Článek
A právě ten poslední nový začátek – nástup dcerky do první třídy základní školy, hodně intenzivně prožívám. Trochu stres a úzkosti, ale hlavně hodně radosti a zvědavosti, jak to malé ratolesti ve škole půjde a jak se jí tam bude líbit. A tak, když jsem přemýšlela nad tím, co budu psát na blog, měla jsem poměrně brzy jasno. O nových začátcích.
V čem vidím kouzlo nových začátků?
Vzala bych to od konce. Doslova. Logicky, aby něco mohlo začít, tak se musí něco jiného skončit. Když jsem měnila práci, loučila jsem se se svým bývalým oddělením a bezva šéfem. Než jsem začala psát nový rukopis, dopsala jsem ten předchozí a jen nerada jsem se s ním loučila. Než šla dcerka do školy, rozloučili jsme se s bezstarostným školkovým obdobím. A já nevím, jak vy, ale ono je to takové hořkosladké. Já mám změny ráda, patří k životu – ostatně říká se – změna je život. Ale neznamená to, že se s tím starým, co končí, loučím snadno. Než dcerka nastoupila do školy, dlouho jsem se s tím musela smiřovat. Že jí končí jedna etapa života, ta bezstarostnější, jak vyrostla, že nás čekají úkoly a učení se. Pár týdnů to ve mně leželo. Ale jak se blížilo prvního září, tak se vše rozplynulo a už zbyla jen radost a těšení se. A hrdost na moji malou holčičku. Kouzlo nových začátků je podle mě v tom neznámém, co se před námi otevírá. My nevíme, co nás čeká a díky Bohu občas za to. Já nevím, jak se dcerce bude líbit ve škole, na co bude mít nadání a co ji třeba tolik nepůjde. Netuším, s kým se skamarádí a jaká ji čekají dobrodružství nebo bolístky. Jen vnímám, že se před námi otevírá nový neznámý prostor, kde se toho může spoustu stát – jak špatného, tak dobrého.
Já a nové začátky
Kdybyste postavili vedle sebe moje třicetileté a nyní čtyřicetileté já, mysleli byste si, že jde o dvě osoby, a to nejen vzhledově. Tak moc bych řekla, že jsem se změnila. Z velké části za to vděčím svému muži, který byl a je katalyzátorem mnoha změn v mém životě. Já, kdysi zarytá konzervativní holka, dneska žena, která má změny ráda a občas, občas je dokonce i vyhledává. Dřív jsem z nových začátků a změn mívala strach. Děsilo mě právě to neznámé, co je na druhé straně nového začátku. Paradoxně to, čemu já dnes říkám kouzlo nových začátků. Asi jsem se bála toho, že někde uprostřed těch nových věcí ztratím sebe sama. Ale víte co? Opak je pravdou. Právě uprostřed zkoušení toho nového zjišťuji teprve, kdo doopravdy jsem, jaké mám schopnosti a dozvídám se mnoho nového sama o sobě. Nikdy bych nezjistila, že mě baví jezdit sjezdy na kole, kdybych manželovi nedovolila mě to naučit a nepořídila jsem si jiné kolo. Nikdy bych neobjevila svoji vášeň pro psaní, pokud bych zůstala jen sedět ve svém oblíbeném zeleném křesle s knížkou v ruce. Nezjistila bych, jaké je to být v manželství, pokud bych v sobě nevykřesala naději, že pro mě v mých třiceti ještě není pozdě. Nevěděla bych, jaké to je ve čtyřiceti změnit kariéru a učit se vše od píky o správě webu a přidružených věcech, pokud bych se do toho nového začátku nevrhla. Formuje mě to. Každý nový začátek, každá změna mě mění a ukazuje mi zase o kousek víc o sobě samé.
Jasně, občas nám život přinese nové začátky, které si nevybereme. A můžou to být bolavé věci. Jako když jsem třeba po čtyřech letech neplodnosti otěhotněla, abych následně po pár týdnech o první dítě přišla. Pak jsem musela změnit práci, nerada, ale cítila jsem, že pokud něco zásadního neudělám, bude se mnou k nevydržení. Nebo, když jsem zjistila, že mě bývalý partner podváděl, čekal na mě jiný začátek. A bolelo to. To ano. Ale zpětně mi ten nový start nakonec dal mnohem víc, než mi konec toho starého vzal. Těším se na další nové začátky, které mi život přinese a doufám, že jich nebude málo.
Tak na nové začátky!
Zdeňka Mičková
