Článek
Konec druhé světové války se stal okamžikem, který spojil celý svět. Až na Rusko. Zatímco Evropa vzpomíná na porážku 8. května, Moskva slaví 9. května. A ne jen tak nějak – každoroční pompézní vojenská přehlídka na Rudém náměstí je spíš přehlídkou velkomocenské síly než pietou za padlé. Není to náhoda. Je to doklad ruské potřeby vymezovat se – vůči času, vůči pravidlům a hlavně vůči Západu.
Moskva chtěla vlastní kapitulaci. Tak si ji zařídila
Základní historická fakta nejsou nijak sporná. Německo kapitulovalo 7. května 1945 ve francouzské Remeši před západními spojenci. Dokument vstoupil v platnost 8. května ve 23:01 středoevropského času. Ale ano, tedy už 9. května moskevského času. Sověti ale s formou kapitulace nebyli spokojení. Stalinovi a spol. se nelíbilo, že se to vše odehrálo bez bezprostřední účastí SSSR. Chtěli vlastní verzi dějin – tak si ji vytvořili.
A tak se o den později konala druhá, „plnohodnotná“ kapitulace v Berlíně, tentokrát před zástupci Sovětského svazu. Josif Stalin si to opět zařidíl podle sebe. A od té doby slaví Rusko konec války 9. května – ne kvůli přesnosti, ale kvůli prestiži. Už tehdy to byla otázka ega.
Z války do kultu. A z kultu do národní identity
V 60. letech tehdejší sovětský vůdce Leonid Brežněv z 9. května udělal oficiální státní svátek. Což se stalo odrazovým můstkem pro to, co dnes známe jako kult Velké vlastenecké války. Nešlo už jen o připomínku porážky fašismu. Tady už šlo o vlastní vítězství. Šlo o upevnění obrazu Sovětského svazu jako spasitele celé Evropy (ne-li celého lidstva). Vítězství se přetavilo v mýtus. Historie se upravila, kde bylo potřeba, a obraz sovětského vojína a osvoboditele se stal nedotknutelným.
Za Putina se tento mýtus změnil v nástroj propagandy. Den vítězství je dnes výkladní skříní militarismu, nacionalismu a imperiální nostalgie. Z války, která měla být „už nikdy více“, se stala válka, na kterou má být Rusko hrdé. A především válka, kterou podle ruského narativu vyhrálo se facto samo – bez pomoci Západu, možná dokonce navzdory němu.
Svět si připomíná oběti. Rusko se předvádí
Zatímco Evropa 8. května klade věnce a mlčí za padlé, Rusko 9. května vytahuje tanky, rakety a choreografii jako z Hollywoodského bijáku. Televize ukazuje veterány s metály (ale mlčí se o tom, jak tito staří lidé přežívají po zbytek roku, kdy už o ně nikdo nestojí) i vlající trikolóry (a poslední léta i sovětské rudé vlajky), ale hlavní roli hraje armáda. Místo smutku demonstrace síly. Místo reflexe – přehlídka. Válka jako identita. Mír jako slabost.
Tento rozdíl není náhodný. Putinovské Rusko má potřebu vymezovat se téměř ve všem. Jiný čas, jiný výklad dějin, jiný svátek. Nejde jen o datum – jde o celé pojetí historie. Pokud Západ říká černá, Rusko musí říct bílá.
Symbol odporu. Nebo komplex?
9. květen je pro Rusko víc než jen připomínka historické události. Je to zrcadlo, ve kterém se Rusko vidí tak, jak se vidět chce: jako vítěz, jako morální maják, jako síla, kterou je třeba respektovat. Bez ohledu na fakta, kontext nebo názory ostatních.
A právě proto nemůže slavit 8. května jako ostatní. Protože Rusko není jako ostatní. Nikdy nechtělo být. A dnes už ani nemůže. V tom je možná ten pravý tragikomický rozměr ruské historie – potřeba být jiný za každou cenu. I kdyby to znamenalo žít v jiném čase, v jiné verzi dějin a v jiném světě.
Putin dnes navíc používá odkaz na Velkou vlasteneckou válku jako klíč k ospravedlnění agrese vůči Ukrajině. „Denacifikace“ se stala prázdným heslem, které má maskovat imperiální expanzi. Ukrajinci, kteří si 8. května připomínají konec druhé světové války spolu s ostatní Evropou, jsou v ruské propagandě označováni za nástupce nacistů. Z války proti Hitlerovi se tak stala nálepka, kterou si Kreml lepí na jakýkoliv konflikt, kde se postaví proti Západu. Stejná slova, jiný smysl – a z tragické historie je opět jen zbraň.
Evropa by ale neměla nad tímto přepisováním dějin jen krčit rameny. Pokud dovolíme, aby se z 9. května stal nástroj propagandy a manipulace, dáváme prostor novým agresím. Kdo si ohýbá minulost podle potřeby, ten si stejně snadno přiohne i budoucnost.
Infobox: Konec války? Jak kde. A jak pro koho.
7. 5. 1945
Německo kapituluje v Remeši před západními spojenci. Sověti nejsou spokojeni: chtějí vlastní verzi.
8. 5. 1945
Konec války pro většinu Evropy. Kapitulace vstupuje v platnost ve 23:01 SEČ.
9. 5. 1945
V Moskvě už je po půlnoci – Sovětský svaz slaví vítězství jinak. A sám.
9.5.1945
Opětovná oficiální kapitulace v Berlíně za účastí představitelů SSSR.
1965
Brežněv z 9. května dělá oficiální svátek, kult Velké vlastenecké války sílí.
Po roce 2000
Putin mění Den vítězství na velkomocenský manifest. Přehlídka místo piety, síla místo soucitu.
Seznam použitých zdrojů:
https://cs.wikipedia.org/wiki/Druhá_světová_válka
https://cs.wikipedia.org/wiki/Akt_bezpodmínečné_kapitulace_nacistického_Německa
https://cs.wikipedia.org/wiki/Den_vítězství
