Článek
Ano, byla jsem tam na dovolené. Čerstvě vystudovaná inženýrka ekonomie si jela užít své poslední prázdniny, před tím, než nastoupí do pracovního poměru. Jenže když čert neví, co by, nastrčí tam chlapa. Kdepak ženskou. Stalo se to první večer, co jsem se šla do městečka projít. Projel kolem mě v kabrioletu. Zastavil a něco chtěl. Ignorovala jsem ho. Ve zkratce -sblížili jsme se. Pro něj letní románek. Pro mě však vážná známost a spřízněná duše. Už jsem se začala vidět na Rhodosu, jak pracuji na tamní univerzitě a se svým milým vychovávám kupu dětí. Dokonce jsem se, tehdy naivka, začala učit řečtinu. No a pak jsem po domluvě s ním zakoupila letenku a na konci léta se tam vydala znovu. Místo otevřené náruče jsem narazila na neodpovídající telefonní číslo mého snědého přítele.
No a co na tom bylo špatně?
Špatně bylo úplně všechno. To, že jsem byla schopná popřít sama sebe a udělat vše pro vztah, udělat vše pro lásku. Pro to, aby mě někdo miloval. Obětovat svoje sny, přání a touhy jen proto, aby mě měl někdo rád. Proto, aby mě někdo přijímal. Poznáváte se v tom také? Pak vítejte v mém klubu. Dneska jsem zrovna přemýšlela nad tím, kde se to vzalo. Něco mohlo být zaseto v dětství. Typické chválení za jedničky a odměny za to, když jsme poslušní. Já na to byla obzvlášť citlivá. Toužila jsem po uznání jako vysušená půda po troše vody. A když člověk žízní po přijetí snadno si splete kapku lásky s oceánem. Pro lásku jsem tak byla schopná jít doslova světa kraj.
Kdy se to vše změnilo?
Nečekejte úplně dobrou zprávu. Trvalo to dlouhé roky. Nespočet nepodařených vztahů a milostných kotrmelců. Několikrát zlomené srdce. Ano, jedna dobrá zpráva tu je. Zlomené srdce se časem opět uzdraví. Ale váš život a promarněný čas vám nikdo nevrátí. Rezignovala jsem na život ve svých dvaceti sedmi letech. V tom nejhorším okamžiku jsem uvěřila, že je na světě něco, co mě přesahuje. Uvěřila jsem v Boha. A paradoxně v moment, kdy jsem to nečekala jsem potkala svého nynějšího muže. Byl to on, kdo mi ukázal, co to je někoho bezpodmínečně milovat. Pomohl mi otevřít oči. Pochopila jsem, že na sobě nemusím měnit vůbec nic. Jemu stačí, když jsem taková jaká jsem. Ta pravá láska je přesně taková. Miluje druhého a nic od něj nečeká. Dává nám svobodu.
Moje přání
Co kdybychom si ten život udělali jednodušší, snazší? Co kdybychom se pokusili být opět sami sebou a nic od druhých neočekávat? Zkusíme to a uvidíme, jak na nás bude naše okolí reagovat. Možná bude pár lidí, které ztratíme, ale to bude v pořádku. Ti v našem životě neměli co dělat. Uvolní nám tak místo pro ty pravé. Já to zkusím spolu s vámi. Někdy nám nejsou nepřáteli ti druzí, ale lži, kterým po cestě životem uvěříme.
Tak na nás a na bezpodmínečnou lásku!
Zdeňka Mičková
