Článek
I já, když připravuji každý měsíc komentář k finančním trhům, někdy horko těžko hledám témata, která jsou důležitá pro dlouhodobé investory. A teď si představte, že existuje televize, která o finančních trzích informuje 24/7. K investorům se tak dostávají stovky a stovky různých informací, z nichž je pro ně relevantní prakticky jen zlomek.
Každý pidi pohyb nahoru či dolů musí být náležitě vysvětlen. Ve skutečnosti to vypadá asi takto:
Analytik vidí, že americký index poklesl o 1 %. Hledá tedy událost, která by tento pokles zapříčinila. Pozitivních zpráv si nevšímá, protože ty určitě tento pohyb nevysvětlují. Vezme si tedy ty negativní zprávy a tu, která mu přijde nejdůležitější označí jako příčinu poklesu. Představme si například, že nejdůležitější zprávou dne je údaj o počtu nových pracovních míst. A tento údaj je mírně horší než očekávání. Pokud v tento den index poklesne, přiřadí analytik či komentátor údaj o počtu nových pracovních míst za příčinu poklesu. Pokud naopak ve stejný den index vzroste a kromě údajů o počtu nových pracovních míst není na trhu žádná zajímavá zpráva, okomentuje to analytik tak, že investoři očekávali ještě větší zhoršení a tak realitu berou jako pozitivní zprávu.
Skutečnost je taková, že při pohybech +-1 % vůbec nemůžeme najít jednoznačnou příčinu. Takový pohyb je tak nevýznamný, že ho může způsobit pouze technická nerovnováha mezi nabídkou a poptávkou. Zrovna v ten den potřebuje více lidí akcie prodávat nebo zrovna ten den umísťuje na trh více lidí nové peníze. Až teprve u velkých, neobvyklých denních pohybů (+-5 %) máme šanci odhadnout skutečnou příčinu. Pokud například akcie společnosti XY v daný den zveřejní své hospodářské výsledky, které jsou horší než očekávání analytiků a ve stejný den klesne cena akcií této společnosti o 20 %, s největší pravděpodobností to bude mít souvislost. Ale pokud se cena pohne o 1 nebo 2 procenta, může to být prostě proto, že jeden velký investor zrovna ten den rebalancuje portfolio a měl na ten den naplánovaný velký prodej a nebýt tohoto prodeje, akcie by naopak rostly, protože ty výsledky nebyly zase až tak špatné.
Pokud věříme tomu, že dokážeme stoprocentně vysvětlit předchozí události, máme tendenci podlehnout dojmu, že umíme předvídat události příští. A to vede k přílišné sebedůvěře, o které jsem již psala vícekrát. Pravda je taková, že většina informací, které se k nám dostávají, žádnou relevanci pro naše portfolio nemá. V investiční hantýrce se takovým informacím říká ŠUM. Hodně se tomu ve svých knihách věnuje známý autor Nassim Nicholas Taleb. Ve své knize Zrádná nahodilost (šum je v jeho podání vlastně nahodilost) popisuje, jak těžké je i pro něj rozeznat šum a relevantní informaci. Ale dokázal vypozorovat, že v delším časovém období šum většinou mizí a relevantní informace zůstávají. I proto doporučuje sledovat komentáře k trhům co nejméně, ideálně pouze 1× za rok. Nejvíce šumu je právě v krátkodobém, denním zpravodajství. „Jak dlouho by asi vydržel komentátor se zprávami typu: Trh dnes posílil, ale protože to je z větší části dáno šumem, nejde o podstatnou informaci, než by přišel o práci?“ ptá se Taleb ve své knize. On sám se dle svých slov vyhýbá deníkům a denním komentářům a radši preferuje týdeníky či měsíčníky.
Pokud jste dlouhodobý investor, můžete se šumu vyvarovat právě tím, že své portfolio a zprávy z trhů nebudete sledovat příliš často. Většina informací, které ve finančním zpravodajství uslyšíte, pro vás nemá žádnou relevanci. Pokud se děje něco skutečně důležitého, dozvíte se to, i pokud si budete informace číst pouze jednou měsíčně nebo jednou za kvartál. Ušetříte si tím hodně zbytečných nervů a pochybností a určitě vám nic důležitého neuteče.
