Článek
Říkala jsem si, že je potřeba občas ta moje témata odlehčit, a tak jsem pro změnu přišla s tématem o změnách. Vedu si takový poznámkový list, kam si zapisuju nápady na témata blogových článků a tenhle tam visí už opravdu dlouho. Tak jdeme na to.
Já a změny?
Kdo mě znal odjakživa tak by řekl – to je konzervativní člověk, změny moc nevyhledává. A taky že jo. Jela jsem si to svý. Kromě toho, že jsem v soukromí vystřídala dost mužských, než jsem potkala toho svého pana pravého, tak u mě moc změn na denním pořádku nebylo. Měla jsem svojí denní rutinu, zvláštnosti, kterým rozumím asi jen já. Slovo změna pro mě bylo sprosté slovo, nedej bože, abych se snad musela měnit já, když už se tedy muselo měnit vše kolem. A střídání ročních období? Tak to byl pro mě vždy taky záhul. Ale člověk si časem zvykne na vše.
Když jsem ho poznala
No a než jsem ho poznala (rozuměj mého životního partnera), tak jsem si jela svoji konzervativní linku. A pak přišel on. Jestli já jsem byla klid před bouří, tak on byl ta bouře. Vůbec jsme nebyli kompatibilní, ale to nás asi na tom druhém ovlivňovalo. Teď si pomyslíte, tak ho asi tím svým klidem změnila. Ale pravdou je, že on spíš rozvířil vody mého klidného života. A nejednou mi způsobil poměrně šok. Třeba, když mi kompletně odstrojil mé kolo, se kterým jsem jezdila na silnici. Bylo to sice horské kolo, ale já byla zvyklá jezdit po silnici. V terénu jsem jezdit neuměla. Jenže on zas miloval terén, jakýpak asfalt. Tak se naučíš jezdit se mnou – a bylo rozhodnuto. Přímo před mým zrakem mi sundal blatníky, světla, zvonek a byla jsem připravena do terénu. Já ne. Kolo. Obrovský vystoupení z komfortní zóny. A takhle to s ním mám od té doby pořád.
Naučila jsem se změny milovat
No a jak to tak bývá, když jste něčemu dlouhodobě vystaveni, zvyknete si na to. A já si nejen zvykla, začala jsem ty změny i milovat. Stěhování z našeho prvního bytu. Neustálé změny v našem novém bytě. Manžel je kutil a miluje přestěhovávat a měnit věci v pokoji. Co on je schopný za víkend vymyslet a udělat. To je jedno velký dobrodružství. A já zjišťuju, že v každé změně můžu víc a víc poznávat i sama sebe. Čeho všeho jsem schopná, jaký ve mně leží potenciál. To třeba, když jsem měla děti těsně před čtyřicítkou. Osm let jsme byli s manželem spolu sami dva. To si sakra zvyknete na nějaký klid a rutinu. A do toho přijde ten malý uzlíček a převrátí vám život vzhůru nohama. A aby toho nebylo málo, rozhodla jsem se ve čtyřiceti změnit svoje profesní zaměření. Vrátila jsem se do marketingu, který jsem sice vystudovala, ale dlouhé roky jsem ho nedělala. A nastoupila jsem na místo webmastera, o kterém jsem nevěděla ani, co má vlastně na starosti. Teď už jsem oslavila svůj první rok. Když se ohlédnu za sebe, nebyl skoro ani čas se bát, tolik práce a změn, které jsme na webu a nejen tam, provedli.
Změna je děsivá?
Každý, kdokoliv se rozhodne ve svém životě pro jakoukoliv změnu, ať jste konzervativnější nebo víc pokrokoví – je to těžké. Málo změn je takových, že si na ně snadno a rychle zvykneme. Možná tak vyhrát ve sportce, na to by se asi zvykalo dobře. U většiny změn v mém životě jsem cítila strach, ale zároveň mě přitahovalo to neznámé, co ta změna s sebou přinášela. V práci, v rodičovství, ve vztahu – člověk dopředu neví, na co se může připravit, a to je si myslím, dobře. Kdybych některé věci, co se mi staly, věděla dopředu, pak bych utekla nebo rychle vymýšlela objízdnou trasu. A ač některé změny byly těžké, pomohly mi. Objevila jsem díky nim, jaký ve mně leží potenciál, zlepšilo se mi sebevědomí – protože, když jsem zvládla toto, tak už přece zvládnu vše – a díky nim se cítím i bohatší na zážitky a zkušenosti. Dnes už se změnám nebráním. Dnes je vítám s otevřenou náručí a myslí.
Zdeňka Mičková
