Článek
K úspěchu je totiž zapotřebí ještě jedna ingredience – a to pořádná dávka štěstí.
„Můžeš zažít mnoho porážek, ale nesmíš se nechat porazit. Maya Angelou 1
Proč si někdy připadám jako poražená
Je to už rok a půl, co nabízím své rukopisy nakladatelstvím. Rok a půl čekání na konečné ANO. Zatím jsem ho neslyšela. Aktuálně píši svůj čtvrtý rukopis. Svoji prvotinu jsem po čtyřech odmítnutích přestala nabízet. Je to první kus, na kterém jsem se učila psát, tak jsem rozhodla, že si ho zatím nechám pro sebe. Druhý rukopis jsem nabídla do celkem jedenácti nakladatelství. Výsledkem toho všeho bylo mlčení, odmítnutí, dva kontakty na redaktory, které zaujal můj třetí rukopis a pozitivní posudek redaktora, který knihu doporučil k vydání. Avšak vzhledem k množství nabízených rukopisů, se ten můj do finále neprobojoval. Tak jsem svůj třetí rukopis nabídla prvnímu redaktorovi. Došlo však k nedorozumění, protože kniha je spíše zaměřena na mladé, tedy YA literatura. Kniha se jim líbila, ale YA literaturu nedělají. Nyní je tedy u druhého redaktora, kterého také téma zaujalo. No a opět jsou to téměř tři měsíce čekání, které se, jak mi intuice napovídá, promění v další NE. No a do toho všeho jsem se přihlásila se třetím rukopisem do soutěže Román pro Frankfurt. Výsledky by mohly být do konce srpna. A tak si uprostřed toho všeho, co mám už za sebou, kladu otázku – porazí mě to, když uslyším další ne a když nevyhraju onu soutěž?
Aby toho nebylo málo, mám blog, dávám s s ním práci. Píši tam každý týden už rok v kuse. A každý článek si přečte cca deset lidí. Tak jsem si založila i blog na Seznam Médiu a zde mám čtenost vyšší, asi padesát lidí na článek. Přesto to za úspěch nepovažuju.
„Nikdy nezaměňuj jednu porážku za konečnou porážku.“ F. Scott Fitzgerald 2
Co je skutečná porážka?
Možná si zde položím úplně jinou otázku – co je skutečný úspěch? Že mi vyjdou knihy, že mé blogy budou číst tisíce lidí? Že moje jméno bude třeba někdo znát? Anebo je úspěchem to, že jsem konečně v životě objevila svůj koníček, vášeň, něco, co mě zvedne ze židle a donutí snít o nemožném? Něco, co mě přiměje jít dál, i když slyším jedno ne za druhým a mnozí se třeba mému snu smějí nebo mu nevěří? Já skutečně věřím tomu, že jednou se budu moci psaním živit. Konečná porážka je přestat snít, přestat psát a přestat své rukopisy nabízet.
Co udělám dál?
To je jednoduché. Nepřestanu. Nikdy nepřestanu psát. Dokud budu mít inspiraci, dokud uvidím a moje ruce budou moci klouzat po klávesnici, tak budu psát. Budu psát blog, který čte jen pár lidí. Budu psát knihy, které si třeba nikdy nikdo nepřečte. Ale jedno vím jistě – nevzdám to. Na konci života se totiž chci otočit a říct si – jsem tady, protože jsem to nikdy nevzdala. Nebo – sice jsem toho nedosáhla, ale udělala jsem vše, co je v mých silách. Možná jsem prohrála mnoho bitev, ale neprohrála jsem válku. Ať už to dopadne, jakkoliv jedno mi nikdo nikdy nevezme – nevzdala jsem to a nevzdám to. Chci to nevzdat kvůli sobě a i kvůli svým dětem, aby věděly, že sny se mají plnit, má se za nimi jít a že je možné je proměnit ve skutečnost.
„Člověk není stvořen k porážce. Člověka lze zničit, ale nelze ho porazit.“ Ernest Hemingway 3
Závěr
A víte co? Na závěr se s vámi rozloučím myšlenkou, která mě teď spontánně napadla. Možná porážka není tím, čím se zdá být. Není to konec. Možná porážka není opakem úspěchu, možná je jeho součástí. Kdo z lidí, kteří vyhráli svou bitvu, jí vyhráli hned napoprvé? Třeba je to jenom znamení, že své plány máme přepracovat, je to přesměrování a signál k tomu pokračovat dál, ale jinak. Možná nejde ani tak o výsledek, ale o tu cestu plnou výzev, po které se my sami nikdy nevzdáme. A co vy? Jaké bitvy bojujete?
Tak na tu cestu!
Nejen psaní, ale veškerému tvoření zdar!
Zdeňka Mičková
Zdroj citátů v chronologickém pořadí:
