Článek
Porevoluční zakladatelé firem odcházejí do důchodu a začínají řešit, co s vybudovaným majetkem.
Obrovský potenciál tohoto tématu vidí nejen investiční poradci, ale i právníci, transakční poradci, daňoví poradci a další odborníci, jejichž povolání má se správou majetku cokoliv společného. Každý chce participovat na obrovském přesunu kapitálu, který naši ekonomiku čeká. Ani já nejsem samozřejmě výjimkou. Přesto se mi zdá, že je to téma v mé bublině pojato trochu jednostranně. Jakoby existovalo jen jedno jediné řešení. Tím řešením je udělat vše proto, aby se váš majetek uchoval pro další generace. Nebo ještě lépe…aby se další generace naučily tento majetek ještě rozšiřovat.
Ale co když to takhle někdo nechce? Co když chce své vydělané peníze utratit? Co když nechce zatížit děti péčí o majetek a chce jim nechat prostor pro vlastní úspěchy? Co když chce vidět, jak jeho majetek někomu pomáhá nebo se jeho pomocí stává svět lepším místem k životu?
Všechny tyto možnosti jsou naprosto relevantní. Jde o váš majetek a vy musíte určit, co se s ním stane. Ne poradci, ne právníci, ani vaše děti, ale vy. Jen vy máte právo rozhodovat, jakou hodnotu chcete svému majetku dát. A pokud se rozhodnete ho dát dětem, je to zase na nich, jak s ním naloží. Tzv. knížecí přístup předávání z generace na generaci je velmi výhodný pro poradce, protože to pro ně znamená zvyšování majetku v mandátu a tím pádem vyšší příjmy do budoucna. Ale přinese to vám a vašim rodinám skutečnou spokojenost a adekvátní odměnu za vaši celoživotní práci a úsilí? Na to vám žádný poradce neodpoví. Na to si musíte najít odpověď sami. Jenom si nenechte namluvit, že jakýkoliv jiný způsob, jak naložit s vybudovaným majetkem, je špatný.
Sama nad tímto tématem velmi často přemýšlím. Přeci jenom už nějaký rodinný majetek máme a stále se ještě s manželem snažíme ho rozšiřovat. Kde je vůbec ta správná hranice mezi utrácením a spořením/investováním. Není lepší majetek, který jednou zdědí naše děti raději využít pro získávání společných zážitků, které budou přispívat k jejich rozvoji? Aby si mohli sami projít cestu, kterou jsme procházeli my? Nebo není už ten správný čas vracet něco společnosti, která nám umožnila dosáhnout slušné životní úrovně? Velmi se mi líbí přístup jednoho mého klienta, který má ve svých finančních cílech dávat 25 % svých příjmů do filantropických projektů bez ohledu na to, jestli již má nebo nemá pro sebe a svou rodinu zajištěnu finanční nezávislost. Může se tak již v průběhu života radovat z toho, že jeho peníze pomáhají. Ukazuje mi tak, že jsou i jiné cesty.
Stojíte také před podobným rozhodováním? Přemýšlíte o tom, jak se svým majetkem co nejlépe naložit a máte k tomu spoustu otázek? Nebo jste ještě stále ve fázi budování? Budu ráda, když mi o tom napíšete, ať mám během prázdnin o čem přemýšlet a hledat odpovědi i pro vás.
Mějte se krásně a já doufám, že budete mít během léta ze svých utracených peněz co nejvyšší užitek:-)
