Článek
Během posledních dvou a půl let (od února 2022, když vypukla válka) Rusko už víckrát dokázalo, že od něj můžeme čekat téměř cokoliv. Většina z nás možná začala mít pocit, že už nás Kreml nedokáže ničím překvapit. A všichni jsme na omylu. Každý nový krok Moskvy je stále víc mimo chápání normálního člověka. A ano, z Ruska už jde vážně strach. Ale ne ten, jaký můžeme mít ze silného člověka, co má moc a prostředky. Jde z něj strach jako z člověka, který je naprosto mimo, je šílený a může provést cokoliv.
A co že se to stalo tentokrát? Moskva oficiálně vypověděla Evropskou úmluvu o předcházení mučení a ponižujícímu zacházení. Před několika dny (29. září) zákon podepsal osobně Vladimir Putin a tím pádem už tato úmluva na území Ruské federace neplatí. Oficiální důvod? Rada Evropy údajně omezovala účast Ruska v Evropském výboru proti mučení a odmítala schválit nového zástupce. Neoficiální důvod? Upřímně, už jen samotné pomyšlení na příčiny tohoto rozhodnutí děsí.
Každopádně moc dobře víme, že když se Kreml urazí, řeší to rázně: kufry, odchod, teatrální mávnutí rukou a bouchnutí dveřmi. Moskva samozřejmě tvrdí, že žádné obavy nejsou na místě – lidská práva budou i nadále chráněna. Jen se o tom nebude rozhodovat v Evropě, ale doma a „po rusku“. A to je právě to děsivé.
Když není po jejich, odchází
Podle předsedy státní Dumy Vjačeslava Volodina Rada Evropy už v prosinci 2023 zablokovala možnost vyslat do výboru ruského člena. Celá tato záležitost se podle něj táhla neskutečně dlouho, veškeré oficiální dotazy z Moskvy byly zcela ignorovány a výsledkem byl úplný pat. A tak se Rusko rozhodlo, že je to pro ně příliš ponižující a že už dále nechtějí předstírat, že jsou účastníky systému, kde je nikdo nechce. Proto se celá úmluva z ruské strany vypověděla.
Ruští zákonodárci k tomu dodávají, že jde o zcela racionální rozhodnutí – bez rovnoprávného zastoupení v Radě Evropy je monitoring z její strany neférový a nelogický, stejně tak jako všechny komise a protokoly. A výsledek? Evropa si hraje na demokracii, Rusko si hraje na spravedlnost, a tak místo kooperace si každý zůstane na svém pískovišti.
Krátké manželství, dlouhý rozchod
Úmluva o předcházení mučení vznikla pod hlavičkou Rady Evropy téměř před čtyřiceti lety, a to v roce 1987. Postupně se do ní zapojila většina zemí starého kontinentu. Nešlo jen o byrokracii a jednu z mnoha bezvýznamných dohod, co existují jen na papíře. Cílem byla organizace systému pravidelných inspekcí věznic a detenčních zařízení, aby se zajistilo, že s vězni se jedná náležitým způsobem a že zákaz mučení tu opravdu platí.
Rusko se přidalo k Radě Evropy roku 1996 a o dva roky později podepsalo i onu úmluvu. Všechno to bylo v době, kdy v celé Evropě (i v té východní části) panoval optimismus, nadějné vyhlídky do budoucnosti a stále se mluvilo o „společném evropském domově“. Dalších deset let (i během prvních dvou volebních období Vladimira Putina) to vypadalo, že se to vyvíjí správným směrem. Jenže pak tato idyla začala pomalu, ale jistě upadat.
V Rusku začaly machinace s opakovaným zvolením Putina, země se čím dál více utápěla v korupci a politici, aby odvrátili pozornost od vnitřních problémů, začali hledat nepřítele na Západě a v Americe. A v únoru 2022 se selanka zhroutila úplně. Po invazi na Ukrajinu byl Moskvě pozastaven statut člena a Rusko oznámilo, že definitivně odchází. A od té chvíle Kreml postupně škrá dokument za dokumentem, jakoby šlo o jarní úklid nepotřebných smluv. Z čistě právního hlediska to vypadá logicky. Z lidskoprávního pohledu – obzvláště když víme, co se v Rusku děje a jak se tam zachází s každým, kdo si jen pomyslí na slovo „opozice“ – je to děsivé.
Nebojte, zákaz mučení zůstává, my si to pohlídáme
Aby to celé nevypadalo tak hrůzostrašně, Kreml zahájil uklidňovací kampaň. Poslanci i ministři se předhánějí v prohlášeních, že mučení bylo a zůstává tabu a podotýkají, že žádnou Evropu k tomu nepotřebují. Státní tajemnice a náměstkyně ministra spravedlnosti Jelena Ardaběvová mimo jiné uvedla, že Rusko nadále zůstane účastníkem všech klíčových mezinárodních dohod, které mučení zakazují. Zdůraznila, že kontrolní mechanismy budou fungovat dál a že opuštění evropské úmluvy nijak neovlivní „vysoký standard ochrany práv občanů“.
Silná slova pak zazněla i od diplomata Grigorije Lukjanceva, který prohlásil, že zákaz mučení je prý pro Rusko absolutní a neporušitelný. Vtip je v tom, že tyto hlášky působí v kontextu ruských věznic až groteskně. Zní to podobně, jako kdyby majitel kasina tvrdil, že se tam nehrají žádné hazardní hry.
Rada Evropy jako nástroj hybridní války
Jinak se však rétorika nese v klasickém duchu současné ruské diplomacie. Moskva tvrdí, že Rada Evropy dávno neplní své ušlechtilé sliby a zásady a proměnila se v „nástroj hybridní války proti Rusku“. Západní politici zkrátka zneužívají veškeré evropské instituce jako zástěrku k politickému nátlaku, nikoliv jako prostor pro jednání a spolupráci. A Moskva zkrátka nechce a ani nemůže být součástí něčeho, co se obrátilo proti němu. Rusko přece nemá žádné vnitřní problémy – ani s ochranou lidských práv, ani se zákony či s policejní brutalitou. Je tu jen ta zlá Evropa, která odmítá „férový přístup“.
Ruští státníci pak dokonce prohlašují, že pro místní občany to má i pozitivní stránku – ochrana jejich práv bude teď zajištěna ještě lépe než kdy jindy, protože už se o ni stát nemusí dělit s nepřátelskými evropskými institucemi. Jistě, kdo jiný než ruský stát ochrání své občany před… no, před ruským státem.
Zazvonil zvonec a pohádky je konec…
Když to shrneme, podle zákona, který podepsal Vladimir Putin, přestane být úmluva pro Rusko závazná k 1. listopadu 2025. Ano, do té doby ještě formálně platí, ale je nad slunce jasné, že žádné evropské komise si do ruských věznic cestu nenajdou. A tak fakticky už nyní Rusko nepatří mezi státy, které sdílejí evropské závazky v boji proti mučení.
Kreml to celé prezentuje jako logický krok, který nijak neovlivní úroveň ochrany lidských práv ruských občanů. Naopak, zákaz mučení prý zůstává absolutní. Jenže kdo se podívá na praxi – od věznic přes policejní násilí až po politické procesy – tomu asi ironie tohoto tvrzení neunikne. Denoncování evropských konvencí tak vypadá spíš jako symbolické přiznání: Rusko už žádné mezinárodní hlídání nepotřebuje. Ostatně, když jde o mučení, zvládne to po svém.
Seznam použitých zdrojů:
