Článek
Začátek příběhu krejčího jménem Hugo Ferdinand Boss není ničím výjimečný – počátkem 20. století nastoupil do textilní fabriky, kde pracoval jako obyčejný dělník. Avšak právě tehdy se nadchl pro módu a krásné oblečení. Roku 1908 převzal po rodičích malou galanterii a v roce 1923 si otevřel vlastní krejčovství. Snil o velkém salonu, avšak nic nešlo podle plánu – Evropa se vzpamatovávala z první světové války, a tak nikdo neměl zájem o žádné módní trendy.
Bossovo krejčovství jakž takž přežívalo – budoucí legenda šila pracovní kabáty, montérky a pláštěnky. Hospodářská krize se však prohlubovala a v Evropě došlo de facto ke krachu textilního průmyslu. Malý podnik z města Metzingen měl nakročeno k bankrotu.
Náhle se však objevila nabídka, která změnila všechno. Měla nejen zachránit celou firmu, ale do budoucna vydělat slušné peníze a vystřelit malý rodinný podnik do výšin slávy. Hitler stál u moci, Německo se radikalizovalo a připravovalo na válku. A tak pochopitelně potřebovalo i nové uniformy – a to ve velkém. SS, Hitlerjugend, Wehrmacht – všichni chtěli vypadat jednotně, disciplinovaně a hrozivě.
Ilustrační fotografie
A tak Hugo Boss – který mimochodem už od roku 1931 byl horlivým členem nacistické strany NSDAP a Hitlera vždy veřejně podporoval – se chopil této jedinečné příležitosti. Jeho továrna získala lukrativní zakázky na šití uniforem pro nacistický aparát a Bossa vynesla z neznáma na vrchol. Místo dluhů se mohl těšit z nečekaného a vskutku závratného zisku.
Uniforma, která měla vyvolávat strach
Po letech začaly kolovat drby, že Hugo Boss osobně navrhl ikonickou černou uniformu SS, historici to však vyvrátili. Jejím autorem byl Karl Diebitsch (umělec a důstojník SS) společně s grafikem Walterem Heckem, který vytvořil i známé runové logo „SS“. Boss byl v tomhle příběhu spíš šikovný řemeslník než módní vizionář. Hugo zkrátka ony uniformy nenavrhl, v jeho továrně se šily podle cizího designu.
Výstava
Černá barva měla být symbolem autority a vyvolávat strach. Záhy se však ukázalo, že je to dost nepraktické – v létě se uniformy přehřívaly, a tak se němečtí důstojníci velice nedůstojně potili. Proto byly později nahrazeny šedou variantou. Ty černé tu však i nadále zůstaly – jen jako slavnostní oděv pro nejvýše postavené důstojníky SS. I přesto se tyto uniformy staly jedním z nejznámějších vizuálních symbolů nacistické moci – a Bossovo jméno s nimi navždy zůstalo spojené.
Válka, peníze a otrocká práce
Zatímco se začátkem války řada firem zkrachovala a jiné musely změnit zaměření, Bossovo krejčovství vzkvétalo. Čísla tu opět mluví sama za sebe – v roce 1932 pro Huga Bosse pracovalo pouze dvacet zaměstnanců.
Ilustrační fotografie
V roce 1944 jich bylo více než tři sta. Většinou se však nejednalo o Němce, ale o lidi z okupovaných zemí. Ba co víc – někdy to byli dokonce váleční zajatci či vězni z koncentračních táborů.
Historik Roman Köster, jenž roku 2012 vydal skandální bestseller Hugo Boss 1924–1945, tvrdí, že během války pro Huga Bosse pracovalo 140 nuceně nasazených Poláků a 40 francouzských válečných zajatců. Sice unikli koncentračním táborům, nakonec se ale neměli o moc lépe – u Huga Bosse je čekala práce v neúnosných podmínkách, na řádnou stravu nebo lékařskou péči mohli zapomenout.
