Článek
Tvor objevený v roce 1773 německým biologem Johannem Augustem Ephraimem Goezem je druhým šťastlivcem na povrchu Měsíce. Tento tvor se nazývá želvuška, nebo také tardigráda. Jde o mikroskopického bezobratlého živočicha, který je znám svou schopností přežít extrémní podmínky. I když jsou tito tvorové v povědomí lidstva už celkem dlouhou dobu, to, co je opravdu proslavilo, je jejich odolnost, která byla zjištěna teprve nedávno, a v neposlední řadě jejich cestování za hranice planety Země, konkrétně až na Měsíc.
Želvušky obývají prakticky všechny druhy biotopů. Můžeme je nalézt jak na souši, tak ve sladké i slané vodě. Tento tvor je rozšířen prakticky po celém světě. V případě nouze se želvuška dokáže dostat do stavu anabiózy, čímž zpomalí svůj metabolismus a přežije extrémně dlouhé období bez vody a potravy. Úchvatná je jejich teplotní odolnost, uvádí se, že želvuška přežije v teplotním rozmezí od -273 °C do +150 °C. Vědecká komunita prokázala, že jsou odolné proti kosmickému záření, velmi vysokému tlaku, vakuu a radiaci. Želvušky měří mezi 250 a 500 mikrometry (µm), přičemž největší druhy dosahují až 1200 µm. Ačkoli jsou titěrné, mají pokročilou stavbu těla a dobře vyvinuté některé vnitřní orgány. Na koncích končetin mají drápky různých tvarů a počtů. K dnešnímu dni známe přes 1400 druhů želvušek.
V roce 2019 izraelská společnost SpaceIL podnikla misi na Měsíc. Tato mise byla vůbec prvním soukromým pokusem o přistání na Měsíci a na palubě se nacházelo několik předmětů. Lunární modul nesl kapsli Arch Lunar Library o hmotnosti 100 gramů, která byla určena jako záložní plán lidstva. V této kapsli byly záznamy naší civilizace, úryvky z knih, jazykové slovníky, dětské kresby a další poklady. Mimo tento obsah se zde nacházel ještě biologický materiál. Konkrétně 100 milionů lidských buněk od 25 různých lidí a tisíce želvušek. Želvušky byly zakonzervovány v pryskyřici a připraveny pro pozdější znovuoživení.
Přistání se však nepovedlo úplně podle plánu, a tak došlo k tomu, že motor modulu měl poruchu a tvrdě narazil do Měsíce, namísto hladkého přistání. Celá loď ztroskotala na povrchu Měsíce, ale předpokládá se, že kapsle zůstala neporušena. Bohužel kvůli havárii není možné pokusit se želvušky přímo na Měsíci oživit. Jedna z možností je vyzvednutí kapsle z Měsíce a oživení zpět na Zemi. Jaký bude jejich osud, zatím není známo, avšak díky jejich extrémní odolnosti jim zatím zbývá čas a mohou na Měsíci ještě nadále setrvat.
Odpovědnou osobou za celou misi byl vědec a podnikatel Nova Spivack. Po incidentu s nepovedeným přistáním na Měsíci přiznal, že byl dosti nervózní z pomyšlení toho, že zavlekl tak odolný organismus mimo naši planetu, a to ještě na nejbližší těleso k Zemi.
Podle pokusů a testů se prokázalo, že želvušky přežijí desítky let zmrazené a poté je lze opět oživit. Radiace, vesmírné záření a další pro člověka smrtelné věci želvušky také téměř neohrožují. O to více je znepokojivé, že pokud se dostanou ze své pasti, mají šanci na přežití. Na povrch Měsíce dopadá sluneční světlo a v kombinaci s jejich přizpůsobivostí je tedy možné, že i tak málo by mohlo pomoci želvuškám k osídlení Měsíce. Tím by se staly první známou formou života mimo planetu Zemi.
ZDROJE:
https://cs.wikipedia.org/wiki/%C5%BDelvu%C5%A1ky
SEDLÁK, Edmund, 2002. Zoologie bezobratlých. Brno: Přírodovědecká fakulta MU. ISBN 80-210-2892-0.
https://archive.org/details/invertebrates0000brus_e1y5
https://ct24.ceskatelevize.cz/clanek/veda/zavleklo-lidstvo-na-mesic-zivot-izraelska-sonda-tam-pri-havarii-zrejme-rozprasila-tisice-zelvusek-62000
AI Perplexity k vytvoření obrázku dle popisu
