Článek
Možná to je vědomí toho, že jsem se přehoupla někde do druhé etapy svého života. V souvislosti s tím mě čím dál tím častěji napadá, zda na některé věci není pozdě. A víte, co je dobrá zpráva? Myslím, že není a moje dosavadní životní zkušenosti to potvrzují. Pojďme se na to podívat.
Moje historie
Bylo mi dvacet sedm, když se mi kompletně změnil život. Přišla jsem o vše, o auto, o partnera, kterého jsem opustila, o iluze i sebevědomí. V době, kdy se mé již vdané kamarádky začaly zajímat o rodinu a rodit děti, já byla na dně. Živě si pamatuji moji rezignaci. Rezignaci na to, zda budu mít někdy dobrou práci, zda budu mít životního partnera, děti, pěkné bydlení. A víte, co se stalo? Tam v té nejčernější tmě, kdy jsem nečekala, že se můj život ještě obrátí k dobrému, jsem potkala svého současného partnera. Bylo mi třicet, když jsme se vzali. Bylo mi třicet pět, když jsem změnila práci a konečně získala práci hodnou mé kvalifikace. A bylo mi třicet šest, když se mi narodilo první dítě a třicet osm, když se mi narodilo dítě druhé. Dobré věci si někdy dávají na čas.
Na co nikdy není pozdě?
Napadá mě tolik věcí. Předně, nikdy není pozdě na to si plnit sny. Bylo mi čtyřicet, když jsem objevila svoji vášeň a to psaní. Teď s tím trochu bojuji, protože to chci posunout na další úroveň a chci, aby vycházely moje knihy, na kterých jsem pracovala a pracuji. Ale zase si tu znovu musím připomenout – dobré věci mají svůj čas. A na co tedy ještě není pozdě? Možná to udělám prostým výčtem:
- omluvit se,
- odpustit,
- jít za svými sny,
- najít životního partnera,
- mít děti,
- jít studovat,
- tančit pod hvězdami,
- přečíst si tu knihu a vidět ten film,
- cestovat, kam si přeji,
- změnit práci,
- změnit partnera, pokud nejsem šťastná,
- najít svůj smysl života,
- změnit kompletně celý svůj život.
Co můžeme udělat dnes?
Pokud jsem se v životě něco naučila, pak to, že začít můžeme už dnes. To, co uděláme dnes, ovlivní náš zítřek, připravujeme si tak svoji budoucnost. I když uděláme, byť třeba jen drobnost – třeba, že se podíváme po nabídkách práce, která by nás bavila, tak tím si už otevíráme dveře vstříc nové budoucnosti.
Závěrem
Možná jste právě dnes tam, kde jsem před mnoha lety byla i já. V temném okamžiku, kdy máte pocit, že se nikdy nedostanete tam, kam byste si přáli. Ale já věřím, že dokud dýcháme, máme sílu a naději, že se věci změní v náš prospěch. Po nás je potřeba jediné – nikdy neztratit svoji víru a nevzdat to úplně a udělat ten první malý krok směrem kupředu.
No a já jdu pracovat na svých snech a psát svůj čtvrtý rukopis. Nevím, zda se mi moje sny splní, ale jedno vím jistě – na konci života pak nebudu litovat, že jsem nic nepodnikla. Tak mi držte palce, já je držím vám!
Tak hodně naděje!
Zdeňka Mičková