Ilustrační fotografie
A zatímco oni hladověli, Boss vydělával hromadu peněz. Již v roce 1940 měla firma obrat přes milion marek – zhruba dvanáctkrát víc než před pár lety.
Nacista z přesvědčení, nikoli z donucení
Ano, mohli bychom oponovat, že během války neměli lidé na výběr a mnoho podniků chtě nechtě muselo pracovat pro dobro Říše. Jenže Bossovo členství v nacistické straně nebylo výsledkem politického nátlaku – byla to jeho svobodná vůle. Členem NSDAP se stal dobrovolně už v roce 1931. Takže dlouho předtím, než se Hitler chopil moci a jeho jednotky začaly lidi i firmy nutit, aby pracovali pro dobro Říše. Nic takového. Hugo Boss se začátkem 30. let účastnil setkání NSDAP a zcela upřímně věřil v ideály „čisté krve“ a „německého řádu“. Jeho syn Siegfried to v roce 2007 okomentoval hořce, ale upřímně: „A kdo tehdy nebyl? Celý průmysl pracoval pro nacisty.“ No, o tom by se dalo diskutovat.
Německo, 40.léta
Každopádně díky Bossovým „správným“ názorům získala jeho firma status strategického podniku pro válečné hospodářství a také možnost získávat výhodnější zakázky. Známý historik a sociolog Henning Kober uvádí, že k nacismu se hrdě hlásil nejen samotný Hugo Boss, ale že celé vedení firmy bylo zarytě pronacistické. Nacismus pro ně tedy nebyl pouhým prostředkem k přežití – byl součástí firemní identity a morálky.
Konec války? Obrat o 180 stupňů – saka místo uniforem
Nikoho asi nepřekvapí, že po porážce Německa se Bossova továrna znovu přeorientovala na civilní zakázky – začaly se tu šít stejnokroje pro pošťáky a železničáře. A i přes hrůznou politiku během války firma fungovala dál. Je však pravda, že Hugo Boss přece jen stanul před soudem, ale vyvázl s podmínkou a pokutou ve výši 100 tisíc marek (vzhledem k milionovým obratům jeho firmy během války tato částka působí trochu jako výsměch). Do vězení nemusel a dokonce byl později částečně rehabilitován – z „obviněného“ se stal jen „sympatizant“. Hugo Boss zemřel krátce po válce – v roce 1948 – ve věku 63 let, a tak se nedožil toho, jak jeho podnik dobývá svět.
Ironii osudu se Bossova firma na vrchol módního Olympu dostala až po jeho smrti. V 50. a 60. letech se z podniku, co se celou dobu specializoval jen na uniformy a stejnokroje, stalo synonymum pro mužskou eleganci. Saka a kabáty Hugo Boss pak oblékly úplně jinou armádu – herce, právníky, manažery a politické lídry.
Oficiální omluva – lepší pozdě nežli nikdy?
Když se začátkem 90. let objevily první zvěsti o Bossově nacistické minulosti, vedení podniku nejdřív zarputile mlčelo. Práci pro nacisty firma veřejně přiznala až v roce 1997. Avšak oficiální omluva přišla až o patnáct let později – po vydání již zmiňované knihy historika Romana Köstera. Na svých webových stránkách firma zveřejnila prohlášení, kde vyjádřila „hlubokou lítost nad utrpením těch, kteří byli během nacistické nadvlády nuceni pracovat v továrně Hugo Boss“.
Tato oficiální omluva (jež pro někoho může znít až vynuceně) však nic nemění na tom, že značka, kterou v současnosti milují hollywoodské hvězdy, podnikatelé i prezidenti, vznikla i díky režimu, který páchal genocidu.
Hugo Boss si možná vysnil, že šije oblečení pro vítěze a nové vládce Evropy. Nakonec ho historie oblékla do role, kterou si žádný člověk dobrovolně nevezme.
Seznam použitých zdrojů:
