s kolegou naplánovaný cvičný let se stíhačkami MiG-25 z vojenského letiště Sokolovka poblíž Vladivostoku. Nic ale nešlo podle plánu. Bělenko se téměř hned pokusil svému kolegovi ztratit a pak během mžiku sestoupil do výšky 30 metrů, aby ho nezachytily radary, a otočil to směr Japonsko. Cestou mu došlo téměř všechno palivo, a tak musel přistát na nejbližším letišti Hakodate na ostrově Hokkaidó.
přistání MiG v Japonsku
Jakmile vystoupil z letadla, vystřelil Viktor Bělenko dvakrát do vzduchu ze své pistole a pak ji zahodil tak, aby to všichni kolem viděl. Kolem něj se shromáždili japonské vojenské jednotky, od kterých si vyžádal setkání s představiteli USA. Když američtí diplomaté dorazili na místo, bez okolků je požádal o politický azyl v USA. Bělenko to vysvětloval mimo jiné tím, že je nespokojen se sovětským systémem, ve kterém vše nejlepší dostávala nomenklatura, zatímco obyčejní lidé nemají nic a ani prvotřídní odborníci nemají na to, aby si zařídili kvalitní život, mohli si koupit, co chtějí, nebo jet kamkoliv na dovolenou. Dodal, že ho v SSSR nic nedrží a nic ho netáhne zpátky, jelikož svou manželku nikdy nemiloval a vztah s nevlastní matkou byl prý také na bodu mrazu.
Zpočátku nikdo v útěk sovětského letce nevěřil. Všichni si mysleli, že přistání na japonském letišti bylo vyvoláno technickými problémy nebo že stíhačka byla sestřelena a držena jako rukojmí. Ale Bělenko několikrát veřejně potvrdil, že se pro tento krok rozhodl svobodně a zcela sám.
Vytoužený MiG v rukou USA
O získání technických parametrů MiG-25 usilovaly zpravodajské služby mnoha zemí už hodně dlouho. Proto po předání utajované sovětské stíhačky, která na svou dobu měla dost neobvyklou konstrukci a dosahovala obrovské rychlosti, nebyl problém poskytnout Viktoru Bělenkovi nejen azyl, ale dokonce občanství USA. Ba co víc - udělal to osobně tehdejší prezident USA Jimmy Carter. Rovněž byl pro něj zřízen svěřenecký fond zaručující mu pohodlný život v následujících letech. Po své dezerci byl v USA pět měsíců vyšetřován a vyslýchán, poté několik let fungoval jako informátor.
Co se týče stíhačky, tak MiG byl rozmontován, prozkoumán a pak vrácen do Sovětského svazu ve třiceti bednách. Viktor Bělenko si před odletem přibalil i pilotní příručku pro MiG-25, jelikož počítal s tím, že americkým pilotům pomůže při hodnocení a zkoušení letounu. Japonsko ovšem povolilo USA pouze technické prozkoumání stíhačky a pozemní testy radaru a motorů.
Nový život i nová manželka
Po několika měsících pobytu Viktora Bělenka ve Spojených státech informovali zaměstnanci tajných služeb, že bude potřeba alespoň další rok spolupráce, aby mohli získat veškeré informace, které potřebuji. Pro adaptaci na nový život v Americe se Bělenka ujal plukovník letectva ve výslužbě, který mu pomohl získat řidičák, procestoval s ním řadu měst, ale také ho poprvé vzal do nákupního centra, které se jen hemžilo obchody a zbožím, o kterém se sovětským občanům může pouze zdát. Pak si ale spolu zajeli i do „města hříchů“ - do Las Vegas, kde navštívili některá casina. V motorestu pak Viktor Bělenko potkal svou budoucí manželku, která tam pracovala jako servírka.
Příběh V.Bělenka v USA
Rok poté začal Viktor Bělenko pracovat jako inženýr v oboru letecké a kosmické techniky. Také fungoval jako poradce pro americké letectví a přednášel taktiku leteckého boje na jedné z vojenských akademií.
Postupem času však jeho znalosti zastaraly, a tak začal přednášet o zvycích a tradicích v SSSR, ale po rozpadu Sovětského svazu ani o tyto přednášky už nebyl zájem. Viktor Bělenko se definitivně usadil v Americe.
Následky úprku s MiGem
Útěk Viktora Bělenka vyvolal v Sovětském Svazu hodně povyku. Hodně dlouho se jeho čin snažili zamlčet, do tisku se informace dostala s velkým zpožděním. Vysoce postavení funkcionáři se postarali, aby se široká veřejnost o tomto incidentu prakticky nic nedozvěděla. Na oficiální úrovni ale byl Viktor Bělenko odsouzen za vlastizradu k nejvyššímu trestu in absentia. V Rusku je dodnes považován za zrádce a dezertéra.
Po jeho útěku z příhraničních vojenských letových objektů byli přesunuti všichni svobodní (i ti rozvedeni) piloti jakožto „morálně nestabilní“. Zároveň s v SSSR začalo urychleně pracovat na vzniku nové stíhačky. Jelikož moc dobře věděli, že američtí konstruktéři maximálně dopodrobna prozkoumali ukradený MiG-25, musel v SSSR vzniknout letoun MiG-31.
Na všech stíhačkách v SSSR bylo nutné rychle vyměnit systém identifikace „svých“ a „cizích“ letounů, což státní pokladnu vyšlo na neuvěřitelné 2 miliardy sovětských rublů. Do stíhaček se začalo tankovat pouze tolik paliva, aby to vždy vystačilo jen na jeden cvičný let, nikoliv však na útěk mimo hranice SSSR.
Dále bylo na stíhačkách instalováno speciální tlačítko, které v extrémních případech umožňovalo sestřelit vlastní letadla. Piloti mu říkali „tlačítko Bělenka“.
Zdroje:
