Článek
Většina současných afrických států je velice konzervativní, a tak jsou tu témata, jež vyvolávají vlnu nevole. Třeba otázka homosexuálních vztahů. Některé země LGBT svazky postavily mimo zákon proto, že odporují náboženským směrnicím (ať už těm křesťanským, nebo islámským), jiné kvůli totalitní vládě. Ale i v relativně svobodných zemích se o těchto věcech příliš nemluví.
A když už ve společenské debatě zazní slovo „homosexualita“, většina veřejných činitelů se postaví na zadní a ohradí se, že celé je to „neafrické“ a pro africkou kulturu a společnost zcela cizí. Je to však názor, jenž přepisuje dějiny a přikrývá fakta. Fakta, jež nepotěší mocné ani ideology.
Pravdou totiž je, že v mnoha komunitách napříč celou Afrikou měly svazky mezi dvěma ženami pevnou sociální funkci i byly zcela akceptovány tehdejší společností. Nešlo však nutně o vztah z čiré lásky, občas to byl způsob, jak zachránit rodinu, zajistit pokračování rodu, zachovat majetek či upevnit své postavení ve společnosti.
Kolonialismus a misionáři však tyto zvyky potlačili a pak je začali označovat za „cizorodé“. Dnes se o daném sociálním jevu téměř nemluví, přestože o tom existuje celá řada archivních a etnografických záznamů.
Když si žena zaplatí nevěstu
V mnoha kmenech napříč celou Afrikou platilo, že ten, kdo uhradí lobolu – neboli výkupné – získává práva nejen na nevěstu, ale pak i na dědictví a její děti. Takže bezdětná žena si mohla vzít za manželku nějakou dívku. Pokud její rodina se sňatkem souhlasila a svazku požehnal i šaman, byl tento vztah zcela legitimní. Svatební obřad pak probíhal úplně stejně jako u heterosexuálních párů.
Bezdětná žena si tak získala nejen pomocnici v domácnosti, ale později zastávala funkci otce dětí své manželky, které nesly i její jméno. Často se tak jednalo především o způsob zajištění rodové kontinuity a majetkového přenosu. Dochovala se o tom řada etnografických záznamů z Nigérie, Keni či Jihoafrické republiky. Dnes o tom ale politici mluví velice neradi – v řadě zemí se jedná o velmi citlivé téma, jelikož odporuje současným směrnicím.
Emancipace po africku
V patrilineárních afrických společnostech, kde ženy obvykle neměly nárok na půdu či majetek, manželství s jinou ženou poskytovalo cestu k nezávislosti a autoritě. Žena, která pak zastávala mužskou funkci, mohla spravovat statek, obstarávat domácnost a navíc při kmenových radách měla stejné rozhodovací právo jako muži.
Pro ženy uvězněné v nedobrovolných a nešťastných tradičních heterosexuálních svazcích to byla praktická cesta, jak obnovit své sociální i materiální postavení. Důležité však bylo, aby svazek ženy se ženou schválil šaman či rada starších. Pokud se tak stalo, nikdo z vesničanů nesměl jejich postavení zpochybňovat.
V jižních regionech Afriky se lesbické vztahy tolerovaly v případě, že jedna z těchto žen měla dítě s jakýmkoli mužem z rodiny své manželky. Opět se tu tedy jednalo o zachování rodu. Zároveň se udržovala porodnost – v té době více dětí znamenalo více pomocníků v domácnosti. Někde ženy mohly samy rozhodnout, která z nich bude rodit děti.
Jinde byly sociální role rozděleny mnohem přísněji – žena, jež zastávala mužskou roli a před svatbou zaplatila lobolu, se měla i nadále chovat jako muž, pracovat na poli nebo dokonce i lovit, ale také se účastnit vesnických rad, kde většinou bývali přítomní jen muži. Její manželka pak zůstávala doma, starala se o domácnost a rodila děti.
Láska kvete v každém věku
Samozřejmě zdaleka ne všechny tyto svazky se uzavíraly z praktických důvodů. Během svých výzkumů dokázali historici a etnografové zdokumentovat řadu lesbických vztahů založených na lásce, ale také na kulturní tradici. Například v Lesothu v místních kmenech existovala tradice, kterou evropští výzkumníci pojmenovali mummy-baby. Část vesnic tu byla vyhrazena pro osamělé starší ženy.
Když místní dívky dosahovaly puberty, docházely za těmito ženami, které je vychovávaly a zasvěcovaly do tajů dospělého života. Tyto vztahy pak někdy přerůstaly v něco hlubšího – docházelo na něžnosti, doteky i fyzickou blízkost. Někdy dokonce pak tyto ženy tvořily pár. Evropští misionáři o tom psali se správným křesťanským pohoršením a označovali to za „nemorální zvyky“, zatímco místní to vnímali spíše jako součást dospívání, iniciačních rituálů a přechodových praktik. Tyto projevy náklonnosti se staly součástí kulturního rámce a nebyly ze strany společnosti nijak odsuzovány.
Teprve až Evropané během kolonizace tyto jevy přejmenovali a stigmatizovali, ačkoli dříve byly funkčním a zcela běžným prvkem společenského života. Posun od pochopení a přijetí k nesnášenlivosti a nenávisti je jednou z nejsmutnějších epizod historie sexuálních vztahů v Africe.
Sangomy a duchové: lesbické vztahy jako posvěcení
Lesbické poměry byly mimo jiné velice rozšířené mezi tradičními africkými léčitelkami, kterým se říkalo sangomy. Tyto vztahy jsou důkazem toho, jak těsně bylo v tradiční africké kultuře propojeno duchovno a sexualita. Mnoho národů věřilo, že duchové předků mohou „vstoupit“ do těla člověka a tím změnit jeho sociální roli či dokonce pohlaví. Pokud daný duch měl mužskou energii, pak žena, jejíž tělo „obsadil“, měla právo chovat se jako muž, dědit majetek či navazovat vztahy s jinými ženami, aniž by to kdokoliv pokládal za nevhodné. Naopak – tyto vztahy se považovaly za posvěcené a duchovně významné.
Některé sangomy se svými vztahy se ženami nijak netajily, ba co víc – v některých oblastech dokonce vznikala společenství těchto léčitelek. Obecně se dá říct, že u většiny afrických kmenů se sexualita nevnímala jako něco osobního či intimního, ale jako součást sociálního života, náboženství, duchovního světa a vztahu k předkům. Teprve s příchodem kolonizátorů a misionářů se tyto tradice začaly považovat za hřích a úchylku. To, co bylo kdysi běžnou součástí života, se proměnilo v tabu, v některých afrických zemích za to dnes hrozí trestní stíhání.
Současná situace: nenávist a represe
Právní realita v dnešní Africe totiž ostře kontrastuje s těmito tradicemi. V současnosti je ve více než polovině afrických států homosexualita postavena mimo zákon. Za porušení hrozí trest – od pokut až po vězení. V některých zemích dokonce hrozí trest smrti. Místní politici se často uchylují k homofobní rétorice, když se chtějí svézt na vlně populismu, upevnit svou moc či odvést pozornost od skutečných problémů.
Paradoxem je, že právě v těch zemích, které dnes mají nejtvrdší politiku vůči homosexuálům, nacházejí historici a antropologové nejvíc svědectví o existenci lesbických i gay svazků. Zákony, jež mají údajně „chránit tradiční hodnoty“, tak ve skutečnosti ignorují a popírají tradice, které tu byly dávno před koloniální nadvládou.
Zdroj:
