Článek
A víte co? Myslím si, že má pravdu. Má pravdu v tom, že když budeme sice zdraví, ale budeme chudí a nikdo nás nebude mít rád, tak šťastní a spokojení nebudeme. Tak je v životě důležité být šťastní? Jak se to vezme. Můžete mít kupu štěstí, ale stejně nemít nikoho po svém boku, kdo by čelil životu s vámi nebo nejste dost zdraví. Takže souhlasím s tím, že položit někomu otázku, co je pro něj v životě nejdůležitější je trochu ošemetné. Ale to jsem prostě já, já si jí stejně pokládat budu. Aspoň sama sobě.
Jak se mi priority měnily v čase
Kdybyste se zeptali čtyřleté Zdeničky, co je pro ni nejdůležitější, asi by vám odpověděla, že hračky. Když byste se zeptali mého čtrnáctiletého já, pak by měla na mysli zřejmě vzdělání. A o deset let později bych vám už řekla, že nejdůležitější je přeci kariéra. Mít dobrou práci, která mě baví a kterou si slušně vydělám. A čas plynul, mě bylo zase o deset let víc a v tom čase pro mě byla nejdůležitější rodina. Moc jsem toužila po dítěti, které ne a ne přijít. A dneska je mi zase skoro ještě o deset let víc, a sedím tu a kladu si tu samou otázku, co je v mém životě nejdůležitější? A něco mě napadlo, ale to vám povím až úplně na konci.
Teď se věnuju té úvaze, že člověk se v čase mění a s tím se mění i jeho priority. A nemusí to být jen vlivem času, může se stát třeba nějaké neštěstí, kdy si člověk uvědomí, že nejdůležitější je zdraví. Nebo můžeme vyhrát ve sportce a najednou už nemáme prioritu být bohatí, ale vybereme si nějaký jiný cíl, který budeme naplňovat.
A je hezké, že jsme jako lidé pestří. Každý jsme jedinečný a každý máme své nej, to, na čem nám záleží a bez čeho bychom tu zde žít nechtěli. Ano, daly by se najít společné ukazatele a roztřídit pro nás nejdůležitější věci do skupin. Ale každý máme svou jedinečnou zkušenost, proč považujeme za nejdůležitější to, co považujeme.
A jak to mám dnes?
Vtipné je, že já nevím. Nechci se rouhat, to v nejmenším ne, ale mám zdravou rodinu, máme kde být, jsme zaopatření, máme práci. Takže nám de facto nic nechybí. Co je pro mě teď úplně nejdůležitější? Přemýšlela jsem nad touhle otázkou, na kterou jsem neznala jednoznačnou odpověď. A na tom není nic špatně. Je to ten typ otázky, kdy nemůžete odpovědět špatně. Vaše odpověď je součástí vás samotných a něco o vás vypovídá. A když jsem tak nad tím přemýšlela, napadlo mě – nejdůležitější je pro mě život sám. Přestala jsem se strachovat těžkých dní, protože ty pominou a přijdou zase jiné věci k řešení. Nejdůležitější je tahle chvíle, kdy sedím a píšu a slunce mi svítí na obrazovku. Moment, kdy se ráno zhluboka nadechnu a v klidu si vypiju svoji kávu. Okamžik, kdy vyzvedávám dceru ze školy a vidím ji nadšenou pobíhat po hřišti, jak se spolužákama hraje florbal. Tyhle jednotlivé střípky, ty jsou pro mě teď nejdůležitější a vzácné. Nevím, asi už stárnu a dost možná jsem vám nedala odpověď na vaši otázku. Třeba to ani nedává smysl, to posuďte sami. Pro mě je nejdůležitější život sám, a tak nějak jsem docela ráda, že jsem k tomu přes ty různé životní cíle a priority dospěla.
Zdeňka Mičková
