Hlavní obsah
Lidé a společnost

Přesně před 85 lety se konala první československá mobilizace. Měla za cíl zachránit Sudety

Tlačítkem Sledovat můžete odebírat oblíbené autory a témata. Články najdete v sekci Moje sledované a také vám pošleme upozornění do emailu.

Foto: Shutterstock

Dne 20. května 1938 se v Československu odehrála první mobilizace od vzniku samostatného státu. Tato událost byla důsledkem květnové krize a rostoucího napětí vyvolaného nacistickým Německem.

Článek

Důvody pro mobilizaci byly vícevrstvé. Situace v Evropě se neustále zhoršovala, a to především kvůli expanzionistickým snahám nacistického Německa. Třetí říše prosazovala politiku „Heim ins Reich“ (Návrat do Říše), která měla za cíl připojit Sudety k Německu. Tento nárok vzbudil obavy v československé vládě, která odmítala územní ústupky.

V té době Československo už mělo svou armádu, kterou začalo formovat ihned po vyhlášení nezávislosti v roce 1918. Na jejím budování se podílela Francouzská vojenská mise, jež měla velký vliv na československý generální štáb. Po dokončení konsolidace a významném přezbrojení ve 20. a 30. letech se armáda mladého stala stala jednou z nejlépe vybavených v tehdejší Evropě. Sčítala více než 200 tisíc vojáků, kteří byli rozděleni na 17 pěších a 4 rychlé divize) a 50 tisíc záložníků.

Ve 30. letech začaly práce na výstavbě československého pohraničního opevnění. Zároveň v roce 1936 byl vypracován mobilizační plán, který stanovil svolání dalších více než 972 000 vojáků. Z toho 60 % mělo mířit na Moravu, 25 % do Čech a 15 % na Slovensko, především na hranice s Německem, Rakouskem a Maďarskem i Polskem.

Květnová krize jako předzvěst války

Koncem jara roku 1938 se ale odehrála tzv. květnová krize. Jednalo se o relativně krátké období mezinárodního napětí, jež bylo vyvoláno informacemi o pohybech německých vojsk proti Československu. Tyto zprávy byly vnímány jako přímá hrozba s možností vyhlášení války v Evropě. Ve snaze bránit své území a suverenitu čelila československá vláda rostoucímu nebezpečí a rozhodla se pro mobilizaci. Mobilizace znamenala povolání vojáků a přípravu armády na případný vojenský konflikt. Bylo to první vážné varování pro Německo, že Československo je připraveno se bránit.

O první částečné mobilizaci československá vláda rozhodla na mimořádném zasedání 20. května 1938. Následně byla vyhlášena ostraha hranic. Následky těchto rozhodnutí byly mnohem dalekosáhlejší, než tehdejší politici předpokládali. Na jedné straně posílila morálku a sebevědomí československého obyvatelstva, které se vidělo jako obránce své nedávno získané vlasti. Mobilizace také ukázala světu, že Československo je ochotno bojovat za svobodu a nehodlá ustoupit požadavkům nacistického Německa. Na druhé straně se však ukázalo, že armáda nebyla zcela připravena na vojenský konflikt a teprve v průběhu květnové krize ze odhalily některé nedostatky ve výzbroji a výcviku.

Po částečné mobilizaci získala Sudetoněmecká strana (SdP), jež v té době sčítala až 1,3 členů, skoro 90 % hlasů německých voličů v komunálních volbách. Tehdejší československá média mluvila o částečné mobilizaci jako o porážce Německa.

O nás bez nás

Avšak to, co se na vnitřní politické scéně jeví jako významný posun či dokonce triumf, na mezinárodní politické scéně pak může vypadat zcela bezvýznamně. A nakonec ani všeobecná mobilizace Československa, která proběhla 23. září 1938 a republika pak vstoupila do branné pohotovosti, zemi neubránila před německou agresí. Po mnoha diplomatických jednáních a tlaku mezinárodního společenství byla nakonec 30. září 1938 podepsána Mnichovské dohoda, která de facto povolovala Německu přisvojit si Sudety. Tato dohoda byla považována za zradu ze strany západních mocností a znamenala obrovskou ztrátu území pro Československo.

Mobilizace však také ukázala, že mezinárodní spojenci nejsou připraveni československou republiku bránit a že diplomatické úsilí může selhat v situaci, kdy (lidově řečeno) jde „do tuhýho“.

I přesto ale první československá mobilizace 20. května 1938 představovala významný okamžik v dějinách země. Byla to reakce na narůstající hrozbu ze strany nacistického Německa a snaha hájit územní integritu a suverenitu. I když nakonec mobilizace nepřerostla ve skutečný vojenský konflikt, ukázala rostoucímu nacistickému Německu, že Československo je připraveno bránit se a není ochotno ustoupit.

A co si myslíte vy? Mělo tehdejší Československo proti Německu šanci? Změnilo by se něco, kdyby se evropské země zachovaly jinak? Napište nám do diskuze!

Zdroje:

https://web.archive.org/web/20171224213650/https://legacy.blisty.cz/files/2008/10/11/atm_200809_90-vyroci_8.pdf/

http://www.vhu.cz/castecna-mobilizace-v-kvetnu-1938-od-domnenek-k-faktum/

https://cs.wikipedia.org/wiki/V%C5%A1eobecn%C3%A1_mobilizace_v_roce_1938

Máte na tohle téma jiný názor? Napište o něm vlastní článek.

Texty jsou tvořeny uživateli a nepodléhají procesu korektury. Pokud najdete chybu nebo nepřesnost, prosíme, pošlete nám ji na medium.chyby@firma.seznam.cz.

Reklama

Sdílejte s lidmi své příběhy

Stačí mít účet na Seznamu a můžete začít psát. Ty nejlepší články se mohou zobrazit i na hlavní stránce Seznam.cz